Kdybych byla sázkařský typ, měla bych dneska vystaráno. Před osmnácti lety, kdy mně a mému manželovi zahrál do kroku svatební pochod, by na nás totiž nikdo nevsadil. Ostatně uznejte sami - chodili jsme spolu rok, já ještě neoslavila ani jednadvacetiny, navíc ta divoká devadesátá léta...
Uzavřít sázku, že se naše manželství dožije plnoletosti, letos bych inkasovala. Takže myslím, že mám obrovský důvod být na nás pyšná. Z pozice zkušené manželky tedy mohu radit všem ještě nerozhodnutým, jít jim příkladem a pasovat se do role zakladatelky hnutí, které by nosilo placku s nápisem "Vdaná. Proč ne?!"
Takže milé potenciální panny nevěstinky. Zapomeňte především na klišé o hlavách a krcích rodiny, pak taky na rovnocennou dělbu povinností, sejměte z očí růžové brýle, ale neodkládejte je moc daleko, budou se vám chvílemi hodit. A ještě než vyslovíte památné ano, zvažte všechny následující doporučení. Takže kdybych se znovu vdávala, tak...
... bych se plácla přes kapsu
Rozhodně při svatbě. Netrvala bych na bílých ubrusech, květinových aranžích dle provensálského vzoru ani na menu od michelinského kuchaře. Chtěla bych pořádný mejdan pro co nejvíc kamarádů a tu část rodiny, kterou ráda uvidím. A hlavně bych si přála hudbu a tanec.
Kamarádi i rodina na té naší veselce nechyběli, ale ta muzika bohužel jo. Podle mě je správná svatba ta, z níž nevěsta a ženich odcházejí (nebo jsou odnášeni a odváženi) propocení, veselí, s vyzpívaným chraplákem.
Na šatech taky nešetřit, ale spíš ve smyslu nápadu než vynaložených financí. Je to váš den, který s trochou kliky a nesmírnou dávkou trpělivosti a shovívavosti zažijete jen jednou, tak ať se cítíte jako hvězda jasná a na fotkách vám to sluší. Ty moje šaty mi ušily kamarádky, materiál vyšel asi na tisícovku, práci jsem od nich dostala darem a dosud si na obrazové dokumentaci přijdu jako celkem hezké děvče. Nemluvě o klobouku zdobeném slepičím peřím...
... bych založila seznam
Tedy seznam všech vítaných svatebních darů, případně bych rozhlásila, že neurazí ani peněžní obnos. Ano, je to fádní a bez nápadu, ale svatba je dost drahý špás. On samozřejmě takový mixér potěší, ale když ho z krabic vyndaváte potřetí, úsměv už zdaleka není z nejupřímnějších.
Nabídkový list chtěného vůbec nemusí znamenat, že hosty pošlete na finanční jatka. Ti, kdo zařizují byt, mohou poptávat vše od příborů, ubrusů až po skříně na míru. Ale taky můžete vyhlásit svatbu dnem základů rodinného baru nebo čajotéky a zvlášť od kamarádů se těšit na nejchutnější (a taky nejbizarnější) vína, destiláty či sušené listy.
... bych si rozmyslela příjmení
V současnosti mají nevěsty bohatý výběr, jak naložit se svým příjmením. Mohou si nechat své původní, mohou samozřejmě přijmout to manželovo, mohou používat obě a ještě se mohou zbavit koncovky -ová. Je to zcela a jednoznačně vaše volba, protože vy s tím budete žít. Já, ačkoliv přesvědčená feministka, bych znovu zvolila příjmení manželovo. Což nemá nic společného s tím, že bych se mu vydávala všanc, ale s tím, že jsem vděčná za to, že celá naše rodinná buňka sdílí příjmení jen jedno.
Pamatuju si, že když jsem volala kamarádce, u níž to tak nebylo, a ze záznamníku se ozvalo "Tady Novákovi a Svobodová", tak ve mně hrklo. Nechtěla bych být ta vzadu, jiná než zbytek. Možná jednou přijde doba, kdy budou trendem 'nová příjmení', a tedy rodina mé kamarádky by pak mohla používat třeba příjmení Svovákovi nebo Novoda. Což by nejen budoucí choť vymanilo z lingvistických okovů vlastnictví, ale zároveň by to i výrazně zpestřilo užívaná příjmení.
... bych dala bankám vydělat
Velmi bych zvážila, zda po svatbě jako akt splynutí nejen duší a těl, ale i všeho ostatního je žádoucí sloučit moje a jeho konto v jedno. Jistě, u jednoho konta máte naprostý přehled o všech pohybech peněz. A tady se zároveň skrývá i past. V současné době bezhotovostních nákupů je setsakramentsky těžké udržet v utajení různá chystaná překvapení.
A z vlastní zkušenosti můžu říct, že přemlouvání kamarádek, aby fungovaly jako prostředník, vyžaduje letité přátelství a nenápadné vybírání hotovosti. Nutností při sloučení účtů je absolutní přesvědčení, že všechny peníze, které se na kontě objeví, jsou opravdu NAŠE. Jakmile na jednom účtu pořád vidíte MOJE a TVOJE, tak se na to vykašlete.
Více kont představuje jistou svobodu, i když velmi spekulativní, taky je to charita vůči většině bankovních domů a může vás hřát pocit, že i díky vaší rodinné buňce mají lidé práci.
... bych se skamarádila s tchyní
Samozřejmě ideálně i s tchánem. Málokdo o vašem vyvoleném ví tolik co oni, což je hotový poklad pro soužití. Zvlášť se to hodí při budoucí výchově dětí. Jednak spřátelená tchyně = vstřícnější babička a jednak leckdo z nás má tendenci si přemalovávat svou minulost na růžovo. S přátelsky naladěnou 'maminkou' to ovšem často neprojde.
