RECENZE: Čtvrté Prcičky žijí ze zastydlé puberty

To všechno odnes čas, mohli by si zazpívat hrdinové komediální série Prci, prci, prcičky, kteří se třináct let po premiéře prvního filmu sešli ve čtvrtém dílu s podtitulem Školní sraz. A čas jim nepomáhá.

Co provokovalo, včetně českého distribučního titulu snímku s nevinným originálním názvem Americký koláč, dnes už jen otravuje. Mezi "jedničkou" a "čtyřkou" je podobný rozdíl jako mezi pubertou a zastydlou pubertou; první žije z přirozenosti, druhá z trapnosti. Navíc se půdorys novinky, jež přichází do kin, nakazil morem všech školních srazů světa, totiž rozbředlou nostalgií

Prci, prci, prcičky: Školní sraz

40 %

USA, 2012, 113 min

Režie: Jon Hurwitz, Hayden Schlossberg

Hrají: Jason Biggs, Alyson Hannigan, Chris Klein, Thomas Ian Nicholas.

Sága Prciček začala roku 1999, kdy se maturanti snažili zbavit panictví a celosvětově vydělali čtvrt miliardy dolarů. V roce 2001 bažili po sexu již coby vysokoškoláci na prázdninové pláži, což tržby zvedlo ke třem stům milionům dolarů, a roku 2003 ženili hlavního hrdinu za mírného odlivu diváků, čímž zdánlivě navždy skončili.

Jenže Hollywood nerad opouští, co účinkovalo, tudíž dal původní partu znovu dohromady. Fanoušky série to dojímá, ostatní však najdou pouze další z tuctových komedií o pánské jízdě, jejichž absurdnější varianty již dávno testují Pařba ve Vegas či Pařba v Bangkoku. Prcičky nejenže vyvanuly, také nabobtnaly: školní sraz je proti prvnímu dílu bezmála o půl hodiny delší, a než dospěje k věci, zeširoka představuje dosavadní osudy ústředního kvarteta – včetně manželské erotiky vedené heslem Udělej si sám.

A když se po vleklých přípravách bývalí spolužáci konečně setkají, musí se probít vlnou vzpomínek, starých historek, povědomých tváří, zkrátka pamětnickou retronáladou, do níž zapadá i hrdinův otec, nyní ovdovělý dědeček.

Čtvrté Prcičky: Školní sraz

Osnovu smíchu tvoří zážitky jednoho víkendu, kdy dámy vesměs přetřásají své záležitosti, zatímco pánové se pokusí vyrovnat o generaci mladším lovcům žen.

A to všemi způsoby včetně velice názorné vyměšovací pomsty, jež patří k teenagerovským hrám, u tatíků z ní však čiší jen nezralá nechutnost.

Kletba sentimentu

Ne všechny žerty mají tak buranský ráz, párkrát se člověk zasměje od srdce a beze studu, třeba s překladem bratrů Karamazových do latiny. Ale drzá svěžest původních Prciček se nedostaví. Více než hrubozrnný vtip totiž Školnímu srazu škodí rozjímavý sentiment, v konečném důsledku upatlanější nežli slepené stránky pornočasopisu, jejž objeví hrdina v nočním stolku svého dávného studentského pokoje.