Věnovat se svému tělu, dbát o své zdraví, pravidelně sportovat, zdravě jíst, chodit na kosmetiku, ke kadeřníkovi, na tom není vůbec nic špatného. Jenže občas se to někomu může naprosto vymknout z rukou a o svůj zevnějšek se stará až s přehnanou pečlivostí. Dá se říci, že je dokonce posedlý vlastním tělem.
OBRAZEM: Ženy, které bojovaly s jídlem na život a na smrt |
Neustále se sleduje v zrcadle, zkoumá a vymýšlí, co kde na sobě zlepšit, kde ubrat, kde naopak přidat. Delší řasy, přifouknuté rty, prodloužené vlasy, permanentní make-up, vylepšené poprsí, ploché bříško a tak by se dalo pokračovat dál a dál. Prostě nikdy není sám se sebou spokojený.
Pochvala je hnacím motorem
Důvodů, proč tomu tak je, může být celá řada. Někdo se může snažit vyrovnat se své oblíbené celebritě, jiný zase hledá na sobě neustále chyby a nedostatky a ty se snaží odstraňovat, další pro změnu „soupeří“ třeba s kamarádem nebo chce na sociálních sítích vypadat naprosto dokonale a předvádět se svým sledujícím a přátelům. A samozřejmě tak nějak automaticky zároveň očekává pozitivní odezvu od svého okolí.
Právě tento kladný přístup okolí je pro něho určitou motivací, a navíc i ujištěním, že to přece dělá správně. A když se mu vytouženého ocenění nedostane nebo jen velmi slabě, je velmi zklamaný.
Mohou za to sociální sítě?
Třeba někoho takového zrovna ve svém okolí také máte. Anebo…no ano, přiznejte si to, klidně můžete být posedlí svým tělem i vy. Tělesná dysmorfofobická porucha, tedy dysmorfofobie, jak se nadměrné posedlosti vlastním tělem odborně říká, je zejména v poslední době poměrně dosti rozšířená hlavně mezi mladými lidmi.
Jak to mají mužiMožná by se mohlo zdát, že se posedlost vlastním tělem týká pouze žen, ale v reálném životě tomu tak rozhodně není. Také některým mužům totiž až nadměrně záleží na jejich vzhledu a v podstatě tomu vše podřizují. V jejich případě však nejde ani tak o umělé vylepšování svého těla, nýbrž se častěji objevuje tak zvaná muskulární dysmorfofobie či bigorexie. To v podstatě znamená, že dotyčný není stále spokojený s velikostí svých svalů. V tom lepším případně na sobě tvrdě maká v posilovně, a to tak, že bývá na zvedání činek v posilovně závislý, jenže často mu to nestačí, chce mít těch svalů stále víc a víc, upravuje svoji stravu, v níž zcela převažují vysokoproteinové potraviny i nápoje. Dokonce někdy sahá k i látkám, které mu mají pomoci viditelně zvětšit objem svalové hmoty. A mnohdy mu vůbec nedochází, že svému tělu skutečně velmi škodí. |
Svým způsobem tedy za ni může současný moderní životní styl, neustálé sledování sociálních sítí, profilů, snaha být v podstatě pořád, jak se říká, online.
A tak stálé pozorování sebe sama a následné vylepšování do jisté míry zkrátka vychází i ze současného „online života“, tak nějak jde ruku v ruce se současnou uspěchanou dobou. Zároveň je ale pak takové soutěžení, touha po neustálém vylepšování doprovázena mnohdy i stavy zoufalství, pocity smutku.
Protože dotyčný má pocit, že „stále není dost dokonalý“, „zase si objevil na svém těle další nedokonalost“ nebo poslední provedená úprava není podle jeho představ a dožaduje se dalšího vylepšení. A pak dál a dál přemýšlí a zkoumá, co by na svém těle ještě vylepšil, ať už například prostřednictvím plastického či estetického chirurga, dentisty, třeba novými dietami či ještě intenzivnějším cvičením. Protože je přece stále co zlepšovat.
Také ortorexie může být nebezpečná
Posedlost vlastním tělem se ale nemusí vždy projevovat jen touhou po neustálém vylepšováním. Někdo „vylepšení“ svého vzhledu bere přes jídlo. Právě poruchy příjmu potravy jsou poměrně časté. Tak jako například anorektičky, které mají neustále pocit, že nejsou dostatečně štíhlé, a tak stále hubnou a hubnou, v podstatě se snaží jídlo vyřadit ze svého života.
O tom, že jejich tělo strádá a chybí mu základní živiny a samozřejmě i energie, nemají často vůbec potuchu. V poslední době přibývá lidí s ortorexií, tedy až nadměrnou posedlostí zdravou a chemicky neupravenou stravou, samozřejmě v bio kvalitě.
Na tom by nebylo v zásadě nic špatného, jenže někdy zastánci ortorexie jdou ještě dál, věnují plánování svého jídelníčku spoustu času, pečlivě zkoumají složení jednotlivých ingrediencí až postupně z jídelníčku dokonce vyřazují další skupiny potravin, například ty s obsahem lepku, cukru, mléka. A tělo pochopitelně začne postupně strádat, dostavuje se únava, psychické problémy.
Pomoci může psycholog
Je to tak trochu začarovaný kruh, který má pochopitelně velký vliv i na psychiku dotyčného člověka. Je totiž ve svém životě stále nespokojený. Nejenže tak mívá komplexy méněcennosti, ale postihují ho i časté špatné nálady, někdy dokonce i deprese či další psychické problémy.
Anorexie ničí sportovkyně, modelky i obyčejné dívky. Léčba je obtížná |
A v takovém případě je již nejvyšší čas přijmout fakt, že taková porucha významně zasahuje, nebo dokonce již i narušuje každodenní život, běžný i ten společenský.
Někdy může nadměrná posedlost vlastním tělem zavést dotyčného až k psychologovi, někdy dokonce až k psychiatrovi. Taková terapie rozhodně není na škodu, protože, pokud je úspěšná, může mu v životě významně ulehčit a alespoň částečně jeho posedlost neustálým vylepšováním přinejmenším významně omezit.
