RECENZE: Cellular - Jak je důležité míti mobil

Americký thriller Cellular je více akční a méně rafinovaný, než se asi čekalo od následníka Telefonní budky, ale špatný rozhodně není. Svému žánru dělá čest. Vede jasný přímý útok na nervovou soustavu - a nepřímý na podvědomí, kde vyleptává reklamní slogan typu Jak je důležité míti mobilní telefon.

Kim Basingerová (26. září 2012) | foto: Profimedia.cz

Právě mobilem, kam se mu náhodou dovolá neznámá unesená žena, je totiž bezmála v přímém přenosu dálkově řízen sympaticky obyčejný mladík v podání Chrise Evanse, postupně tak vtažený do záchrany celé její rodiny.

A právě o mobil, jediné vlákénko naděje, které může přervat tak všední věc, jako je vybitá baterie či slabý signál, se divák vlastně strachuje nejvíc. Přežije-li silniční karamboly i výškové pády hrdina, není to nic nového pod sluncem - ale přežije všechny ty nárazy křehká zábavná hračička dnešní mládeže?

Cellular

USA, 2004, 94 min

Režie: David R. Ellis

Hrají: Kim Basingerová, Chris Evans, Jason Statham

Hodnocení­: 50 %

Život visící na mobilu znamená osvěžující původní prvek, k němuž dobře sedí i zvolená hudba. Pravda však je, že téhle vůdčí lince musel scénář vyklidit cestu. Pomáhá si spoustou náhodiček, aby "hodní" policisté vstoupili do hry co nejpozději, zato ti "zlí", už zase zkorumpovaní obchodem s drogami, snímají masky dost brzy včetně nezbytného poskoka jménem Dimitrij.

Chybí jen třetí sorta - dopraváci, kteří by měli žně. Zákaz telefonování za volantem je totiž ve filmu porušen asi stokrát včetně zběsilých honiček.

Také oběť ztělesněná Kim Basingerovou - již zralou, ale stále přitažlivou tím spíše, že profesorské brýle ji nechají nosit jen kratičce - se činí. Překvapivě sestrojí na drť rozbitý telefon z drátků za pár vteřin, ačkoli neučí fyziku, nýbrž přírodopis.

Ale zároveň je třeba uznat, že účelovější okamžiky Cellular vzápětí vykupuje úsporným humorem. Vtip čeří infarktové situace s úřady či službami, úsečné slovní přestřelky i nápisy na autech s náhle ironickým vyzněním, prozařuje postavu Williama H. Macyho - poldu s pleťovými maskami - i Basingerovou ve scéně sebeobrany, kdy si jako pravá "úča" nad krvavým tělem neodpustí výklad o tepnách.

Jistě, hrdina ve věku teenagerů už dávno z kina ví, že "horký důkaz", o nějž tu jde, se doporučuje předat médiím: měl by klid. Jenže pak by film přišel o poslední napínavou čtvrthodinku a v ní také o dvě hezké pointy, jež si připíše na konto opět mobil. Je to užitečná věcička, předvádí Cellular - ovšem taktně mlčí o tom, že v rukou lidí, kteří s mobilem umějí právě jen přijmout hovor a zavěsit, by byla účinnější zbraní i hliníková vidlička.