Problém, který s manželem řešíme, může mnoha lidem připadat banální, jenže nás trápí a nevíme si už rady. Máme osmnáctiletou dceru, která studuje gymnázium. Ukončila třetí ročník a čeká ji maturita. Po ní, jak jsme to společně všichni tři naplánovali, měla jít na vysokou.
Jenže dcera má najednou jiné plány, nejen, že vysoká prý není nutná, uvažuje dokonce, že přeruší i studia na gymnáziu a vyrazí s přítelem pomáhat do nějaké rozvojové země. Prý kdyby to snad náhodou bylo někdy potřeba, může si maturitu, ale i vysokou dodělat.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Když nám to řekla, mysleli jsme, že si dělá legraci a jen nás zkouší, ale ona to myslí opravdu vážně. Zamilovala se a rozhoduje se podle toho, co chce její přítel.
Je o deset let starší, pracuje v nějaké charitativní organizaci. Je to slušný člověk, už jsme ho poznali, ale jeho životní styl je naprosto odlišný od toho našeho. Neřeší, co bude zítra, žije dneškem, nezajímá ho žádné „materiálno“, odsuzuje lidi, co mají majetek. Dcera o něm doma nadšeně básní, totálně mu propadla. Najednou všechno, co ji dřív zajímalo, ji zajímat přestalo.
Přítele nejdřív tajila
O tom, že má dcera přítele, jsme se dozvěděli náhodou. Před pár měsíci mi to řekla maminka její nejlepší kamarádky. Znám se s ní už od doby, kdy byly holky malé, občas se vídáme. Netušila, že nic nevím a zeptala se mě, co říkám na to, že má moje dcera o deset let staršího přítele.
Odpovědi jsem se tak nějak vyhnula a doma uhodila na dceru. Proč nám nic neřekla? Proč se to musím dozvědět od cizích?
Dcera nám informace o svém příteli dávkovala. A to „nejlepší“ si pochopitelně nechala na konec. Tedy to, že škola nejspíš půjde stranou. To byla poslední kapka.
S manželem jsme chtěli jejího přítele poznat. Pozvali jsme ho k nám. Na rovinu musím říct, že se mi na první pohled líbil. Je to zajímavý muž, celkem hezký, má milý úsměv, který mu rozzáří oči. Kdybych měla soudit jen podle vzhledu, tak bych ho dceři okamžitě schválila.
Dcera je zamilovaná
Ovšem pak došlo na povídání o něm, o jeho vztahu k penězům, k budoucnosti. Má to přesně naopak než my, než jak jsme vychovávali dceru. Mysleli jsme si, že i ona má představy o svém životě, budoucnosti srovnané, od malička chtěla něčeho dosáhnout, být úspěšná v oboru, kterému se jednou bude věnovat. Vždycky byla cílevědomá, pečlivá, a najednou se zamilovala a všechno jde stranou. Otočila o 180 stupňů a nezajímá ji nic jiného než její přítel.
Řekl nám, že se už dvakrát zúčastnil humanitárních misí a chystá se na další. Na jednu stranu mu to chválím, ale vadí mi, že přesvědčuje naši dceru, aby jela s ním. Ona je tak zaslepená, že by za ním šla až na konec světa. Je mi jasné, že se bojí, aby ji neopustil, kdyby s ním neodjela, ale jak jí vysvětlit, že kvůli tomu nemůže hodit všechno za hlavu?
Když jsme to s ní s manželem probírali, řekla nám, že uvažují o svatbě, že by to pro ně bylo všechno jednodušší. O tom, z čeho budou žít a kde, prý zatím moc nemluvili. Prý se uvidí, třeba by mohli i u nás, když máme v domě patro volné. S tím jsme pochopitelně počítali jednou pro dceru, ale nedovedu si představit, že by tam žila se svým nynějším přítelem, ani nechci pomyslet na to, že by snad mohl být její manžel.
Vůbec nevím, jak se v celé záležitosti chovat. Bojím se, že ji ztratíme, pokud na ni budeme nějak tlačit. Bojím se, že si zkazí život. Jenže je plnoletá a může si dělat, co chce, jak nám už sama řekla.
Eva
Na další straně čtěte názor odbornice.
