Příběh Denisy Příroda má přednost
Můj muž je založením šetrný člověk. A to nejen k naší rodinné kase, ale také k přírodě. To se odráží i na naší spotřebě vody. Nedávno přišel s nápadem, že vodu z vany bychom neměli po koupání hned vypouštět, ale používat ji na splachování záchodu. Je to prý ekologické a také levné.
„Víš, kolik stojí jedno spláchnutí?“ řekl mi jednou skoro vyčítavě. „Nevím,“ prohodila jsem unaveně. „Na jedno spláchnutí máš 3 nebo 10 litrů vody. Záleží, po čem splachuješ. Když si odskočíš sedmkrát denně, vyjde to skoro na 70 litrů,“ kázal náš šiřitel osvěty.
Proto nám také omezil koupání ve vaně, kde je prý na jednu koupel spotřeba vody kolem 100 až 150 litrů. Všichni se povinně sprchujeme, protože je to „levnější“ a každý „vyplýtvá“ jen 30 až 50 litrů vody. „Kdyby to bylo na tobě, nechal bys nás mýt v řece nebo se žínkou v lavóru,“ vyčítala jsem manželovi.
Já sice mám přírodu také ráda, ale jsem žena. A taková úsporná opatření nesu špatně. I to manželovo „splachování“. Představte si, jak to asi vypadá, když po každém sprchování nebo koupání musíme vanu zašpuntovat a vodu používat na zalití záchodu. A když je plná? Tak se splašky jednoduše nahromadí ve velkých kýblech na zalití.
Jednou u mě byla kamarádka a chtěla si odskočit. Když viděla naši plnou vanu a zásobníky na splaškovou vodu, tak asi dost koukala. Nechtěla jsem ji zasvěcovat do našich rodinných zvyklostí, proto jsem ji raději nechala, ať si spláchne normálně. Ale ta ostuda!
Na jednu stranu je hezké, že žijeme ekologicky a šetříme přírodu i peněženku, jenže to věčné recyklování vody je strašně otravné a vlastně nepříjemné. Koupelna pak vypadá jako skladiště. A když taková voda přestane být čerstvá a zapáchá, tak to také není žádné terno.
Snažím se manželovi vysvětlit, že bychom to neměli s tím šetřením zbytečně přehánět. Ale zatím si nedá říct. Největší korunu tomu dala naše pubertální dcera, která řekla, že když se nemůže umýt doma, půjde se normálně vykoupat k babičce.
Připadal mi dokonalý, ale děsí mě jeho perfekcionismus, zvažuje Tereza |
Moje mamka mi na to konto hned volala, co se u nás děje. Prý jestli máme výpadek vody, můžeme se jít k nim umýt všichni. Popravdě, jednou jsem toho sama využila. Když jsem byla vyčerpaná z práce, zašla jsem k mámě a dala si u ní horkou koupel s levandulovým olejíčkem. Vyčistila jsem si hlavu, tělo i duši.
Můj manžel by něco takového považoval za nesmyslné plýtvání. Já ale nejsem takový asketa jako on. A naše děti také ne. Mám dvě holky, jedné je patnáct, druhé třináct. Jsou teď ve vývinu, hodně se potí, a tak se klidně stane, že se potřebují umýt i víckrát denně. Můj muž se ale chová jako strážce vody a kontroluje spotřebu. A doslova nás tím šetřením na nepravém místě tyranizuje.
Vážně mám sto chutí mu říct, že když takhle bude pokračovat, odstěhujeme se na čas k babičce. Ať si rychle srovná, co je pro něj přednější. Spokojená rodina, nebo ideální stav na vodoměru.
Denisa
Jak to Češi mají v koupelně✓ Podle statistik se Češi řadí mezi nejčistotnější národy na světě, cca 76 % našich krajanů považuje osobní hygienu (mytí vlasů, čištění zubů, holení) za velmi důležitou. Věnují jí zhruba 30 až 50 minut denně. Mezi nejčistotnější národy patří Poláci a Italové. Češi jsou z tohoto hlediska v evropské první pětce. ✓ Pokud byste dali Čechům na výběr mezi sprchou a vanou, celých 67 % z nich raději zvolí první možnost. Důvody jsou víceméně praktické – sprcha je rychlejší a navíc spotřebuje méně vody. Nejvíc času v koupelně stráví lidé ve věku 30 až 40 let. Týdně své očistě zasvětí asi 6,5 hodiny. Mladí lidé do 18 let věnují osobní hygieně v průměru o hodinu méně. ✓ Očista rukou před jídlem je základ, kterému se učí už děti ve školce. Až čtvrtina dotázaných na ni však podle průzkumů zapomíná. Dobrou zprávou ale je, že zbytek, cca 75 % Čechů, si ruce umývá správně a důkladně. Frekvence se pohybuje mezi 10 umytími denně. Zhruba 87 % z nich k tomu používá tekuté mýdlo, příležitostně mýdlo tuhé. Ale jsou i lenoši, co sázejí jen na očistné vlastnosti obyčejné vody. |
Co by měla Denisa dělat? Hlasujte na další straně.
