„Samozřejmě, že jsem chtěl být paleontologem,“ směje se. Dnes se 37letý Jakub Hussar zkoumáním dávných ještěrů sice profesně nezabývá, ale jinak je záběr jeho zájmů hodně široký. Kromě dinosaurů ho vždycky bavil i svět plný fantazie, jiných vesmírů i bytostí.
„Začalo to u mě klasicky. Jako malý jsem zahlédl Hvězdné války nebo Želvy ninja, což ve mně zanechalo hlubokou stopu. Už ve školce jsem začal kreslit komiksy. Tvořivost mi zůstala dodnes, pořád mě baví vymýšlet různé věci. Nebaví mě sci-fi jen číst, ale vdechovat mu svůj vlastní život,“ říká autor odborníky uznávaného románu 0 Tu.
Někteří obyvatelé Českých Budějovic si možná vzpomenou, jak se v roce 2007 u výpadovky na Lišov natáčel studentský film Skeletoni. Režíroval ho právě Jakub a hrál v něm například Vladimír Javorský. „To byla skvělá doba, tvůrčí punk,“ vzpomíná.
Jakub Hussar |
Ale nebyl to jeho úplně první film, ten natočil už ve třinácti letech. „V patnácti jsem začal psát knížku, ale po sto stránkách jsem to vzdal. Můj dětský mozek na to ještě nebyl připravený. Dodneška jsem ji vlastně nedopsal. Ale v tu dobu už vznikla smyšlená planeta Coraab. To jsme s kamarádama v Mladém lítali po polích a říkali jsme si, že bychom potřebovali mít vlastní planetu. Tak jsme si ji vymysleli a už na ní pracuju přes dvacet let,“ vrací se k počátkům.
Hussar však o smyšlené planetě nenapsal jen román 0 Tu, Coraab má podle Wikipedie vlastní coraabopedii nebo sběratelské kartičky. Měla i počítačovou hru.
„Ta sice už není, ale přišlo mi škoda ten svět jen tak opustit. Proto jsem začal psát román,“ líčí muž mnoha profesí, který si do svého světa vymyslel nejen planetu, ale i zbraně, lodě, vlastní jazyky a podobně. „Američani mají své Hvězdné války a Evropě trochu chybí, tak jsem začal dělat Hvězdné války pro dospělé.“
Jak sám o sobě říká, jeho sen je živit se psaním a svou vlastní tvorbou. A není důvod si myslet, že se mu to nepodaří. Ale za jeho úspěchy stojí, že je náročný na ostatní i sám na sebe. Je posedlý detaily, a pokud vydrží, svého snu dříve nebo později dosáhne.
Točil v Národním muzeu
Hussar je známý i ve světě reklamy. Za svůj spot Mnichov si například budějovický rodák se svým týmem vysloužil v roce 2009 sošku bronzového Lva na prestižní světové reklamní soutěži v Cannes.
Uklízečka čistí v potemnělém Národním muzeu skleněné vitríny. Na jednu z nich stříkne leštidlo a hadříkem ho rozetře. Pak přejde k další expozici, ve které je kopie mnichovské dohody. Namísto saponátu ale na sklo nečekaně plivne a zase začne s čištěním. Jednoduché a výstižné.
„Původně tu reklamu na výstavu o mnichovské dohodě měla točit Alice Nellis, ale musela na operaci oka. Takže jsem měl i porci štěstí. Na plivnutí přišel kolega Filip Kukla a byl to skvělý nápad, který pak zarezonoval. Pamatuji si, že to byla moje jediná reklama, kterou jsem točil na klasický filmový materiál,“ vzpomíná Hussar na noční natáčení v historické muzejní budově.
Pracovat na krátkých televizních spotech, které řadu lidí při sledování televize spíše otravují, filmaře, scenáristu a politického marketéra hodně baví. „Je to velká škola filmařiny,“ povídá Hussar, který se sám vidí spíše jako režisér a producent. „Do toho ještě kameničím, ale můžu si říkat, že jsem kameník?“ ptá se sám sebe muž mnoha profesí.
Zpracovává tatru buližníku
Zase se tak vracíme k úplným začátkům tohoto povídání a vlastně i k Jakubově dětství. Ke kamenům. I u řemeslné práce se mu daří, a jako vše ostatní, i kameničina začala u Hussara jako koníček.
„Jsem velmi rozkročený, od každého něco,“ směje se. „Při práci s kamenem jsem strávil více než tři tisíce hodin, ale peníze za to neberu. Ano, občas udělám něco pro kamarády, tím to končí,“ přemítá.
Do kamenictví se pustil, když se s manželkou a dvěma dětmi přestěhovali na venkov na Kladensko. Vzápětí zjistil, že má pod domem geologické podloží staré přes dvě miliardy let.
„Všude okolo, kam kolem baráku kopnu, vykoukne na mě buližník. Je to neuvěřitelně pevný a krásný kámen. Vykopal jsem ho při stavbě domu celou tatrovku a přišlo mi škoda to vyhodil. Tak jsem si řekl, dobře, zkusím z toho něco postavit,“ přibližuje Hussar začátky svého dalšího hobby.
„Chtěl bych toho dělat tolik, ale je to něco za něco. Do toho mám samozřejmě i rodinu, takže se člověk musí hodně krájet na kusy. Pak to občas dopadá tak, že kameničím třeba i do půlnoci s baterkou na hlavě a v jednu ráno si sednu k muzice,“ usměje se Jakub Hussar, který se svému koníčku věnuje denně už šest let.
„Už jsem se dokázal tak zdokonalit, že udělám zeď, terasu, podezdívku a teď mě čeká u dalšího kamaráda kamenná přístavba domu. Najednou to přerostlo ve vášeň. Já sice dělám reklamu, ale ta bude za dva týdny pryč, to je spotřební věc. Ale kameny tu s námi budou pořád a po mně tu něco zbude,“ těší ho.
Radil Franzovi i Fischerovi
Dalším Hussarovým oborem je politika. I k té se dostal spíše náhodou. Při první přímé volbě prezidenta viděl debatu kandidátů Jana Fischera a Miloše Zemana a celé se mu to zdálo poměrně nedůstojné.
Proto se rozhodl, že by mohl kandidovat hudebník Vladimír Franz, který pro Hussara napsal hudbu ke Skeletonům. Tak začala Jakubova další „kariéra“, tentokrát politického marketéra.
„Nakonec se celá ta iniciativa přetavila v sedm procent, což vypadá jako málo, ale pořád je to 350 tisíc lidí. Najednou jsem se přes noc stal údajným ‚expertem‘ na prezidentské volby,“ povídá ten, který pak pomáhal i Pavlu Fischerovi.
Na základě toho založil agenturu První prezidentská, která dodnes radí politikům. „Teď už mám zkušenosti ze všech voleb,“ doplňuje s tím, že v aktuální předvolební kampani na dalšího prezidenta České republiky aktivní není. Odmítl pět kandidátů, i proto se nyní může věnovat třeba komentováním předvolebního dění v různých médiích.
„Hážu rozumy do televize. I když nemám vystudovaný marketing, mám dvě agentury. Je to zvláštní, ale proto říkám, že to je koníček. Protože politika je toxická a úplně bych nechtěl, aby plně ovládla můj život,“ směje se Hussar.
