Na otevření historické budovy čekala většinou s květinou v ruce asi stovka lidí. Zástup smutečních hostí, mezi kterými byli i herci Taťana Fischerová a Miloslav Mejzlík či politici Jana Maláčová, Jan Hamáček a Jiří Drahoš, vedl za roh z Národní třídy na Masarykovo nábřeží.
Jeviště první scény zaplnily květiny. Během půlhodinového obřadu se u rakve postupně vystřídali herečtí kolegové Chramostové, například Jiřina Bohdalová, Jana Boušková, Zuzana Stivínová, Miroslav Donutil, Bolek Polívka, David Prachař, Ondřej Pavelka, Miluše Šplechtová, Jan Hrušínský či Vladimír Javorský, dále i Karel Schwarzenberg, Daniel Špinar a mnoho dalších.
Obřad zahájil proslovem ředitel Národního divadla Jan Burian.
„Byla tu ráda. A byla s kolegy činohry ráda i v letech, kdy už nevystupovala na jevišti. Přála si, abychom se sešli právě tady,“ zdůraznil Burian a ocitoval dobovou kritiku z šedesátých let hodnotící Chramostové talent.
„Herectví Vlasty Chramostové je temperamentní. Dovede sršet zraňující ironií, její postavy jsou krevnaté, živé hravé, ...“ zaznělo mimo jiné.
Burian zmínil, že herečka byla v Národním divadle poprvé zaměstnána už za normalizace a dále shrnul její hereckou dráhu.
„V jejich rolích byla neochvějnost a zvláštní neústupnost. Nepateticky věcná byla i její poslední velká úloha, Babička v dramatizaci Boženy Němcové, se kterou se ztotožnila,“ řekl ředitel první scény. „Když se loučila s Národním divadlem, pronesla: Návrat do hereckého světa vyžadoval mnoho nadhledu a tolerance, ale stálo to za to,“ ocitoval Burian.
Jednotlivé řečníky střídaly záznamy hereččiných divadelních i filmových rolí. Herečky současné Činohry ND Magdalena Borová a Pavla Beretová pak na jevišti zazpívaly píseň Snila jsem, ó snila.
„Měla by radost je vyprodáno a že jsou všechny místa obsazená,“ navázal na Buriana proslovem David Prachař. Poděkoval všem, kteří za herečkou chodili do jejích posledních chvil a zdůraznil, že jich nebylo málo. „Vznikl dokonce adresář návštěv,“ zdůraznil herec.
Vlast, chrám, most
„V jejím jméně je obsaženo ‚vlast‘, ‚chrám‘ a ‚most‘. To je dost neuvěřitelné. To byla Vlasta, všechno tohle dohromady,“ uvedl dále herec a vzpomenul, jak s herečkou a režisérem Ivanem Rajmontem chystali inscenaci Tři životy.
„K představení jsme dělali dotáčky a dostali se až do Skryjí, odkud její rodina pocházela. Bylo to dojemné, protože tu vesnici nemohla najít. Ona tak teatrálně chodila po poli a hledala. A říkala režiséru Rajmontovi: ‚Tady to někde je, Ivane, kde to je,‘“ vzpomínal Prachař. „Nakonec jsme ten pomníček našli a ona nám představila svoje předky,“ dodal.
Prachař následně ocitoval text Thomase Eliota a svůj proslov zakončil citací ze Cyrana. „Vivat Vlasta!“ zvolal Prachař nakonec.
„Nechci pateticky mluvit o tvé oběti. Svou životní roli jsi přijala svobodně. Mělas odvahu být sama sebou. Děkujeme ti, budeš nám chybět. Bude nám chybět tvé i Standovo umění a humor, vaše přátelství,“ navázala na Prachaře
psycholožka a disidentka komunistického režimu Dana Němcová.
Mistrem slova, které se stává skutkem
„Vlasta byla mistrem slova, které se stává skutkem. Věděla, že její slova budou mít následky, ale stálo jí to za to,“ řekl rektor Akademie múzických umění Jan Hančil a zmínil, jak mu herečka na oslavě devadesátin řekla, že bude mluvit na jejím pohřbu. „Věděla, že divadlo nelze dělat stejně, jak před dvaceti třiceti lety,“ uvedl Hančil mimo jiné. „Zdravím tě do života čtvrtého,“ zakončil pak svůj proslov.
Jako poslední zarecitovala Zuzana Stivínová. Obřad vyvrcholil státní hymnou, dlouhotrvajícím potleskem a symbolickým vynesením rakve z divadla.
Známá herečka a jedna z prvních signatářů Charty 77 zemřela 6. října ve věku 92 let. Nad úmrtím umělkyně vyjádřili lítost umělečtí kolegové, politici i lidé z disentu. Kromě hereckých kvalit ocenili také její statečnost.
V souvislosti s nedávným odchodem populárního zpěváka Karla Gotta vznikla debata nad tím, kdo kromě nejvyšších představitelů státu a armády by měl mít nárok na státní pohřeb. Gott měl pohřeb se státními poctami. Předseda Ústavního soudu a stejně jako Chramostová signatář Charty 77 Pavel Rychetský uvedl, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to právě Chramostová. Podobně se vyslovily i některé další osobnosti.
Jak připomíná ČTK, život divadelní a filmové herečky Vlasty Chramostové s několika zásadními událostmi v sobě reflektuje vývoj české společnosti druhé poloviny 20. století. Byla výraznou postavou disentu, předtím ale podepsala souhlas se spoluprací s komunistickou Státní bezpečností, což upřímně popisovala ve svých pamětech. V 60. letech byla jmenována zasloužilou umělkyní, po podpisu Charty 77 měla zakázáno veřejné vystupování, a hrála tak jen s přáteli ve svém bytě.
Po sametové revoluci byla dvě desítky let členkou Národního divadla, za zásluhy o demokracii a lidská práva jí prezident Václav Havel v roce 1998 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
