Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati mezi Karlovými Vary a Kláštercem nad Ohří
Železnice z Karlových Varů do Klášterce nad Ohří je původní součást Buštěhradské dráhy. Dnes je celá trať (Chomutov–Cheb) označena číslem 140. Úsek, který dnes projedeme, vznikl v letech 1871–1872.
Takzvaná Podkrušnohorská magistrála byla nejdůležitější železniční tratí severních Čech. V první řadě se po ní vozilo uhlí ze sokolovského a chomutovského revíru, jezdily tu ovšem i osobní vlaky s lázeňskými hosty do Karlových Varů. Město mělo kdysi přímé rychlíkové spojení třeba s Vídní, Paříží nebo s belgickým Ostende.
 |
Doprava na trati byla tak mohutná, že trať musela být mezi Chebem a Chomutovem záhy zdvoukolejněna. V roce 1923 přešla Buštěhradská dráha do rukou československého státu a po roce 1938 připadla celá Podkrušnohorská magistrála Německu.
Hned po roce 1945 se začalo uvažovat o elektrifikaci. Jenže myšlenky byly daleko rychlejší než činy. První úsek mezi Sokolovem a Chebem se trakčního vedení dočkal teprve v roce 1968, další byla část mezi Sokolovem a Karlovými Vary (1983) a v roce 1991 úsek mezi Chomutovem a stanicí Kadaň-Prunéřov.
Pro jízdu na zbývající části tratě se ale stále muselo přepřahat. Uhelné vlaky tam dlouhé roky vozily dvojice nejsilnějších lokomotiv, ruské Sergeje. Tento úsek byl zajímavý i tím, že tu stále panoval levostranný provoz a bylo to také království mechanických návěstidel. Tento stav skončil v roce 2006, kdy se mezi Karlovými Vary a Kadaní-Prunéřovem objevily dráty.
Úsek mezi Karlovými Vary a Kláštercem nad Ohří si můžete projet za pouhé 3 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvProti proudu času, po proudu Ohře
My se ale přeneseme do roku 2004, ještě před elektrizaci Podkrušnohorské magistrály. Díky emeritnímu strojvedoucímu Jindřichu Novému máme jedinečnou možnost spatřit trať mezi Karlovými Vary a Kláštercem nad Ohří ještě v původním stavu.
Vlakem Českých drah vyrážíme ze stanice Karlovy Vary. Má smysl popisovat turistická lákadla tohoto lázeňského města? Předpokládáme, že jej zná naprosto každý. Ale abychom zachovali štábní kulturu, tak alespoň stručně: kolonády, léčivé prameny, rozhledny, nespočet vyhlídek a altánků, dvě pozemní lanovky a jedna nedokončená. Ale najdete tu také Muzeum Karlovy Vary nebo na druhé straně Ohře muzeum známé sklárny Moser.
Turistické cíle podél trati 140 |
Na chomutovském zhlaví stanice Karlovy Vary mineme odbočku tratě na karlovarské Dolní nádraží a dál do Mariánských lázní (projeli jsme ji zde). Další zastávka jsou Dalovice. Odsud vychází horská lokálka do Merklína. Nedaleko od stanice je volně přístupná botanická zahrada tamní střední zemědělské školy. Na 8 000 metrech čtverečních najdete víc než 250 druhů rostlin.
Za Dalovicemi projedeme místo, kde se o 14 let později, v roce 2018, sesune násep a jehož oprava bude trvat téměř tři roky. V tuto chvíli ale o problému zatím nikdo nic netuší.
Ze stanice Hájek si můžete vyšlápnout do zdejší obory. Ve třech sekcích zde žijí mufloni, daňci a divoká prasata. Kolem vede naučná stezka. K jejímu začátku to je od nádraží jen dva a půl kilometru.
