Sledujete jako módní návrhářka, co si oblékají lidé okolo vás? Hodnotíte lidi podle oblečení?
Samozřejmě, určitou profesionální deformaci mám, podívám se, ale rozhodně nikoho nehodnotím. S léty jsem přestala být zbytečně kritická. Kazí mi to můj pohled na svět. Maximálně si řeknu, jestli to někomu sluší, anebo ne, případně že bych ho oblékla lépe. Pochopitelně oblečení a jeho barevnost vysílají ten prvotní signál ke svému okolí. V tomhle směru může být oblečení jako prostředek komunikace důležité, když je to potřeba.
Návrhářství jste se začala věnovat v Paříži. Dokážete po těch mnoha letech, co jste tam působila, popsat, v čem se skrývá onen pověstný šarm Pařížanek?
Dvacet let, co jsem žila a pracovala v Paříži, mě naučilo, že žena by skutečně měla najít svůj styl. Pařížanky k tomu tíhnou s naprostou lehkostí a přirozeností. Dámy, které chodily do mého butiku, většinou věděly, co chtějí a co jim sluší. Když víte, co vám sluší a v čem vám je dobře, cítíte se sebejistěji a máte větší prostor na projevování svého přirozeného šarmu.
Zjistila jsem, že těla lidí reagují úplně demonstrativně na to, do čeho se obléknou. Vaše tělo, ještě předtím, než vy se sama vidíte, ví, v čem se cítí dobře.
