Proč běhám: Napadá mě jednoduchý citát: "Mě to baví." Ale nebylo to tak vždycky. Začal jsem běhat, protože jsem se potřeboval zbavit svého tlustého popředí. Během půl roku jsem během shodil 8 kilogramů. Běhat jsem ale nepřestal, protože mě to prostě... ano, začalo bavit. Pak se objevila výzva naběhat víc než 100 kilometrů a já jsem podlehl: to se prostě nedalo odmítnout. Doma mě podporují, především manželka, a pochvalují si, že údajně nejsem tak protivný, asi proto, že se během dostatečně unavím. Kdyby mi v květnu někdo tvrdil, že uběhnu za měsíc víc než 100 kilometrů, konkrétně 159, myslel bych si o něm, že je blázen.
Jak jsem začal: Teoreticky asi před rokem a půl, četl jsem článek o tom, jak je běh skvělej a zdravej, a pak začal číst o běhání víc. Hrozně mě to lákalo, a když jsem potřeboval nové boty, koupil jsem si běžecké boty Nike, i když jsem je používal na normální chůzi do práce a z práce. Tahle teoretická část mi vydržela asi rok. Ne, že bych byl úplný pecivál, jezdil jsem hodně na horském kole (asi 1 500 kilometrů za rok), ale do běhu se mi prostě nějak nechtělo.
Až začátkem května jsem narazil na mobilní aplikaci Pedometr, která uměla počítat kroky. To mě bavilo asi dva týdny, tuto část jsem zakončil pochodem přes čtvrt Prahy (z Jarova na Smíchov) a přesvědčením, že začnu běhat. Našel jsem vhodné mobilní aplikace (Nike+ a Runtastic) a celý večer strávil prohledáváním internetu a čtením recenzí. Nakonec to vyhrál Runtastic kvůli možnému rozšíření o hrudní pás. Další den (dle evidence aplikace to bylo přesně 17. května v 17:25) jsem si obul své staré běžecké boty Nike, vzal si dlouhé trenýrky (ve skutečnosti to byly plavky) a triko s krátkým rukávem, do kapsy dal mobil a vyrazil.
Pavel Klásekjméno: Berushka (dle občanky Pavel Klásek) věk: 15 777 dní (asi 43 let) pohlaví: muž výška: 177 váha: 82 odkud: Praha-Čimice |
Za dvacet minut jsem napůl uběhl a napůl ušel 2,17 kilometru a vrátil se domů. A pak už se to neustále zlepšovalo a k nelibosti rodiny také prodlužovalo. Když jsem se dozvěděl o We Run Prague, přihlásil jsem se (hlavně kvůli tričku), a to ještě v době, kdy jsem uběhl sotva pět kilometrů. Ale věřil jsem si (stejně jako v MTB maratonech, které jsem dříve jezdil), že to dám. Po We Run Prague jsem se seznámil s Rungo jádrem. Pak jsem se zúčastnil Flashrunu a těšil se na 2. ročník srdcervoucího běhu, kterého jsem se ale z pracovních důvodů nemohl zúčastnit.
Běžecký sen: Žádný. Běhám hlavně pro radost, nikam se nehoním (kromě toho, že závodím s Markem), takže žádný sen nebo cíl vlastně nemám. Přemýšlel jsem, že bych běhal do práce a zpět (dvakrát 12 kilometrů), příští rok bych chtěl zkusit půlmaraton. Jenže jsem v srpnu dostal výpověď z práce a to mi vším dost zamíchalo. Teď pracuji v Roudnici nad Labem a mám mnohem méně času. Nicméně sním, že si na jaře vyběhnu na památnou horu Říp. A ten půlmaraton příští rok...
Osobní výhry a rekordy: Za svůj největší úspěch považuji, že jsem vůbec začal běhat! Přesvědčit sám sebe mi sice trvalo asi rok, ale nakonec se to povedlo. Už za měsíc jsem mohl běžet pět kilometrů v kuse, další měsíc o pět kilometrů víc a v srpnu jsem dal We Run Prague za 1:01. A jako bonus jsem za těch pět měsíců zhubl osm kilo.
Moje trasa: Dle času a nálady. Z domova přes Čimický a Ďáblický háj až k Ďáblické hvězdárně. Nebo podél Čimického potoka až nad Vltavu. A na chalupě z Chyšek na Monínec; ale sjezdovku jsem dal zatím jen na lyžích.
