Mít dítě za svobodna se ještě před pár desítkami let rovnalo společenské sebevraždě. Vzít se a pak mít děti bylo něco naprosto běžného a očekávaného. Dělali to tak (skoro) všichni a slušelo se to. A navíc to byla jedna z mála možností seberealizace. Společenské změny nastartované v devadesátých letech však přinesly čerstvý vítr i do tak intimní sféry, jako je rodina.
Nemusíme se brát
Petr, Radka a Monika vypadají na první pohled jako normální rodina. Jenže Petr s Radkou nemají snubní prsten a neřekli si ano na radnici. To jim ovšem nezabránilo v tom, aby si pořídili dnes dvouletou Moniku. "Žijeme spolu už sedm let," říká třicetiletý inženýr Petr. "Naši rodiče byli sice trochu zklamaní, že nebude veselka, ale my ty peníze, co by stála, raději dáme do rekonstrukce bytu."
Rodina už zkrátka není, co bývala. Táta se nutně nemusí jmenovat stejně jako máma a stále více lidí nepotřebuje k založení rodiny požehnání úřadů. Možná ani vaši sousedi nemají na zvonku napsáno Novákovi, ale Novák a Vopršálková...
Ale co děti? V současnosti se v České republice rodí mimo manželství téměř 40 % miminek, z toho asi polovina má rodiče, kteří spolu žijí "na psí knížku" a druhou polovinu vozí v kočárku takzvané svobodné matky.
Móda, nebo realita?
Podobný trend doprovázený klesající sňatečností a stoupajícím počtem dětí narozených nesezdaným párům není ničím novým a demografové ze západoevropských a severských zemí se jím zabývali už dávno předtím, než jsme začali v Česku řinčet klíči. Jenže přisuzovat současný stav pouze opisování ze západu nelze.
Nositeli společenských změn, jako je liberalizace postojů nebo rozvolnění norem, bývají obvykle postmoderně orientovaní lidé s vysokoškolským vzděláním. Jenže podle autorů šetření nazvaného Sociální a ekonomické podmínky mateřství, které v roce 2006 realizoval Sociologický ústav AV ČR, je naopak typickou českou neprovdanou matkou žena se základním vzděláním z ekonomicky slabého regionu.
Čekání na prince
Z výsledků studie, totiž mimo jiné vyplývá, že čím nižší má žena vzdělání, tím větší je pravděpodobnost, že zůstane s dítětem sama. Zatímco vysokoškolačky přivádějí své první dítě na svět z 80 % jako vdané paní, u stejného procenta žen se základním vzděláním je tomu právě naopak. Proč se nechtějí vdávat? Možná by i chtěly, jenže problém je v tom, že buď si je nechce partner vzít (uvedlo to 26 % dotázaných) nebo nemohou najít toho pravého.
Podle některých zahraničních studií si neprovdané matky z nižších sociálních vrstev manželství idealizují a podle toho vypadají jejich očekávání. Jestliže jim partner nenabízí zlepšení sociálního postavení nebo ekonomické zajištění, pak si ho radši nevezmou ani v případě, že s ním čekají dítě. Nezní to zrovna logicky. Pokud se jim muž nezdá vhodným partnerem pro život, proč si s ním tedy pořizujují dítě? Jenže život není logický a je v něm příliš mnoho prostoru pro naivní snění, povzbuzované romantickými filmy a pohádkami se šťastným koncem.
proč si nevzaly otce svého dítěte?* téměř 60 % neprovdaných matek uvedlo, že nevstoupily před narozením prvního dítěte do manželství proto, že si nebyly jisté budoucností vztahu nebo protože otec dítěte svatbu odmítal * více než 40 % žen odpovědělo, že manželství je zbytečná formalita a nepřináší žádné výhody * čtvrtina dotázaných uvedla, že bylo finančně výhodnější zůstat svobodnou matkou * třetina žen odpověděla, že se nechtěly vdávat těhotné a odrazovaly je náklady na svatbu * 22 % se bálo ztráty nezávislosti a svobody * 16 % si otce svého dítěte nevzalo proto, že byl ženatý s jinou * 11% se s partnerem rozešlo ještě před narozením dítěte Zdroj: Sociální a ekonomické podmínky mateřství 2006, SOÚ AV ČR |
Manželství je formalita
Výsledky výše zmíněné studie zaujaly doktorku Miluši Vítečkovou z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích natolik, že v minulých dvou letech provedla hloubkovou kvalitativní analýzu 20 nesezdaných párů, které vychovávají alespoň jedno dítě, jehož jsou oba partneři biologickými rodiči. Ti nejčastěji uváděli jako důvod nesezdaného soužití, že manželství je nepotřebná formalita.
"Tento argument ale nebyl nikdy jediný, vždy k němu byl přidružen ještě minimálně jeden další," vysvětluje Miluše Vítečková. "Ať už šlo o nechuť vdávat se těhotná, tak o pocity strachu ze změny k horšímu, zvyk, vzdor nebo styl života a podobně." Dotázaní také často uváděli jako důvod vysoké náklady na svatbu. Ovšem, logickým řešením by byla svatba méně nákladná, z rozhovorů však vyplynula i neochota slevit z určitých představ, což dokládají argumenty jako: "Když už si představuju svatbu, tak jako velký mejdan pro spoustu kamarádů, a na to nemáme peníze."
Svatbu nezatracujeme
Celkem překvapující je pak zjištění, ke kterému došel jak kvalitativní, tak kvantitativní výzkum – a to, že z valné většiny nejsou dotázaní rodiče notorickými odpírači sňatku jako takového.
O svatbě začíná po osmi letech soužití na psí knížku přemýšlet i máma pětiletých dvojčat Alžběta. "Původně jsem to brala tak, že nějaký papír nepotřebuju, když je Ota skvělý chlap a táta," přemýšlí o své rodině. "Jenže čím déle máme děti, tím víc mi začíná vadit, že mě třeba ve školce nebo u dětské doktorky automaticky oslovují příjmením mého muže a mých dětí. Možná jsem konzervativnější, než jsem si myslela..."
"Všichni, se kterými jsem hovořila, v budoucnu se svatbou koketují. Jestli k ní však dojde či nikoliv, není možné s jistotou říci," upozorňuje doktorka Vítečková. Podle ní berou dotázaní soužití "na hromádce" spíše jako variantu, která v tom daném okamžiku oběma vyhovuje, než jako kategorické odmítání manželství.
Také z výsledků studie uskutečněné týmem odborníků ze sociologického ústavu vyplývá, že neprovdané matky manželství nezatracují. Naopak, téměř 57 % z dotázaných je dokonce pokládá za ideální partnerské uspořádání. Škoda, že se nezeptali také svobodných otců...
