Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa Slezského Semmeringu, tratě 292 mezi Hanušovicemi a stanicí Lipová Lázně
Trať mezi Hanušovicemi a stanicí Lipová Lázně (dříve Nieder Lindewiesse nebo Dolní Lipová) pojmenovali naši předkové Slezským Semmeringem naprosto trefně. Železnice musela na pouhých 20 kilometrech vystoupat o 360 metrů a na dalších 11 kilometrech zase klesnout o bezmála 250 metrů.
Tyto výškové rozdíly projektanti vyřešili několika velkými oblouky podobně jako v rakouském Semmeringu. Největší oblouky před a za za stanicí Horní Lipová se vracejí o celých 180 stupňů.
Trať z Hanušovic do Jeseníku a dále do pruského Bad Ziegenhals, dnes polských Głucholaz, vznikla v letech 1886 až 1888 jako spojnice Moravské pohraniční dráhy (Hanušovice - Králíky) a Moravsko-slezskou centrální dráhou (Krnov - Głucholazy). Bez větších umělých staveb se dělníkům za pouhé dva roky podařilo postavit trať v extrémně náročných podmínkách.
 |
Trať postavila a provozovala Rakouská společnost místních drah (ÖLEG) s koncesní podmínkou, že musí vybudovat také odbočnou trať z Dolní Lipové (dnes Lipová Lázně) do Bernartic a dále do Pruska. Nevybudovala. Takže, když v roce 1895 Semmering přebírají státní dráhy (kkStB), musí tento nedodělek vyřešit. Stalo se tak o rok později v roce 1896.
Po první světové válce přechází Slezský Semmering pod správu ČSD, za druhé světové války pak do rukou Říšských drah. I přes bouřlivý vývoj se na trati ale nikdy nezastavil provoz. Jízdní řády mluví jasně. V roce 1912 jen na úseku Hanušovice - Dolní Lipová jezdí čtyři páry vlaků, v roce 1937 už 11 párů, z toho dokonce přímý rychlík Praha - Hanušovice - Jeseník - Bohumín. A stejné množství vlaků tu jezdilo třeba i v roce 1989.
Slezský Semmering si můžete projet za pouhé 3 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvStoupáme do Ramzovského sedla
Využili jsme toho, že společnost Kladenská dopravní a strojní v létě vypravila přímý vlak z Prahy do Javorníku, abychom po cestě natočili hned několik dílů našeho seriálu. Jako první vám ukážeme jízdu po Slezském Semmeringu.
Naše cesta začíná v Hanušovicích. V této stanici jsme už jednou s Mašinfírou byli. Před několika měsíci jsme odtud vyráželi do Ústí nad Orlicí (podívejte se zde). Hanušovické nádraží nedávno prošlo modernizací se vším všudy, tedy výstavbou ostrovních nástupišť a mnoha metry modrého zábradlí. O něco dříve byla bohužel zbořena i tamní výtopna, kde chtěli železniční fandové vybudovat muzeum.
Turistické cíle podél Slezského Semmeringu |
Jen kousek od nádraží můžete navštívit aspoň pivovar a muzeum původní obce Holba. Hanušovice jsou významnou železniční křižovatkou. Odtamtud můžete jet hned do čtyř směrů: do Šumperku, respektive do Zábřehu na Moravě, do Lázní Lipová, do Starého Města pod Sněžníkem nebo do Dolní Lipky.
Naše koleje se hned za nádražím odklánějí doprava, přejíždíme řeku, tedy zatím říčku, Moravu a míříme do údolí Branné. Řidiči z nás určitě nemají radost, protože koleje mnohokrát kříží silnici do Ramzovského sedla.
Ze stanice Jindřichov na Moravě můžete vyrazit ke zřícenině hradu Pleče, který vznikl zhruba ve 14. století. Z nádraží je to jen kilometr, ale pozor, cesta není značená, musíte si poradit s mapou v ruce.
Vystoupit doporučujeme i ve stanici Branná. Může vás nalákat městská památková rezervace s historickou budovou fojtství nebo zámkem Kolštejn se zbytky hradu.
