Když televize Nova vyzvala své diváky, aby doporučili opravdu dobré vyzkoušené podniky do Pohlreichova souboje restaurací, steak housů se sešlo snad nejvíc. O to těžší bylo vybrat dva, které se mezi sebou utkají, nicméně nakonec padla volba na pražský Dock House, kde si prý dáte nejlepší steak ve střední Evropě, a poděbradskou Oboru, kde si na autentickou americkou kuchyni rozhodně také jen nehrají a kde gril nechybí ani venku.
Oba masoužroutské podniky si nejprve prošly zatěžkávacím testem ve svém vlastním podniku, kdy jim Zdeněk Pohlreich zaplnil hospodu třiceti hladovými krky, které najednou vycupitaly z autobusu. Měli dvě hodiny na to, aby všechny uspokojili od předkrmu po dezert, což znamenalo vydat 90 dokonalých porcí.
Dock House v pražské Michli a jeho majitel se svými podobně zapálenými špičkovými kuchaři.
V pražském podniku Dock House si pro hosty připravili portobello se sýrovou espumou a nebo kachní paštiku s pečeným čajem jako předkrm, jako tzv. hlaváček (hlavní chod) telecí steak a hovězí hamburger. A jako dezert koblihu se šodó či čokoládový fondán, což je dezert poměrně náročný a připravil v kuchyni horké chvilky, když se jich pár spálilo a muselo se dlouho čekat na další.
Z nabídky pražského podniku Dock House, od masa po typicky americký moučník.
Všechno ovšem skvělý tým Dock Housu – kde v kuchyni vládne Vratislav Oehm a Matěj Rábl mu zdatně sekunduje – ustál, i když to chvílemi bylo „o koule“, jak se vyjádřil Vráťa. Bylo evidentní, že jsou všichni skvěle sehraní, což platilo i pro sedmnáctiletou Nelu, dceru majitele, která s visačkou brigádník běhala zkušeně po place a obsluhovala jako profík. Aby ne, narodila se, když její táta Jaroslav Zatloukal Dock House otevíral a v podstatě tu vyrostla. Podle Zdeňka Pohlreicha skvělá nová restaurační krev. Celkově Pohlreich Dock House chválil, nadšený byl z jeho energie i obrovských zkušeností majitele.
Ten vidí své kuchaře jako podobně nadšené blázny, kteří také považují Dock House za výjimečný. „Skvělá restaurace má určitě vynikající jídlo či vína, bezvadný personál, vymazlený interiér. Ta výjimečná k tomu svým hostům ještě přidá vášeň. Něco, co není měřitelné, ale prostě si toho jako host všimnete a velmi pravděpodobně se díky tomu stanete v tom podniku štamgastem,“ vidí to jasně šéfkuchař Vráťa Oehm, který na sebe prozradil, že by z ruky nikdy nedal kuchařku M. D. Rettigové, kterou má po babičce.
Jenže maso nádherně voní i v Poděbradech
Podobně výjimečný je i druhý podnik, který vede fanatik do masa a celým světem ovlivněné americké kuchyně Jakub Parus, ač to nikdy žádný amerikanofil nebyl. Za jeho úžasnou kuchyní odkoukanou přímo za velkou louží musel Pohlreichův autobus s třicítkou hostů zajet do lesoparku v Poděbradech, kde leží půvabná chaloupka s názvem restaurace Obora.
Poděbradská Obora, místo, kde se v dobrém slov smyslu najíte jako v Americe.
Jakub Parus má k masu odmalička blízko. Od šesti let jezdil se svým tátou po zabijačkách.
Jako na nějakém loveckém zámečku tu interiéru vládnou vycpaniny, což se nikdo nesnaží komentovat, protože Jakub Parus je už od pohledu chlap od rány. A neskrývá, umí zařvat, když je potřeba, i když se podle svých vlastních slov zklidnil a personál nebije. Na ruce má výrazné tetování hovězího kusu s nádhernýma očima a u toho výmluvné PETA: People eating tasty animals.
