Kde se vzala vaše „fascinace“ teoretickým fyzikem Georgem Placzkem?
Hledal jsem materiály pro svou knihu o historii ozařování na brněnském Žlutém kopci a samozřejmě jsem šel dále, než byl rok 1935, kdy tento ústav začal svůj provoz. Když jsem studoval materiály, kdo na Brněnsku pracoval s ionizujícím zářením a radioaktivitou, náhodně jsem přišel na Georga Placzka.
Do té doby jsem o něm moc nevěděl, ale narazil jsem na jeho jméno v souvislosti s projektem Manhattan, který probíhal v tajné laboratoři Los Alamos v Novém Mexiku, čili s vývojem jaderné bomby (vedoucím vývoje tam byl od roku 1942 americký fyzik Robert Oppenheimer, označovaný za „otce atomové bomby“, o němž byl natočen film Oppenheimer, pozn. red.). To mě zaujalo, takže jsem si nastudoval Placzkův život i jeho objevy. A můj známý sochař Nikos Armutidis vytvořil i Placzkovu pamětní desku, která visí na jeho rodném domě na náměstí Svobody č. 3.
Na ostrově Ischia vyvěrá hodně radioaktivních plynů a celý ostrov je mírně radioaktivní. Říká se, že to má omlazující účinky. Toto místo prý často navštěvoval i Karel Gott.