Pak se při větách typu "Jak můžete v takovém nepořádku žít? To já bych nesnesl!" můžete domáhat svědectví očitých svědků, kteří pamatují doby, kdy všechno bývalo jinak. Nehledě na to, že je mnohem příjemnější pro těch dalších třicet až padesát let, když si můžete s tchyní pokecat u vína, než abyste vedly zákopovou válku.
... bych se nesnažila etablovat jako šikovná hospodyňka
Upřímně, milé zamilované, jak jednou ukážete, že něco umíte, a ani nemusíte demonstrovat, že vás to baví, máte tu práci přišitou na věky věků s občasnou laskavou výjimkou pokrývající pobyty v nemocnici, porodnici a kóma. Kdo si pamatuje slavnou hlášku z Hříšného tance "to je můj taneční prostor a tohle zas ten tvůj", ať věří, že přesně tak to chodí.
Zvykové právo v domácnostech přežívá doteď a častou odpovědí na vaše snahy přehrát třeba praní na stranu protihráče pak budou odvráceny smečem v podobě věty "Já to neumím". Buď si rovnou vykolíkujte, kdo bude co dělat, podle toho, co koho baví nebo mu aspoň vadí méně, nebo si to dělte podle aktuálních možností a vyčerpání.
Třeba o mém muži jeho maminka tvrdí, že jsem ho manželstvím zkazila. Zvládl totiž vše, jenže osmiletá mateřská, kdy jsem z nepochopitelného důvodu sama se sebou soutěžila o titul Žena roku, řadu jeho šikovných dovedností odsunula do pozadí. Což byla jen a jen moje chyba a díky bohu se ukázalo, že jeho empatie jde ruku v ruce se schopností obnovovat staré zvyky.
... bych nabourala jeho mobil
Pozor, nikoliv v rámci všepoliticky oblíbeného slídění, ale zadala bych mu do kalendáře důležité mezníky roku. Jako je výročí svatby (pro romantické duše i seznámení), narozeniny své i dětí (neuškodí ani jiných rodinných příslušníků). Minimalizujete tím drobnou nepohodu, která vzniká, když žena očekává sekt, jahody a brilianty, zatímco muž si jako každou středu svolal sraz pivních skautů.
Stejně tak bych ho před potenciálními třídními schůzkami společných dětí vždy dopředu instruovala o ročníku (a případném písmenu), jejž zrovna daný potomek navštěvuje. Mužská paměť je ve srovnání s tou naší podobná vesmíru - tu a tam velká černá díra. Osobní doporučení: jakékoliv opomenutí neberte osobně, schopnost vysypat datum a hodinu narození kohokoliv z rodiny nevypovídá o jejich lásce vůbec nic.
... bych se neptala
Rozhodně ne na to, na co nechci znát odpověď. Úplně bych si zakázala nucení k jakémukoliv srovnávání s jinými ženami - ať už minulými láskami, hvězdami červených koberců nebo kolegyněmi. To, že má někdo větší prsa, plat a tendenci se svlékat, je pro váš osobní rozvoj irelevantní.
Na oplátku bych ovšem žádné takové srovnání s jinými muži nevypustila z úst. Polétavé nadšení je dle mého čistě soukromá věc, zato kvalita přetrvá na věky. Můj muž dobře ví, že jednou, až umřu, budu mít na hrobu nápis předobrá žena. Tak ano, byl to původně můj nápad, nicméně za ty roky už je tak nějak jeho...
… bych mu povolila řetěz
Stíhačky nemá nikdo rád, ani většina z tábora žen. Každý (a opravdu tím myslím i muže) má právo na své koníčky, svoje kamarády, svoje oblíbené hospody, kluby, kapely, filmy. A taky právo na samotu. Když na něčem intenzivně ležíte, hrozí to zadušením. Snad jen Křemílek a Vochomůrka mohli být spolu nonstop, ostatním hrozí riziko intoxikace tím druhým.
Správný vztah (partnerský, ale i ten k dětem) musí obsahovat milý moment těšení se na toho druhého, což bez odloučení prostě není možné. Navíc, když budete pořád a pořád jenom spolu, o čem si budete vyprávět? O tom, jaké to bylo, když jste spolu seděli před rokem? Nehledě na to, že se díky manželovi můžete orientovat v disciplínách, o nichž zatím nemáte ani páru.
Třeba já mám už celkem obstojný přehled o obnovitelných i neobnovitelných zdrojích, krásách Bavorska a mnoha, mnoha pozitivních aspektech konzumace piva. Sedánky s jinými muži a ženami, během nichž přirozeně dochází k výměně informací, a tedy i možnosti porovnávání, váš choť získá optimální představu o vaší mimořádnosti a svém neuvěřitelném štěstí, že má zrovna vás.
... bych se znovu vdala
Proti současnému proudu tvrdím, že svatba je sexy a cool a být vdaná je báječné. Dobře, tak možná neplatí všechno zde napsané. Rozhodně je to praktické. A symbolické. Tradiční. Dojemné. Milé. Nostalgické. Poučné. Náročné. Láskyplné. Jenom, a to je častý kámen úrazu, je k tomu zapotřebí opravdu vhodný stavební materiál. Jak do sebe ty cihly nezapadnou, tak to nedrží.
Já se dost modlím, aby naše osmnáctiny byly pouze prvním osmnáctiletým milníkem, který oslavujeme. Že stavebnice do sebe pasuje, už víme, teď jen aby se časem nějaká potvora nerozhodla narušit nám statiku.
Jo... ještě to poslední - kdybych se vdávala, tak bych si vzala zase svého muže. Protože je nejlepší. Tímto na něj zároveň vyhlašuji doživotní embargo. Sestavte si laskavě vlastní stavebnici.