Při sestavování menu pro třicítku hostů se Parus inspiroval Kalifornií: jako předkrm nabídl krevety s avokádem či tatarák z bizona, u hlavního chodu dal na výběr mezi smaženým krabem v černé briošce a hovězím hrudí z vlastního smokeru. Americkou cukrárnu zastoupil skořicový muffin a rozebraný hruškový koláč. Chvilku trvalo, než se tu na place všichni zorganizovali, pak zavládla nervozita, když to vypadalo, že na všechny zájemce nevyjde krab. Jedinou dobře míněnou výtkou od Zdeňka Pohlreicha ovšem bylo, aby se drsňák Jakub nebál dát větší prostor v kuchyni svému personálu.
Hovězí hrudí se zeleninou
Tatarák z bizona
Rozebraný hruškový koláč
U srdcaře Jakuba Paruse – jehož snem je setkat se u grilu s Davem Grohlem z Foo Fighters – je ovšem evidentní, že pro svou kuchyni žije. „Já jsem byl spíš vždycky takový ten „pionýr“, co přináší nově věci a suroviny. Ale co se týče znovuobjevování, rád pracuji s vnitřnostmi a celkově s charakterním masem, které ještě před pár lety nikdo nechtěl a dnes není problém hosta přesvědčit do jehněčích ledvinek, hovězího srdce nebo do skopového. Jinak strašně rád pracuji například s kadeřávkem, pastiňákem nebo tuřínem,“ popisuje svůj styl vaření nadšený šéfkuchař, který neváhá donést jídlo z kuchyně až na stůl, když obsluha nestíhá. Aby ho host měl prostě hned a dokonalé.
Souboj v Next Dooru jako koncert chutí
Finále amerického souboje se opět odehrálo v Pohlreichově podniku Next Door na pražském Poříčí, kde se sešla na večeři dvacítka opravdu náročných hostů, před nimiž si Zdeněk Pohlreich fakt nechce uříznout ostudu.
To se ani jednomu ze steak housů nepodařilo, koneckonců, to by si je Pohlreich do kuchyně ani nepustil. Naopak jim odvážně dal za úkol postavit menu složené z předkrmu a hlavního chodu na vepřovém mase. A hosté byli nadšeni stejně jako „šéf“, pro něhož bylo evidentní radostí dohlížet na ten koncert ve své vymazlené kuchyni i výdej lákavých a voňavých porcí.
Zátěžový test podle Pohlreicha lépe zvládl pražský Dock House, a to asi rozhodlo.
„Na každým zvířeti se dá najít část, která se dá použít jako steak,“ nedělali si to komplikované hoši z Dock Housu a hostům nabídli jako předkrm tacos, respektive lokše s trhačkou ze stařeného vepřového bůčku (zrál dva týdny) a pyré z kdoule a pro hlavní chod sáhli po 200g steaku z pupku prasátka iberico s majonézou s jeřabinami a klíčky z hořčice.
Kuchaři z Obory se rozhodli jít odvážně do 300g kotlety s kostí pro hlavní chod, k tomu pyré ze sladkých brambor a grilovaná zeleninka, jako lehký předkrm podávali kukuřičné tacos a ceviche z čerstvé tresky. Kotleta byla na přípravu časově náročná, nicméně oba týmy se v kuchyni dokázaly skvěle domluvit a synchronizovat. Takže všechna jídla měla kvalitu, za níž si kuchaři stáli a Pohlreich s radostí smekl před oběma týmy.
Zátěžový test podle něj lépe zvládl Dock House, vaření u něj v Next Dooru zase poděbradská Obora. Ale protože vyhrál mohl pouze jeden tým, na další výzvy v Pohlreichově souboji restaurací se může těšit pražský Dock House, který na Pohlreicha působí kompaktněji jako tým. Těsné to bylo.
