Je pravda, že tělo dostane několik měsíců zabrat a pak se další týdny dává do kupy. Často bojujeme s únavou, nedostatkem spánku a času, řešíme hlídání, zvládáme, improvizujeme, někdy kapitulujeme. Někdy potřebujeme opravdu hodně silnou vůli, abychom se dostaly do formy, zpět k původní či ještě lepší kondici.
A je pravda, že ještě v roce 1997 byla na mistrovství světa v Aténách na krátkých překážkách Iveta Rudová jedinou matkou ve startovním poli. S jedním dítětem byla vrcholová kariéra ještě možná, s druhým dítětem ji končila.
Pravda však též je, že na výkonnostní i vrcholové úrovni přibývá stále víc příkladů, které dokazují, že návrat možný je: Ingrid Kristiansenová, Paula Radcliffová, překážkářka Priscilla Lopes-Schliepová, ale i další sportovkyně, výškařky Tia Hellebautová a Anna Chicherova, oštěpařka Trine Hattestadová a další.
Dítě raději dříve, či později?
Vy, co jste měly děti brzy, máte šanci na zlepšení svých výkonů jak vzhledem k věku, tak i k časovým možnostem. Mladá sportovní maminka má svůj vrchol ještě před sebou. Mladší organismus se také lépe vypořádá s tělesnými změnami, lehčí může být i samotný porod, především u prvorodičky.
Pozdější mateřství s sebou nese naopak relativně dlouhou závodní kariéru bez přerušení s možností návratu zpět a v některých disciplínách i zlepšení výkonu, takové sportovkyně totiž bývají velmi motivované, a tak je velmi pravděpodobné udržení výkonnosti ještě po několik let.
A další dobrá zpráva: v bězích na dlouhé vzdálenosti se výkonnostního vrcholu dosahuje obecně později než třeba na sprintech. Běh na delší vzdálenosti je navíc relativně snadný, oproti ostatním atletickým disciplínám i jiným sportům.
Běžkyně matka, s nutností zvládnout trénink i východu dětí, je na tom také podstatně lépe než například hráčky kolektivních her: vyběhne kdykoli a není vázána tím, že je trénink přesně v určitých dnech a hodinách.
Ještě jedna odbočka k vrcholovým sportovkyním: mohou plánovat mateřství na dobu po nějakém významném vrcholu, například po olympiádě. Tak to vyšlo našim oštěpařkám: Barbora Špotáková a Jarmila Klimešová přivedly své potomky na svět loni a do další olympiády mají relativně dost času na kvalitní přípravu. Diskařka českého původu Olga Fikotová-Conolly byla čtyřnásobnou matkou – a čtyřnásobnou olympioničkou. Ludmila Formanová naplánovala mateřství do doby, kdy se potýkala s vleklými zraněními.
Úspěchy po narození dítěte ve sportu slavila i naše Kateřina Neumannová 2006. Kateřina Neumannová zvítězila v posledním olympijském závodě své sportovní kariéry – v běhu na 30 kilometrů. Do náruče šťastné „zlaté mámy“ běží dvouletá dcera Lucie. (Itálie, Turín, 24. dubna 2006) |
Podobná změna představuje rovněž vhodnou alternativu v případě, když si atletka po několika náročných sezónách potřebuje jednoduše odpočinout a změnit životní stereotyp.
Odkládat raději ne
Nejen ve sportu platí, že odkládání mateřství přináší spíše riziko. Po čtyřicítce výrazně stoupá riziko pro plod v podobě vývojových a genetických vad a nezřídka i pro matku, častější porod císařským řezem a podobně. Mít, či nemít děti je sice volbou každé ženy, ale z demografického hlediska je pro naši budoucnost celkově lépe, když alespoň jedno dítě na svět přivede (vyjma velmi vážných důvodů). Nebojte se mít děti, a klidně velkou rodinu: znám i matky čtyř nebo pěti dětí, a dokonce jednu šestinásobnou, které běhají. Některé z nich i hodně dobře.
Mateřská přestávka je pro některé součást sportovního života, jakkoli dlouhá, pro jiné nepředstavitelný výpadek. Zatímco většina rodiček nejspíše počítá s nějakou pauzou, která se může i protáhnout, a otázku návratu hned neřeší, ty hodně soutěživě založené nadlouho vypadnout nechtějí.
Změny v souvislosti s těhotenstvím, porodem a časem, který tělo matky potřebuje na zotavenou, zabírají poměrně dlouhý časový úsek a tak prakticky ani není možné, aby se to nedotklo některé ze závodních sezon (a nemělo to vliv na sportovní kariéru zejména výkonnostních sportovkyň). Tento čas je ještě delší, má-li matka rizikové nebo nějak patologické těhotenství, po komplikovaném nebo i vícečetném porodu nebo má-li více dětí brzy za sebou.
Vzhledem k rozložení atletického roku je ideální, kdy se dítě narodí brzy na jaře. Předchozí léto může běžkyně soutěžit přibližně do poloviny závodní sezóny i déle a do dalšího roku se zase vrátit na druhou polovinu, pokud chce a udrží si dobrou kondici i v těhotenství. Dítě narozené na podzim zpravidla znamená kompletní vynechávku nebo jen symbolickou údržbu, nicméně do dalšího roku již může být atletka připravena dobře a bez nutných ústupků v neméně důležité přípravě.
Ne vždy je možné narození dítěte ideálně naplánovat. Především u párů, které mají problém s otěhotněním a žena už je starší nebo například prodělala potrat, představuje prioritu početí a sport v tuto chvíli není tak důležitý.
Moje zkušenostA jak se narodily naše děti? Matěj v květnu, Lada v únoru, což se dá považovat za ideální čas. Za tři měsíce jsem byla v lize. Daliborek byl podzimní, sezonu jsem tedy lehce přehodnotila, ale ani tu jsem nevynechala a několikrát jsem se postavila na startovní čáru, samozřejmě v tempu o něco pomalejším. Závěrem malý tip s trochou povzbuzení: ať už jste si v souvislostmi s dětmi svou běžeckou přestávku vybraly, nebo ne, jste unavené a trénujete, jak se dá i nedá… všechny dětičky jednou povyrostou a pokud s vámi budou také běhat, máte vyhráno. Vyrostou z nich vaši sparingpartneři i fanoušci. Jejich "Ma-mi, ma-mi!" vás v závodě nakopne, i když už sotva lezete. A pokud běhat nebudou, při tréninku vás mohou doprovázet třeba na kole. |
