„Kromě toho, že byla vynikající herečka, byla Vlasta Chramostová neuvěřitelně statečná žena. Pokud by se někdo o jejím životě, který byl sám o sobě na román nebo hollywoodský film, chtěl něco dozvědět, doporučuji dva díly jejích pamětí. Vlasta je v nich k sobě velmi nesmiřitelná,“ uvedla Salzmannová, která s Vlastou Chramostovou strávila na půdě naší první scény přes šestnáct let.
Herečka Eva Salzmannová
„Přes všechny události, které ji v životě potkaly, byla Vlasta velký bojovník. všechno zvládala s humorem, měla pro něj ohromný smysl. Pro černý humor, sebeironii. Uměla být k sobě hodně ostrá. I to na ní bylo obdivuhodné,“ uvedla Salzmannová k zesnulé herecké legendě.
Salzmannová zdůraznila i její herecké přednosti. „Vlasta měla něco, co se dneska moc nenosí. Uměla a nebála se být na jevišti patetická. A zvládala to senzačně – ten patos jí člověk věřil. To na ní jako na herečce bylo pozoruhodné,“ podotkla.
Po letech zákazů nastoupila Vlasta Chramostová na první scénu hned po revoluci.
„Vzal ji hned v roce 1990 první porevoluční šéf pan Rajmont. Měla tam krásné role, krásné inscenace. K čínským pohádkám v Kolowratu si dokonce psala scénář. Její poslední role pak byla Babička. Rozhodně se to nedá nazvat sklonkem kariéry,“ zdůraznila Salzmannová. Chramostová totiž v Národním divadle strávila celkem dvacet let, do hereckého důchodu odešla v roce 2010. „Užívala si to a stoprocentně to pro ni bylo zadostiučinění,“ dodala Salzmannová k vrcholu její herecké kariéry.
Zahrály si spolu například v Rajmontově inscenaci Oresteia z roku 2002. „A jednou jsem za ní dokonce i zaskakovala paní Higginsovou v Pygmalionu,“ vzpomíná herečka. „Vlasta byla strašně společenský člověk, milovala společnost,“ pokračuje Salzmannová, která se s Chramostovou vídala do poslední chvíle.
„I po smrti Stanislava Miloty jsem se s Vlastou stýkala, do posledních chvil s ní byla legrace,“ vzpomíná herečka na zesnulou legendu.
