Po debutu ve filmu Pižla a Žižla na cestách si jako dítě zahrála o dva roky později i ve filmu Zlatý člověk a rok na to ve snímku Madla zpívá Evropě.
Maminka hrála divadlo jako ochotnice. I když jí od malička lákalo divadlo, po maturitě na reálné gymnázium nastoupila v roce 1949 jako učitelka na základní škole v Ostravě. Tam se seznámila se svým budoucím manželem Břetislavem Stašem.
Hlásila se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), ale přijata byla až na třetí pokus.
Divadelní kariéru začínala po boku Jana Wericha v Divadle ABC a posléze v Městských divadlech pražských.
Kvůli Werichovi ji kontaktovala Státní bezpečnost (StB). Bohdalová však informace o Werichovi odmítla předávat. Přesto ji StB od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až v roce 2004 soud rozhodl, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně.
Od roku 1967 byla Jiřina Bohdalová členkou Divadla na Vinohradech a v roce 2005 přešla do souboru Divadla Na Jezerce.
Je ale známa i z televizní obrazovky. Spolu s Vladimírem Dvořákem uváděla zábavný pořad Televarieté. Známé jsou její pořady o vaření. Namluvila mnoho večerníčků, například Pohádky ovčí babičky, Broučci, Pohádky z mechu a kapradí, Rákosníček a hvězdy nebo O skřítku Racochejlovi. Účinkovala v řadě seriálů, jako F.L.Věk, Chalupáři, Cirkus Humberto, Přítelkyně z domu smutku, Pojišťovna štěstí nebo Ach, ty vraždy!
Zahrála si i ve filmových komediích i dramatech, například ve snímku Ucho z roku 1969, který se ale nesměl do 1989 promítat či muzikálu Dáma na kolejích nebo Ženu ani květinou neuhodíš, Bílá paní, Světáci, Nesmrtelná teta a Fany.
V roce 2010 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.
V roce 2013 dostala od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy. V roce 2021 jí prezident Zeman udělil Řád bílého lva občanské skupiny I. třídy.
V říjnu 2023 se herečka rozhodla ukončit divadelní kariéru v Divadle Na Jezerce, kde hrála od roku 2005. S aktivním hraním se rozloučila poté, co jí to doporučil primář kardiologického oddělení.
