Proč jste se rozhodla pro Prahu, když jste studovala v Paříži a dělala módu tam?
Já jsem jednou nohou tady a druhou pořád ještě v Paříži. Vystudovala jsem tam módní návrhářství, i když trošičku později. Pak jsem si tam otevřela butik a v roce 2012 dostala nabídku od Prague Fashion Weekendu, abych tu představila svou kolekci. Úspěch byl moc milý, takže mě to přesvědčilo o tom, že bych si tu měla otevřít showroom, což jsem udělala hned potom. Byla jsem tu častěji a častěji a teď jsem tu už v podstatě skoro naplno, protože tu mám rodinu. Do Paříže jezdím každé dva tři měsíce a mám tam také svůj showroom.
Dají se srovnat pařížské a české ženy, co se týče módy?
Bydlím v Praze 1. Tady o sebe pražská žena velice dbá a myslím, že ví, co se nosí a snaží se najít svůj styl, což je podle mě důležitější než trendy. Pařížská ulice je dnes velice „streetová“, nedbalá. V Paříži jsou luxusnější buržoaznější části, kde je nádherné koukat se na Pařížanky. Když mluvíme o stylu, tak myslím, že u Pařížanek je móda součástí jejich kultury. Ony přirozeně ví, co jim sluší a svůj styl si najdou relativně brzy. Už ve dvaceti nebo pětadvaceti ví, co si mohou a nemohou obléknout, co jim sluší a v čem se cítí dobře. Pro Češky je stále typické dbát příliš na trendy, aby byly in, což mi přijde trochu škoda, protože tím opomíjí svou přirozenost.
Návrhářka Kateřina Geislerová pózuje s modelkami oblečenými do jejích modelů.
Vaše oblečení je netradiční, zajímavé. Myslím, že právě odlišnost dnes ženy hodně hledají. Mimo jiné si vás oblíbila Simona Krainová. Tvoříte oblečení přímo na ni, nebo přemýšlíte nad tím, aby se to líbilo i ostatním ženám?
Spolupráce začala úplně přirozeně, a to tím, že na sobě měla pár šatů, které jí byly zapůjčeny pro jednu akci. Šaty se jí zalíbily, pak jsme se setkaly a obě si uvědomily, že ten styl Simoně velice sedne, ať si zkusí v podstatě cokoliv. Opravdu si myslím, že je to součástí jejího stylu a charakteru, protože to oblečení - i když zdánlivě klasické - má v sobě vždy nějaký detail, který je trochu jiný. Dbám na to, aby silueta byla velice ženská, a snažím se také o to, aby tam bylo trochu rebelie, která se Simoně líbí. Snažím se hlavně tvořit pro „normální“ ženy, aby oblečení bylo nositelné a pohodlné. Také abyste se v něm, když změníte doplňky, mohla vydat třeba do práce i večer na koktejl. Snažím se dělat oblečení, které je šperkem, takže někdy stačí jen jeden kousek, který dodá celému outfitu určitý styl. K tomu pak vezmete nějaké „streetwearové“ nebo jednodušší oblečení. Doba přehnané konzumace už je za námi a každý z nás by měl myslet na to, aby módu začal vnímat trochu střídměji.
Kateřina Geislerová se sestrou Nikolou
Když otevřu vaši skříň, najdu tam hodně vašich věcí? Kde nakupujete?
Převážně nosím své kalhoty, kabáty a trochu i šaty. Jinak to doplňuji velice jednoduchým oblečením. Můj nejoblíbenější návrhář byl Alexander McQueen, od kterého mám také pár kousků. Mám také ráda japonské návrháře, které smíchávám s ženštějšími nebo „streetwearovými“ kousky. Ráda si hraji se siluetou.
Navrhujete nejen večerní šaty, ale děláte také kalhoty, kabáty. V loňské kolekci jste měla kukly. Letos jste se dokonce vrhla do navrhování klobouků...
Je to pro mě začátek úžasné spolupráce s českou firmou Tonak. Dali mi klobouky, které mohu doplnit svým rukopisem. Mám v tom volnou ruku, ale samozřejmě tvořím s velkým respektem. Byla jsem i u nich v továrně a musím říct „klobouk dolů.“ Kromě úžasné a velice lidské atmosféry dávají každému klobouku neuvěřitelnou péči, což se dnes opravdu málokdy vidí.
Kateřina Geislerová
Jde o klobouky pro dámy v pánském stylu?
Nejenom, pánský prvek je součástí každé mé kolekce. Myslím, že dodává i takový sexy prvek velice ženské siluetě.
Spoléháte jen na svou vlastní fantazii, nebo vám někdo pomáhá dotvářet vaše kolekce?
Můj nejstarší, nejvěrnější a nejfantastičtější fanda je má sestra. Od té doby, co tvořím v Praze. K naší krásné spolupráci došlo v podstatě náhodou. Začaly jsme se scházet a ona mi přinášela objektivní venkovní oko k mým siluetám. Velice rychle jsem si uvědomila, že má neuvěřitelný talent. S každou kolekcí je teď pro mě nevyhnutelné, že je po mém boku. A už to vlastně není ani můj bok, protože některé siluety vytváříme spolu. Je to nesmírná radost.
Takže budeme za chvíli říkat „návrhářské duo Geislerových“?
Nevím, možná to k tomu opravdu spěje. Kromě toho, že to je úžasná a krásná každodenní spolupráce, tak musím říct, že sestra začíná být téměř nepostradatelná. Je mou múzou určitě v tom, jak si oblečení vždy oblékne jinak. Když tvořím, tak mám v podstatě nějakou ideu a dotáhnu ji až do konce. A když ne, tak mi ona ukáže i jiný možný směr, což je pro mě velice inspirativní. Často uznám, že je to skvělé. Nikola je takový živočišnější tvor než já a protiklady se přitahují. Každodenní práce je úžasná, protože když já mám klidné období, tak ona nastoupí a rozhicuje mě. Někdy je to i naopak.
Zmínila jste, že v Praze máte rodinu. Je váš syn také ten, kdo vás v navrhování vede dál a můžeme se v budoucnosti dočkat i oblečků pro děti?
Obávám se, že to asi v plánu není, protože když tvořím, tak potřebuji siluetu, co se příliš nehýbe. Můj syn momentálně nepostojí. Teď si ale oblíbil právě klobouk a toho se nemůže vzdát, takže jsme ve stejnou dobu na stejné úrovni. Dětské klobouky, to by možná byla má budoucí cesta.
