„Už vím, co bude dál, ale počkám, až to bude oficiální,“ pomlčel Svoboda po vítězství Válečníků v Ostravě 86:71 a v sérii 2:0.
Sezona Děčína pohledem kouče „V sérii o bronz se nám hra vůbec nedařila, víc jak z poloviny byli hráči vypnutí. Uhráli jsme to silou vůle. Jsme za medaili nesmírně rádi. Sezona byla složitá v tom, že po nejúspěšnějším ročníku Děčína v historii jsme nezačali vůbec dobře. Osobně mě pronásledovalo, že jsem hráče musel vracet zpátky na zem. Jak si myslí, že jsou dobří, začnou hrát velmi špatně. Semifinále s Ústím jsme chtěli urvat, bohužel jsme prohráli 3:4 na zápasy, což nás bude dlouho mrzet. Bronz všechno maže, musíme brát sezonu jako úspěšnou. Nejlepší je vždy končit vítězným zápasem.“ Tomáš Grepl, |
Zájemci na něj stojí frontu. Jsou v ní ambiciózní Pardubice i Opava. A hlavně Nymburk, který je největším favoritem. Ve středočeském klubu Svoboda působil už v tamní akademii, pak i v lize, s českým gigantem získal čtyři tituly. Následně si zkusil angažmá v univerzitní NCAA v Daytonu, další štací byly Svitavy a po nich Děčín.
O svých dalších krocích Svoboda víc už nemluvil, zato o Válečnících ano. „Chci poděkovat všem klukům a celému klubu za skvělé tři roky,“ vzkázal do kamer ČT Sport. „Loňská sezona byla velká, letošní úspěšná. Uvidíme, co přinese budoucnost mně i děčínskému klubu.“
Sedmadvacetiletý křídelník dal Ostravě, která ho vychovala, v první partii čtyři body, ve druhé devět. Tedy méně, než je zvyklý.
„Proti Ostravě se mi pokaždé hraje blbě, mám k městu i klubu vztah. Moje zápasy proti ní jsou buď excelentní, nebo špatné. Teď jsem podlehl tíze okamžiku. Byl jsem zklamaný ze semifinále a věděl jsem, že jsou to poslední zápasy za klub, který miluju. Trošku se mi to dostalo do hlavy, bojoval jsem sám se sebou.“
A taky se musel vypořádat s tím, že nastupuje proti svému mladšímu bratrovi Štěpánovi na straně soupeře. „Přál jsem mu medaili, bohužel jsme narazili na sebe...“
Štěpán ve dvou zápasech zapsal jen bod. „Ani já, ani brácha jsme neměli sérii úplně perfektní. On z toho vyšel jako ten šťastnější, já budu smutný, v létě si dáme pivo,“ povídal ostravský kapitán. „Matějovi fandím. Kdybych chtěl být v basketu někým, tak právě bráchou; díval jsem se na něj jako na vzor. Přeju mu úspěch, tedy kromě zápasů proti nám.“
Děčín slaví výhru nad Kolínem, v popředí Matěj Svoboda.
Tentokrát však úspěch slavil právě starší ze sourozenců. Loni s Děčínem pozlatil pohár a postříbřil ligu, letos s ním slavil bronz.
„S odstupem ho oceníme a budeme za něj rádi. Ne že bychom teď nebyli. Ostrava se z outsidera dostala do role nepříjemného soupeře. Ale v nás stále je hořké semifinálové vyřazení s velkým rivalem z Ústí 3:4 na zápasy, byli jsme z toho psychicky i fyzicky vyčerpaní. Moc jsme chtěli bojovat o titul,“ litoval Matěj Svoboda i s medailí na krku. „Ale třetí místo se počítá, i když jsme se do zápasů museli trošku přemlouvat. Zakončili jsme sezonu vítězstvím, odcházíme z ní se vztyčenými hlavami.“
Se vztyčenou hlavou odchází Svoboda i z Děčína.
