Nejprve musím uvést některé věci na pravou míru. Já se směju de facto pořád. Ono mi taky nic moc jiného nezbývá, pokud tedy nemám naopak rudá studem brečet někde v koutku. Jsem totiž královnou trapasů.
Nikdy nebudu elegantní femme fatale nebo zasněná víla, která v mužích probouzí ochranitelské pudy. Jsem spíš bláznivka typu Bridget Jonesové (a to si ještě fandím), která si omylem hodí pytlík se psím hovínkem do kabelky a odnese si ho až do práce, spadne jí na hlavu sojka nebo zakopne o kořen a upadne k nohám exmanželce své lásky při setkání na dětském táboře. (Ano, všechny tyhle věci se mi během několika uplynulých týdnů staly!) A podobně bych mohla pokračovat třeba hodinu.
V okamžiku, kdy vámi ještě otřásají postkoitální hormony a vy jste obrazně i doopravdy nahá, jste zkrátka zranitelnější.