Příběh Denisy Příroda má přednost
Můj muž je založením šetrný člověk. A to nejen k naší rodinné kase, ale také k přírodě. To se odráží i na naší spotřebě vody. Nedávno přišel s nápadem, že vodu z vany bychom neměli po koupání hned vypouštět, ale používat ji na splachování záchodu. Je to prý ekologické a také levné.
„Víš, kolik stojí jedno spláchnutí?“ řekl mi jednou skoro vyčítavě. „Nevím,“ prohodila jsem unaveně. „Na jedno spláchnutí máš 3 nebo 10 litrů vody. Záleží, po čem splachuješ. Když si odskočíš sedmkrát denně, vyjde to skoro na 70 litrů,“ kázal náš šiřitel osvěty.
Proto nám také omezil koupání ve vaně, kde je prý na jednu koupel spotřeba vody kolem 100 až 150 litrů. Všichni se povinně sprchujeme, protože je to „levnější“ a každý „vyplýtvá“ jen 30 až 50 litrů vody. „Kdyby to bylo na tobě, nechal bys nás mýt v řece nebo se žínkou v lavóru,“ vyčítala jsem manželovi.
Já sice mám přírodu také ráda, ale jsem žena. A taková úsporná opatření nesu špatně. I to manželovo „splachování“. Představte si, jak to asi vypadá, když po každém sprchování nebo koupání musíme vanu zašpuntovat a vodu používat na zalití záchodu. A když je plná? Tak se splašky jednoduše nahromadí ve velkých kýblech na zalití.
Jednou u mě byla kamarádka a chtěla si odskočit. Když viděla naši plnou vanu a zásobníky na splaškovou vodu, tak asi dost koukala. Nechtěla jsem ji zasvěcovat do našich rodinných zvyklostí, proto jsem ji raději nechala, ať si spláchne normálně. Ale ta ostuda!
Na jednu stranu je hezké, že žijeme ekologicky a šetříme přírodu i peněženku, jenže to věčné recyklování vody je strašně otravné a vlastně nepříjemné. Koupelna pak vypadá jako skladiště. A když taková voda přestane být čerstvá a zapáchá, tak to také není žádné terno.
Snažím se manželovi vysvětlit, že bychom to neměli s tím šetřením zbytečně přehánět. Ale zatím si nedá říct. Největší korunu tomu dala naše pubertální dcera, která řekla, že když se nemůže umýt doma, půjde se normálně vykoupat k babičce.
Připadal mi dokonalý, ale děsí mě jeho perfekcionismus, zvažuje Tereza |
Moje mamka mi na to konto hned volala, co se u nás děje. Prý jestli máme výpadek vody, můžeme se jít k nim umýt všichni. Popravdě, jednou jsem toho sama využila. Když jsem byla vyčerpaná z práce, zašla jsem k mámě a dala si u ní horkou koupel s levandulovým olejíčkem. Vyčistila jsem si hlavu, tělo i duši.
Můj manžel by něco takového považoval za nesmyslné plýtvání. Já ale nejsem takový asketa jako on. A naše děti také ne. Mám dvě holky, jedné je patnáct, druhé třináct. Jsou teď ve vývinu, hodně se potí, a tak se klidně stane, že se potřebují umýt i víckrát denně. Můj muž se ale chová jako strážce vody a kontroluje spotřebu. A doslova nás tím šetřením na nepravém místě tyranizuje.
Vážně mám sto chutí mu říct, že když takhle bude pokračovat, odstěhujeme se na čas k babičce. Ať si rychle srovná, co je pro něj přednější. Spokojená rodina, nebo ideální stav na vodoměru.
Denisa
Jak to Češi mají v koupelně✓ Podle statistik se Češi řadí mezi nejčistotnější národy na světě, cca 76 % našich krajanů považuje osobní hygienu (mytí vlasů, čištění zubů, holení) za velmi důležitou. Věnují jí zhruba 30 až 50 minut denně. Mezi nejčistotnější národy patří Poláci a Italové. Češi jsou z tohoto hlediska v evropské první pětce. ✓ Pokud byste dali Čechům na výběr mezi sprchou a vanou, celých 67 % z nich raději zvolí první možnost. Důvody jsou víceméně praktické – sprcha je rychlejší a navíc spotřebuje méně vody. Nejvíc času v koupelně stráví lidé ve věku 30 až 40 let. Týdně své očistě zasvětí asi 6,5 hodiny. Mladí lidé do 18 let věnují osobní hygieně v průměru o hodinu méně. ✓ Očista rukou před jídlem je základ, kterému se učí už děti ve školce. Až čtvrtina dotázaných na ni však podle průzkumů zapomíná. Dobrou zprávou ale je, že zbytek, cca 75 % Čechů, si ruce umývá správně a důkladně. Frekvence se pohybuje mezi 10 umytími denně. Zhruba 87 % z nich k tomu používá tekuté mýdlo, příležitostně mýdlo tuhé. Ale jsou i lenoši, co sázejí jen na očistné vlastnosti obyčejné vody. |
Co by měla Denisa dělat? Hlasujte na další straně.
