Odpalovaného těsta se každý bojí. Ve skutečnosti nic snazšího neexistuje

K čemu se hodí

Slavné smažené odpalované dezerty zahrnují španělské či latinskoamerické churros, neapolské zeppole di San Giuseppe nebo francouzské croustillons čili pets de nonne (“pšouky řádových sester“). Pečené pak větrníky, věnečky, gâteau St. Honoré neboli dort sv. Honoria, Paris–Brest, eclairs (eklérky), profiterolky.

Francouzi ho používají jako základ pro slané sýrové bochánky zvané gougeres, ale efektní slané pohoštění lze připravit i s korpusy bez sýra.

Trocha historie a etymologie

• Těsto s dvojí tepelnou úpravou – nejprve vařené a pak pečené – připravovali už starověcí Římané.
• Odpalované těsto, které dodává korpusům po upečení charakteristickou vnější křupavost a vláčnou dutost uvnitř, bylo velmi rozšířené v období renesance.
• Ve Francii mu do Velké francouzské revoluce říkali „pâte royale“ neboli královské těsto. Pak ho přejmenovali na „pâte a choux“, podle malých větrníků připomínajících hlávky zelí (choux), které se z něj často připravovaly.
• Název podle zelných hlávek nese těsto ve francouzštině dodnes a přenesl se i do anglického „choux pastry“. Naproti tomu české odpalované nebo též pálené těsto odkazuje na způsob přípravy.