Původ této zázračné plodiny nelze s určitostí zjistit, předpokládá se ale, že její „pramáti“ pocházela ze Střední Asie. A byla známá už 4000 let před naším letopočtem. Zmiňovali se o ní na svých hliněných tabulkách Sumerové, plnila řádky staroegyptských papyrů i moudré knihy starověké Číny a Indie. Byla spolu se solí prvním kořením chudších vrstev.
Kromě chuti oceňovali u cibule naši předci i posilující účinky na lidský organismus. A to díky složce alicin, která má antibakteriální a protiplísňové účinky a smícháním s dalšími látkami vytváří ono štiplavé aroma, díky kterému při krájení této zeleniny tak pěkně pláčeme.
Cibule obsahuje i další silice a látky, které posilují srdce a krevní oběh, čistí krev a zpevňují cévy. Můžeme ji do jídelníčku zařadit například jako prevenci mrtvice a infarktu, dokonce i mnoha druhů rakoviny – hlavně střev, hrtanu a vaječníků. Příznivě také působí na činnost žaludku, prospívá šlachám, vazům a chrupavkám.
Cenné jsou vitaminy řady B, hlavně B1, který má blahodárný vliv na naši nervovou soustavu a posiluje paměť. B2 zase krášlí naši pokožku, nehty i vlasy a B3 umí snižovat hladinu „zlého“ cholesterolu.
V této „královně“ kuchyně najdeme i řadu minerálních látek – draslík, vápník, železo, fosfor a další. Hojně je zastoupen i vitamin C. Cibule je pro lidské zdraví tedy skutečným elixírem, navíc je laciná a všude k dostání.
Tato nenahraditelná plodina je lákadlem i pro včely, které sbírají výživný cibulový pyl. Cibulový druhový med hned tak v obchodech neuvidíte, je vzácný. Má světle jantarovou barvu a jemně krystalizuje. Typická je pronikavá cibulová vůně, která ale po uskladnění medu zmizí.
Skvělé rady našich babičekBabské rady nerezaví, budou se hodit, až vám mrazivé počasí nadělí rýmu a nachlazení. Při prvních příznacích ordinovali předci konzumaci syrové cibule. Kousejte ale pomalu a pořádně! Další cibuli pak rozkrojte a dejte do místnosti, ve které se pohybujete. Prý vyčistí vzduch od bakterií. A kdyby to nezabralo, připravte si ještě cibulový med: 1 velkou cibuli nakrájejte, přidejte šťávu z citronu a 2 lžíce medu (nemáte-li, stačí cukr). Zakryjte a nechte 2 až 3 hodiny rozležet. Užívejte 1 lžičku po 3 hodinách. Pomůže i cibulový čaj. Oloupejte 1 cibuli, nakrájejte na kolečka, zalijte 300 ml vroucí vody, zakryjte a nechte 20 minut louhovat. Nápoj sceďte, oslaďte lžičkou medu a popíjejte. |
Bílou, nebo červenou?
Nejběžnější je žlutá, kuchyňská odrůda, která se dobře skladuje a je nepostradatelnou součástí řady pokrmů teplé i studené kuchyně. Chuťově je nejvyváženější, ale je i poměrně štiplavá, takže třeba utopencům dodá ten správný říz.
Luxusně vyhlížející bílá cibule je doma v teplých krajích. Má tenčí slupku a jemnější chuť, méně štípe, ale hůř se skladuje. Milujeme ji ve studených pokrmech, za syrova se používá na dochucení polévek a salátů. Můžeme ji i sušit.
Lahodně nasládlá a šťavnatá je jarní cibulka, když ji hodíme na gril. Používá se syrová i s natí a je přímo dokonalá v salátech nebo jako samostatná příloha.
Šalotka je protáhlá, mírně do fialova zabarvená odrůda, která díky své ostré a výrazné chuti kraluje francouzské a středomořské kuchyni. Podtrhuje chuť ryb, přidává se do omáček. Je velmi trvanlivá, takže si ji můžeme nakoupit i do zásoby.
Někdy se plete s červenou cibulí, která je mnohem jemnější a lehce nasládlá. Při dušení a pečení ovšem ztrácí svou barvu.
Jde to i bez pláčePálení a slzení očí se při krájení cibule jde vyhnout. Babičky třeba radily loupat ji pod tekoucí studenou vodou nebo si při krájení dát do pusy kousek chleba. Použijete-li opravdu ostrý nůž a nakrájíte ji rychle, ani pak by vám slza neměla ukápnout. |
Poslední odrůdou je prorůstavá neboli zimní či sibiřská cibule. Dostala se k nám z Ruska, roste v trsech a má křehkou nať, kterou využijeme hlavně ve studené kuchyni. Je plná vitaminu C.
Nejlepší je domácí
Cibule má ráda slunce a sušší, písčitější půdu bohatou na humus. Naopak nemá ráda vyšší nadmořskou výšku, nadbytek dusíku a přímo nesnáší chlór. Pravidelně ji zbavujte plevele a nezapomínejte ji zalévat. Pak se vám nestane, že ji vyndáte ze země stejně velkou jako při sadbě.
Cibulku si můžete vypěstovat ze semen nebo ze sazečky. Nepříjemností první varianty je fakt, že ji budete muset třídit, aby si cibulky nepřekážely a vyrostly velké. Ještě větší vám ale vyrostou ze sazečky. Sázejte mělce, aby konce cibulek vykukovaly nad povrchem půdy, a dodržujte vzdálenost minimálně 10 centimetrů, ať mají dostatek místa.
