Poradenství se věnuje třináct let a za to dobu slyšela spoustu příběhů bezradných matek a otců. Co ji stále ještě překvapuje, je skutečnost, že mnozí přicházející mají pocit, že jsou jediná nejhorší rodina ve vesmíru.
„Rozhodně ale nejsou. Už jen tím, že jsou ochotni přemýšlet o tom, co můžou změnit, jsou dobrými rodiči. Mnohdy je to navíc tak, že s věcí, kterou řeší, ke mně chodí i velká část dalších klientů, proto je pocit, že jsou jediní špatní na světě, zbytečný,“ říká psycholožka.
Z pohledu odborníků se nedá říct, které vývojové období dětí je pro rodiče nejvíc frustrující. „Může to být jakékoliv a je to vždy to období, kdy rodič ztratí pevnou půdu pod nohama, což může být i několikrát za den. Nejvíc frustrující pro rodiče je to, když mají pocit, že dělají pro dítě to nejlepší, ale nemá to výsledky, které si představovali,“ vysvětluje Zuzana Masopustová v rozhovoru pro magazín Ona Dnes.
Pokud si rodina neví rady, je potřeba věc řešit. „Zkusit s tím něco dělat, což nemusí nutně znamenat, že rodiče přijdou za mnou, ale může stačit odejít s kamarádkou ven na kafe, tam se vyzuřit a získat na věc jiný pohled. Důležité je nezabřednout do problému a nevyhořet, protože i rodiče mohou vyhořet,“ poukazuje odbornice.
I negativní pocity jsou naprosto normální
Vědkyně Masarykovy univerzity v Brně se při výzkumu matek mimo jiné ptaly na vztah k dítěti v těhotenství a po narození. Dříve ženy slyšely, že už v těhotenství a nejpozději hned po narození budou svoje dítě bezmezně milovat, ve skutečnosti je něco takového spíše výjimkou a vztah k potomkovi se utváří postupně. Přesto absence okamžité lásky k dítěti dnešní matky stále velmi překvapuje.
„A nejen to, že láska nepřijde hned po početí nebo porodu, ale i ta situace, že očekávají, že láska bude přetrvávající, věčná a nikdy dítěte nebudou mít plné zuby. Jenže něco takového je nerealistické, takhle to nefunguje u potomka, stejně jako to není ani v nejlepším partnerském vztahu. Jsou situace, kdy dítě nechcete vidět, jsou chvíle, kdy nemůžete vystát partnera a konec konců jste občas protivná i sobě sama,“ konstatuje Zuzana Masopustová.
Situace, kdy matky cítí vůči dětem vztek, v nich vyvolávají výčitky. Negativní emoce jsou však v jakémkoliv vztahu přirozené a výčitky proto zbytečné.
„Narození dítěte přirovnávám ke změně zaměstnání. I když nastoupíte do své vytoužené profese, máte ji ráda, tak první týdny jste strašně unavená, protože je všechno nové, pořád zjišťujete, jak věci dělat, snažíte se v nich zorientovat a jste z toho vyčerpaná. A u rodičovství je to stejné. I když dítě není nijak náročné, stejně přichází únava. Nehledě na to, že porod je vyčerpávající sám o sobě, a což teprve, když máte dítě, které nespí, brečí a nedá se utišit. Je mnohem snazší být milujícím rodičem dítěte, které spí a po probuzení se na vás krásně usměje, než zůstat příčetná v situaci, kdy věčně nespí a brečí.“
Zuzana Masopustová (38)
|
Ve své praxi se setkala i s rodiči, kteří jí ještě v pěti letech dítěte říkají, že od té doby, co se jim narodilo, nevstávali později než v pět ráno.
„A to považují za velký úspěch, protože předtím vstávalo ve tři v noci. Pokud jsou rodiče permanentně nevyspaní, tak je samozřejmě velmi obtížné milovat své dítě.“
Co vyčerpaným a „nemilujícím“ rodičům říká? „Že negativní pocity jsou naprosto normální, že žádný dlouhodobý vztah není takový, že ti dva mohou neustále říkat - nám to jde snadno a užíváme si to, ale že hodnota vztahu někdy tkví i v tom, že přestože to nejde snadno, přestože mám chuť to někdy vzdát, tak jsem to s dítětem nevzdala a snažím se bojovat s tím zlem, které se ve mně čas od času v okamžicích krizí či vyčerpání probouzí.“