A jak zvláštní manželův vztah k hygieně ovlivňuje život Františky? Čtěte na další straně.
Příběh Františky Stačí mu umyvadlo
Letos jsme s manželem oslavili dvacáté výročí svatby. Podařilo se nám spolu vychovat dvě děti, postavit dům a tak nějak si v klidu uspořádat život. Jirka je opravdu prima chlap. Hodný, pracovitý, čestný a upřímný. Navíc nepije, nekouří ani neběhá za ženskými, což je v dnešní době bonus.
Ale jednu věc mu vyčítám už dlouhé roky. Jeho poněkud vlažnější vztah k hygieně. Pokaždé, když přijde z práce nebo z dílny, je zpocený a mastný jako vdolek! Ale místo toho, aby se šel vysprchovat, vždycky zamíří do kuchyně a shání se po pivku a jídlu...
Nebylo to rande, ale horor. Vzal mě do hospody a říkal mi vo*e, mrzí Karolínu |
„Dej si sprchu. Já ti všechno nachystám,“ slibuju mu. Jenže on kdepak! Sedí v montérkách za stolem a nikam se mu nechce. „Osvěží tě to,“ lákám ho znovu. „Já jsem strašně unavený, nech mě vydechnout,“ prosí mě. Jakmile mu připravím něco k snědku, odnese si to hned k televizi. Tam mu prý chutná nejvíc. A já už vím, že je to konečná.
Místností se začne šířit testosteronové pižmo. A špinavé montérky na sedačce zanechávají zbytky pilin a prachu. „Tak si alespoň sundej ty montérky,“ prosím ho zbytečně. Jirka nevidí, neslyší... Je soustředěný na fotbal nebo nějaký film, který běží. Nemám srdce mu tu jeho idylku kazit. Ale jakmile před ním leží prázdný talíř, zkouším to znovu.
Jenže manžel vysílením z práce usne. A to už neudělám nic. Nezbude mi nic jiného, než odnést talíř, skleničku a čekat, až se probudí. Když se zase rozkouká, už je večer. V televizi vysílají zprávy a manžel má nastražené uši jako vlčák. Začnu chystat večeři a doufám, že po ní „konečně“ dotlačím toho svého chlapa k vodě...
V obývacím pokoji se mezitím ozve nesouhlasné mručení. „Co se děje?“ vyzvídám. „To si z nás zase dělají legraci! Zruší pošty a teď budou zdražovat poštovné?! To je zvěrstvo! Víš, kolik budou počítat za doporučený dopis? Sedmdesát korun! Já snad začnu chovat poštovní holuby, ty mě vyjdou levněji,“ mračí se muž.
Já už to jeho nadávání a litanie znám! Je to takový klasický „folklór“, bez kterého se žádné televizní noviny neobejdou. Ale jakmile na hodinách odbije osmá, sklidím ze stolu, postavím na kafe a dám si rychlou sprchu. Můj muž pořád sedí v obýváku a přemýšlí. Sotva se objevím v župánku, hned se začne tulit.
„Vždyť jsi upocený z práce,“ vzdoruju. „Nebuď taková fajnovka,“ přemlouvá mě k milostným hrátkám. „Běž se umýt, pak bude romantika...“ dávám ultimátum. Manžel chvilku trucuje a potom se jde umýt, ale trochu jinak, než bych si představovala. Místo sprchy použije často jen umyvadlo, kde si „ošplouchne“ obličej, podpaží, nohy a základní věci.
Po pěti minutách už hlásí, že je čistý jako „slovo boží“. Pro mě je to ale málo. A nechápu, proč se Jirka té vody tak bojí. Když se ho na to ptám, tak mi řekne, že ho hygiena nudí. Přece není žádný kapr, aby se ráchal ve vodě.
Já to mám opačně, bez sprchy nebo vany bych nemohla být. Muž mi ale s humorem sobě vlastním řekne: „Buď ráda, že u nás je koupelna volná.“ Holt v otázce hygieny jsme na tom jinak a bohužel to asi nějak zásadně nezměním.
Františka
Co by měla Františka dělat? Hlasujte na další straně.
