Při běhu s dopadem na patu působí na nohu a hlezenní, kolenní, kyčelní a křížokyčelní kloub i páteř mnohem větší nárazy, nasnadě je tedy četnější poškození těchto částí těla a přilehlých svalů a jejich úponů. Kromě toho musí běžec před vlastním dopadem nohy na podložku zvedat přední část nohy nahoru a tím jsou přetížena bříška, šlachy a úpony příslušných svalů, například přední holenní sval, dlouhý a krátký lýtkový sval. To se projevuje bolestmi na přední a zevní části bérce. Navíc je při dopadu na patu větší předsunutí nohy před tělo a zbrzdění pohybu běžce. Následné zrychlení opět znamená větší nápor na úpony svalů.
Přečtěte si také |
Při běhu s dopadem na přední část nohy výše zmíněné potíže nenastávají, protože jejich příčiny nejsou přítomny. Bonusem běhání přes špičku bývá posilování podélné nožní klenby.
Rizikem toho běhání je přetížení struktur, které dopad tlumí - chodidlového vazu, trojhlavého lýtkového svalu, Achillovy šlachy a jejich úponů na patní kost. Dopad na přední část nohy více zatěžuje nártní kosti a klouby. V nerovném terénu je větší riziko podvrtnutí hlezenního kloubu.
Ze stovek běžců Brněnského běžeckého poháru běhá drtivá většina, snad kolem devadesáti procent, přes patu. Sám jsem kdysi běhal přes špičky pouze v závodech od 60 do 800 metrů. Všechny vytrvalostní běhy jsem chodil přes patu, asi tak 30 let. Oči mi otevřely až bolesti kolem zevního kotníku a bérce při zánětu úponů "zdvihačů" nohy a četba knihy Born to run. Pochopil jsem, že běh mexických indiánů s dopadem na přední část nohy je zcela přirozený. A že naše běhání na patu, které umožňují "zadní tlumiče" běžeckých bot, je nepřirozené a trochu hloupé.
Přejít postupně, během dvou let, na vytrvalostní běh s dopadem na přední část nohy mi nedělalo problém. Zvládám tak v pohodě 10 až15 kilometrů. Přes patu jdu jen při prudkém seběhu z kopce. Teď je pro mě běh přes špičku dokonce příjemnější, už jsem si na něj zvykl. V nerovném terénu s kořeny a kameny, zvláště z kopce, si musím dávat pozor, abych si nezvrtl kotník, a došlapuji téměř na celé chodidlo, bez paty.
Mám štěstí, že přechod mi dovolily moje nohy a sprintérská zkušenost. Nemohu to doporučit všem, ale lze to opatrně zkusit, postupně, od krátkých úseků a velmi pomalu. A pak si přidávat. Vhodné jsou boty, které dopad na špičku ulehčují tím, že nemají příliš vysokou podrážku pod patou.
Prof. MUDr. Jan Novotný, CSc.Autor působí na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Celý život běhá, dříve sprinty, posledních 30 let vytrvalostní závody. Posledních 20 let olympijské a sprint triatlony. Účastní se Brněnského běžeckého poháru a Letního běžeckého poháru v témže městě. |
