Pro někoho představuje Jan Fischer slušného a klidného člověka s tragickou rodinnou zkušeností s nacisty, pro jiné toho, který "uhne", když jde do tuhého.
Neúspěšný prezidentský kandidát zanechal po své kampani dluh pět milionů korun, které během dvou dnů zázračně splatil, když byl jmenován do role ministra financí.
Funkci ministra financí a místopředsedy Rusnokovy vlády vykonával Fischer od 10. července 2013, od 13. srpna 2013 do 29. ledna 2014 byl ministrem financí v demisi a 29. ledna 2014 od něj úřad oficiálně převzal předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
Následně se vrátil do společnosti CE Group, od srpna 2015 je v důchodu.
Pracovní dráhu Jana Fischera formovali jeho rodiče, oba byli statistici. Fischer vystudoval statistiku a ekonometrii na Vysoké školy ekonomické a hned jeho první pracovní zkušeností byl Federální statistický úřad. V roce 1980 vstoupil do KSČ, opustil ji v roce 1989. V ČSÚ postupně stoupal ve funkcích a po tříletém působení mimo "staťák" se roku 2003 vrátil jako jeho předseda.
Na místo úřednického premiéra ho vybral sesazený předseda vlády Mirek Topolánek v roce 2009. Tou dobou už Fischer měl zkušenosti z vládních schůzí, kam jako šéf statistiků chodil. Převzal zemi předsedající EU (francouzský prezident Nicolas Sarkozy Fischerovo předsednictví ocenil) a po zrušení předčasných voleb vládl až do těch řádných v létě 2010. Zasazoval se za boj proti neonacismu.
Po tomto vládním angažmá Fischer nastoupil jako viceprezident do Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Při zahájení sběru podpisů pod kandidaturu na post prezidenta si vzal neplacené volno, v pátek 16. listopadu 2012 v bance skončil definitivně.
