Začnu trochu osobně. Mám kamarádku, která je skvělá matka. Zvládá vařit každý den nutričně vyvážené pokrmy. Nikdy jí neujedou nervy a své dítě zásadně netrestá, jen trpělivě vysvětluje. Další z přítelkyň je zase nezměrná optimistka. Sklenice je vždy z poloviny plná, vše je bez výjimky zalité sluncem a i z nejotravnější události si vždy vezme jen to dobré.
Obě mě motivují a zároveň jejich dokonalost často nastavuje zrcadlo mým nedostatkům. Přiznávám, že mě občas při myšlence na jejich chování pohltí závist. Proč jsou ony v určitých oblastech vždy perfektní, kdežto já o svém stylu výchovy a pohledu na život stále pochybuji?
Upravená realita
Výzkumníci identifikovali dva typy sociálního srovnávání. První je vzestupné sociální srovnání, kdy se díváme na lidi, ze kterých cítíme, že jsou na tom lépe než my, ve snaze získat inspiraci a slibnou budoucnost. A pak je tu klesající sociální srovnání, kdy se díváme na lidi, kteří jsou v horší pozici, ve snaze cítit se lépe ze sebe a ze své situace.
Tato srovnání pro nás nejsou vždy špatná, ale někdy mohou být méně užitečná, než si myslíme, a často jsou skutečně špatná pro naše štěstí a úroveň stresu. Mezi faktory, které ovlivňují, zda jsou sociální srovnávání užitečná, nebo škodlivá, patří naše sebevědomí, stresory, které již v našich životech máme, a to, zda provádíme sociální srovnávání směrem nahoru nebo dolů.
Přestože někoho považujeme za blízkého přítele, stále o něm nemusíme vědět všechno. Netušíme, co se mu skutečně honí hlavou a jaké oběti musel přinést do svého současného života, který naší optikou vypadá jako perfektní. Můžeme našim přátelům závidět jejich úspěchy, které však nemusí oni sami prezentovat přesně.
Každý má tendenci ukazovat okolí „upravenou realitu“, což se týká i našich blízkých přátel, takže jejich nejistoty, selhání a nedostatky nejsou vidět. Pokud přemýšlíme o tom, s jakou lehkostí se někteří naši blízcí pohybují po světě a jak skvěle jejich životy vypadají, nevidíme skutečnou podobu jejich života, ale jen to, co je na povrchu.
V zajetí své vlastní sociální bubliny. Náš život určují lidé kolem nás |
Existují výjimky, kdy jsou k sobě přátelé stoprocentně upřímní, ale je jich naprosté minimum. Je navíc pravděpodobné, že i my sami svým přátelům předkládáme obrázek hodný jejich závisti. Ať už vědomě, nebo zcela nevědomky.
Příkladem může být postesk ženy na jednom z internetových diskusních fór: „Občas mám nutkání říct kamarádce, že jsem měla hrozný den nebo nudný víkend. Obvykle se však včas zarazím, protože bych před ní mohla působit jako negativistka a stěžovatelka. Místo toho nahodím úsměv a prohodím, že já i moje rodina se máme prostě skvěle,“ přiznává anonymně.
Zdá se tedy, že pod vlivem zákonu akce a reakce kolem sebe všichni šíříme „falešné štěstí“, se kterým se sice porovnáváme, ale už málokdy tušíme, že často není skutečné.
Sociální sítě jen zesilují naše sklony porovnávat se s ostatními. Obraz našich přátel na sítích je ale většinou výrazně zkreslený...
Obdivujeme úspěšné, sebe nechválíme
„Často se přistihnu, že dělám stejná rozhodnutí jako mí blízcí přátelé ne proto, že jsou z mé hlavy, ale proto, abych i nadále zapadala do skupiny a nešla proti proudu. Všechny mé kamarádky jsou navíc tak úspěšné, že bych byla blázen, kdybych činila opačná rozhodnutí než ony,“ přiznává mladá žena, která dodává, že její život je hluboce ovlivněn rozhodováním úspěšných kamarádek. Co když je to ale přesně naopak?
