V poslední době se na kosmetickém trhu roztrhl pytel s takzvanou přírodní kosmetikou. Měli bychom jí dát jednoznačně přednost?
Sám pojem „přírodní kosmetika“ je bohužel poměrně problematický, protože jej nedefinuje žádná litera zákona. Základním vodítkem pro nás tedy může být složení přípravku uvedené na zadní straně. V jeho názvu je v současné době bohužel možné uvést téměř cokoli. Chybí nám nějaká závazná forma certifikace. Existují sice mezinárodní certifikace jako např. německá BDIH a francouzský Ecocert či certifikační značka Cosmos (certifikační značka zaručující, že produkt neobsahuje chemické látky jako ropné deriváty, geneticky modifikované suroviny, parabeny ani ftaláty, pozn. red.), ale potíž je v tom, že každá společnost má trošku jiné podmínky. Proto usilujeme o to, aby v Česku tuto funkci plnil certifikát CPK bio. Mohl by fungovat minimálně jako vodítko, od kterého se můžeme odrazit. V tuto chvíli bohužel ani certifikát není stoprocentní zárukou kvality a zorientovat se v přírodní kosmetice je velmi problematické.
Micelární voda je fantastická myšlenka s vynikajícím marketingem, ale s obrovským průšvihem na konci.