Za Brannou koleje vedou skrz pás předválečného československého opevnění. Prohlédnout si můžete atypický pěchotní srub StM-S 50 „U Trati“ nebo muzeum v objektu lehkého opevnění vz.37. Z nádraží to není daleko, necelé 4 kilometry po naučné stezce.
Před Ostružnou projíždíme kolem fotogenických větrných elektráren. Snad každý správný fanda této trati má určitě nejméně jednu fotku s těmito větrníky. Ze stanice Ostružná si určitě odskočte do Expozice hudebních nástrojů. Čeká tam na vás více než 550 nástrojů z různých koutů světa.
Stanice Ostružná
A to už se dostáváme na nejvyšší místo na trati, do Ramzovského sedla. Zastávka Ramzová byla původně dvoukolejná, a to kvůli tomu aby se zde mohly odpojit lokomotivy, které pomáhaly těžkým vlakům stoupat vzhůru. Na Ramzovou můžete vlakem přijet v létě, ale klidně i v zimě s lyžemi, ze zastávky je to k lanovce na Šerák a na sjezdovku coby kamenem dohodil.
Přímo u zastávky můžete nastoupit na takzvanou Hřebenovku, červenou turistickou značku, která vás provede po hřebenech místních hor. Od trati vlevo do Králík (44 kilometrů), od trati doprava na Červenohorské sedlo (14 kilometrů) nebo až na Praděd (23 kilometrů).
Trať uprostřed „Vlkodlačích hor“
To, co jsme z Hanušovic na Ramzovou nastoupali, teď musíme z větší části do stanice Lipová Lázně klesnout. Červený Brejlovec KDS musí svůj zvláštní rychlík brzdit o sto šest.
V tuto chvíli se dostáváme do úseku, podle kterého se celá trať jmenuje, čekají nás oblouky Semmeringu. Je také vidět, že se dostáváme do kraje, kde se těží kámen, projíždíme přímo skrz lom na mramor.
Turistické cíle „Vlkodlačích hor“ |
V oblouku je i samotná stanice Horní Lipová, domov Aloise Nebela. Právě toto nádraží se totiž Jaroslavu Rudišovi stalo předobrazem pro jeho Bílý potok. Ostatně ke slavnému komiksu se ve stanici stále hlásí, svědčí o tom i nápis na skladišti. Jediné, co není jasné je, zda literárními Vlkodlačími horami jsou míněné Jeseníky vpravo, nebo Rychlebské hory vlevo.
Film se ovšem natáčel v Malé Morávce na trati z Bruntálu (Mašinfíra z této trati je k vidění zde).
Přímo na nádraží v Horní Lipové si můžete prohlédnout Muzeum Slezského Semmeringu. Směrem na sever se vydejte na túru k Nýznerovským vodopádům (9 kilometrů po modré značce) nebo na hřebenový výšlap Rychlebskými horami.
Jestli chcete zažít samotu a nepotkat ani živáčka, vřele tento několikadenní trek přes Borůvkovou horu a Vysoký kámen do Javorníku doporučujeme. Tento výlet je samozřejmě pro zdatné jedince, má zhruba 45 kilometrů a cestou si nelze nikde nakoupit.
Stanice Horní Lipová se zajímavým muzeem Slezského Semmeringu. Zdejší nádraží se také stalo předobrazem stanice ve filmu Alois Nebel.
Za Horní Lipovou nás čeká poslední velký oblouk a už se ženeme do stanice Lipová Lázně. Hned pod nádražím se podívejte do Muzea Johanna Schrotha, které se věnuje historii místního lázeňství, ale i dějinám obce. Vyrazíte-li po zelené značce do kopců, dojdete po necelých 3 kilometrech k přístupné krápníkové jeskyni Na pomezí.
Od jeskyně je to potom už jen skok (4,5 kilometru) do Lázní Jeseník. Cestou můžete potkat řadu vodoléčebných pramenů i zajímavých skalních útvarů.
Ve stanici Lipová Lázně dnešní díl seriálu Na co zírá mašinfíra končí. Cesta zvláštního zážitkového rychlíku společnosti Kladenská dopravní a strojní ale pokračovala. Neméně zajímavou trasu do Javorníku vám ukážeme zase někdy příště.
