Průměrný člověk má zhruba 10 000 chuťových pohárků. Ty se nacházejí na jazyku a každý rozeznává jednu ze čtyř základních chutí, i když je možné, že se některé oblasti vnímání chutí mohou lehce překrývat. Základní chutě jsou sladká, slaná, kyselá a hořká. Někteří odborníci pak tvrdí, že existuje i pátá chuť, tzv. umami, pro kterou je typická asijská kuchyně, jejímž reprezentantem je glutamát sodný.
Chutě jsou seřazeny za sebou na jazyku od špičky až ke kořenu, často se můžeme také dočíst, že sladkou chuť vnímáme zejména na špičce jazyka, slanou v přední části jazyka, kyselou po stranách a hořkou vzadu.
Není nic překvapivého, že kyselou chuť vyvolávají kyseliny a slanou chuť sodík, který je součástí kuchyňské soli. Zajímavá situace nastává u sladké chuti. Sladké jsou samozřejmě cukry jako řepný nebo mléčný, sladkou chuť mají i škroby, alkohol a dokonce některé soli, například berilia, nebo sloučeniny kyseliny aspartové.
Sladká jsou i náhradní sladidla, která často sladí daleko intenzivněji než cukr, který nahrazují. A nejsladší jsou paradoxně nikoliv speciální cukry, ale bílkoviny z afrických bobulí.
Kde se vzala chuť na sladké?
Ještě dávno předtím, než byl vyroben první bonbón, hledali naši předkové v přírodě cokoliv sladkého, co jim dodá potřebnou energii a ochrání je před nemocemi a hladem v těžkých dobách. A právě cukry a tuky jsou odjakživa tím nejlepším způsobem, jak udržet lidské tělo ve formě.
Sladká chuť signalizovala našim předkům, že je daná potravina zdrojem rychle využitelné energie, která byla nezbytná například při pochodech, při práci, v boji či na útěku před nebezpečím. Proto je sladká chuť na samotné špičce jazyka, abychom okamžitě zjistili, zda nám tato potravina dodá rychle energii.
Problém je, že s pohodlnějším životem, který nám nabízí moderní civilizace, už tolik cukru konzumovat nepotřebujeme, zato se nám denně nabízí na každém kroku a je tak těžké sladkému pokušení odolat.
Vědci se dokonce pokoušejí najít "lék", který by nás posedlosti sladkým zbavil, ale zatím neúspěšně. Důvodem může být právě fakt, že lidské tělo je prostě už tak nastavené a touha po sladkém je jen část našeho obranného systému, který nám umožnil přežít staletí.
Podle nutričního poradce Pavla Suchánka jsou cukry, stejně jako tuky, velmi důležité pro náš organismus. Tučné a sladké potraviny poskytovaly a poskytují množství energie, které si organismus může uložit do svých zásob na pozdější náročné období, například zimní období hladu. Proto nám do dnešních dní zůstal sklon konzumovat věci sladké a tučné a nejlépe takové potraviny, které obsahují obojí - máslové dorty, smetanová zmrzlina, čokoláda, ale i hamburgery a bílé pečivo.
Hlavně rozumně
"Asi málokdo dokáže zcela odbourat chuť na sladké a ubránit se konzumaci sladkých potravin. Musel by vlastně potlačovat své přirozené chuťové preference," upozorňuje Suchánek. "Přesto je ale vhodné konzumovat cukry v rozumném množství. Stále totiž platí, že cukr je základním zdrojem energie pro fyzickou aktivitu, a to zejména pro její začátek, takže není určitě chyba dopřát si před sportem nebo prací na zahrádce sklenici sladkého nápoje nebo kávu s cukrem."
"Cukry potřebujeme, avšak rozhodně ne v množství, které by ohrožovalo náš organismus," varuje nutriční specialista. "Konzumujte tedy potraviny a nápoje obsahující cukr v rozumném množství tak, abyste netloustli a především se hýbejte."
Nepřítelem našeho těla není cukr a naše touha po něm, ale spíš pohodlnost, nevyvážený životní styl a neukázněnost v jídle a pití. Každý jsme zodpovědný sám za sebe a je jen na nás, jestli si zvolíme cestu lenošení, nebo aktivní život, do kterého patří vše, co máme rádi. Včetně tolik proklínaného cukru.