Napadlo vás někdy, že vaši přátelé dělají velké životní změny, protože se chtějí cítit stejně úspěšní jako vy? Mohou se dívat na váš život, na to, co v něm máte, a pomyslet si: „To je to, co chci“. Udělají tedy vše, co je v jejich silách, aby vás následovali. Dosažení životního cíle trvá každému jinak dlouho. Co se vám může jevit jako poměrně snadný krok, pro vaše přátele může znamenat roky práce a dřiny.
Ta je krásná, ta se má. Jak velkou roli v našem životě hraje vzhled |
„Pamatuji si, že když mě v práci povýšili na velmi dobrou manažerskou pozici, sdílela jsem hned úspěch s partou blízkých kamarádek. Tvářily se nadšeně. Brzy jsem vypozorovala, že náhle všechny začaly mluvit o kariérních výzvách, které před nimi leží, a než jsem se nadála, jedna z kamarádek také brzy slavila povýšení,“ vysvětluje žena, která se vždy porovnávala s ostatními až do chvíle, kdy zjistila, že porovnávání funguje obousměrně.
„Cítila jsem se tehdy hrdá na to, že jsem pro jednou byla pro ostatní motivátorem a hybnou silou, kterou následovaly, i když do očí by mi to nikdy nepřiznaly,“ dodává. Zajímavé je, že vlastní úspěchy obvykle podceňujeme, zatímco ty cizí nám připadají obdivuhodné.
TEST: Máte zdravé sebevědomí? |
Pokud blízký přítel udělá v životě významný krok, ať už jde o svatbu nebo přistání na manažerské pozici, okamžitě na své vlastní úspěchy zapomínáme. Kdykoliv získáme pocit, že přátelé kolem nás mění své životy k lepšímu, měli bychom zhodnotit své vlastní úspěchy, které nás dovedly tam, kde jsme dnes.
To neznamená jen každý titul nebo povýšení, kterého jsme dosáhli, ale také každý vztah, kterým jsme prošli a ze kterého jsme se poučili, země, do které jsme cestovali nebo nákupy věcí, na které jsme tvrdě šetřili.
Samozřejmě může být obtížné zůstat optimistou, pokud všichni přátelé kolem dělají velké životní změny a my ne. Dennodenně jsme navíc obklopeni sociálními sítěmi, které mohou pocity frustrace ze srovnávání mnohonásobně prohloubit.
Jak ze srovnávání vytěžit maximum?
„V dnešní době extrémního tlaku na úspěch ztrácí člověk vědomí, že je přirozenou lidskou bytostí, která je dostatečná i bez závratných úspěchů. Pokud začnu mít při porovnávání se s ostatními pocit, že jsem něco méně, pak nastává problém,“ vysvětluje psycholog Barnaby Lyons.
„V tom případě nám může srovnávání s ostatními velmi uškodit, protože hledáme věci, které potvrzují naši méněcennost. Tyto pocity mají ve většině případů původ v dětství,“ míní. Zároveň vysvětluje, že srovnávání nemusí být vždy na škodu.
Jak myslíte, tak žijete. Naučte se být pozitivní a zlepšete si život |
„Pokud se cítím jako plnohodnotná lidská bytost, která přijímá sama sebe, mohu pak srovnáváním se s ostatními zlepšit určité části svého života nebo díky němu začít oceňovat to dobré na svých přátelích.“
Důležité je pamatovat si, že v cestě za úspěchem jde o priority, a nikoliv o věk. Zatímco vaše kamarádka může být na dítě připravená a jeho příchod si užívat, vy zdaleka ještě nemusíte být v životní fázi, kdy je pro vás vhodný čas.
Nemá smysl používat všeobecné společenské normy jako měřítko pro své místo ve světě nebo mezi přáteli. Je to zbytečná strategie, která vás nikam nedostane, ba spíše položí.
Mnohem lepší je porovnat se čas od času se svým bývalým já. Podívejte se na sebe před rokem, třemi nebo pěti lety a na chvíli se zamyslete, jakým směrem jste se od té doby posunuli.