Další stanice je Ostrov nad Ohří. Přímo za nádražní budovou kdysi začínala dnes už zaniklá trať do Jáchymova (věnovali jsme se jí zde). Ve městě si můžete prohlédnout tamní klášterní areál, renesanční zámek, zámecký park s letohrádkem nebo dům kultury, postavený v duchu socialistického realismu.
Pokud se vydáte po bývalé trati do Jáchymova, hned za Ostrovem se nachází nechvalně známá Rudá věž smrti. Ta sloužila v letech 1951–1956 jako třídírna uranové rudy v komunistickém pracovním táboře Vykmanov II.
Dostáváme se do další zajímavé stanice, do Vojkovic nad Ohří. Tady začíná devět kilometrů dlouhá železniční trať do lázní Kyselka. Původně sloužila jako klasická dráha s osobní dopravou, od roku 1935 jen jako vlečka ke stáčírně minerální vody Mattoni. Dlouhá léta chátrala a už to vypadalo, že skončí definitivně. V roce 2012 se ale pravidelné nákladní vlaky na koleje v Kyselce vrátily. My však z vlaku vidíme koleje ještě zarostlé travou.
Do Kyselky se dostanete také od nádraží ve Vojkovicích. Po červené turistické značce je to podél Ohře sedm kilometrů. V cíli na vás čeká třeba Mattoni Muzeum a řada pozoruhodných staveb, některé bohužel ve velmi špatném stavu.
Stanice Vojkovice nad Ohří počátkem 90. let 20. století
Krajem zaniklých hradů
Za Vojkovicemi začínáme míjet znaky pokroku, dělníci tady právě vztyčují sloupy trakčního vedení. Překonáváme Ohři a po chvíli projíždíme stanicí Stráž nad Ohří. Pokud by zde náš vlak zastavil, měli byste hned několik možností k výletu. V první řadě byste mohli navštívit Horní Hrad, Hauenštejn. Památku, jejíž počátky sahají do 13. století, obnovuje v posledních desetiletích vlastními silami soukromý majitel. Od nádraží po modré turistické značce u něj budete po čtyřech kilometrech.
Podívat se můžete také na nedalekou zříceninu hradu Himlštejn. Z něj se ovšem dochovaly jen zbytky obvodových zdí. Z nádraží to je jen dva a půl kilometru po zelené.
Turistické cíle podél trati 140 |
Hluboké údolí Ohře je protkáno ruinami starých hradů. Další dva můžete navštívit ze stanice Perštejn. Stejnojmenná zřícenina je opět na druhé straně řeky a opět je to jen dva a půl kilometru. Tentokrát ovšem po modré turistické značce.
Druhým hradem je majestátní Šumburk. Stejně jako většina okolních staveb byl postaven v gotickém slohu. V polovině 16. století ale vyhořel a už nebyl nikdy obnoven. K Šumburku se z Perštejna vydejte po žluté značce (4,5 km).
Přes další ocelový most opět přejíždíme Ohři a už je tu konec naší cesty časem, stanice Klášterec nad Ohří. Také toto město stojí za návštěvu. Víte třeba, že i v Klášterci najdete léčivé prameny a malé lázně? V místním zámku mají expozici porcelánu, okolo se rozléhá krásný zámecký park a nedaleko je otevřeno muzeum starožitných hodin.
I po elektrifikaci se v Klášterci nad Ohří občas potkají motorové vozy. Na snímku historické stroje M240.0100 Český drah a M131.1513 společnosti Loko-Motiv Výtopna Křimov, 21. 7. 2018
Pokud byste neměli dost hradních zřícenin, přejděte Ohři na druhý břeh a vydejte se k ruině hradu Egerberk. Trasa od nádraží po zelené a červené značce je dlouhá necelých pět kilometrů.
S Buštěhradskou dráhou se rozhodně neloučíme, v některém z dalších dílů se vydáme i z Klášterce dál do Chomutova nebo naopak úplně na opačnou stranu až k hranicím se Saskem.
