Jedna z nejjednodušších a nejvýstižnějších teorií popisujících syndrom vyhoření zní: vyhořelý je ten, jehož kvůli dlouhodobě působícímu stresu či nepřiměřené zátěži nebaví činnosti, které ho dosud bavily. Je to stav psychického, fyzického, ale i emočního vyčerpání.
Bývalý skokan na lyžích olympijský vítěz Svenn Hannawald šokoval v roce 2004 svět, když ukončil dráhu profesionálního sportovce s odůvodněním, že trpí syndromem vyhoření. Obdobný problém se připisuje i tehdejší tenisové superstar Andre Agassimu.
Kdo četl nedávno vydanou autobiografickou knihu Scotta Jureka: Jez a běhej, vybaví si jeho bitvu s vlastní psychikou a chutí závodit, kterou v závěru knihy svádí. Nepřiměřenou únavu jste možná zažili dřív, než jste se vůbec (nebo aniž byste se) postavili na startovní čáru závodu, i vy.
Co bolí, to sílí
Syndromu vyhoření zpravidla předchází přetrénování, stav vedoucí ke snížené výkonnosti, únavě, někdy nemoci či úrazu. Nejjednodušším způsobem, jak přetrénování předejít, je nízká intenzita tréninku. Jenomže takový přístup, aspoň pro ty z nás, co jsou nastaveni výrazně výkonově, ani nevyhrává závody, ani nevede ke zlepšení tak rychle, jak bychom si přáli.
Rčení „co bolí, to sílí“ má své opodstatnění. Vysoce intenzivní a náročný trénink vyvolává ve svalech stresovou reakci, která způsobí uvolnění růstového hormonu, který má významný vliv na zvětšení svalových buněk, zvýšení jejich počtu a zesilování pojivových tkání a kostí, čímž výrazně urychluje proces regenerace a tím snižuje riziko zranění. Sekrece růstového hormonu má též pozitivní vliv na imunitní systém.
Jenže...
Podle některých teorií vede extrémní tréninková zátěž ke zvýšení aktivity cytokinů, molekul, které spouštějí a udržují zánětlivou reakci, a souvisí i se spuštěním alergické reakce organismu. Tato obtížně testovatelná teorie (přemluvte trenéra, aby cíleně přetrénovával své svěřence) by mohla vysvětlit řadu symptomů přetrénování: změny nálad, apatii, nespavost a únavu, ztrátu váhy, nechutenství, zvýšení klidové tepové frekvence a dále též:
- pocit unavenosti trvající déle než 72 hodin od tréninku, často doprovázený nespavostí
- náhlé zhoršení výkonu bez zjevné příčiny
- ztěžklé nohy, bolesti v různých částech těla, svalech, kloubech trvající déle než tři dny
- bolesti hlavy
- snížená imunita
- náladovost, podrážděnost, úzkostnost, deprese
- častější výskyt zranění
- u žen rozhozený menstruační cyklus
- pomalu se hojící rány.
Maratonský běžec Alberto Salazar je znám nejen svými rekordy a sportovními úspěchy, ale též 14 minut trvající zástavou srdce, k níž se, podle jeho vlastních slov, „propracoval“ svou tvrdohlavostí a nekompromisním přístupem k tréninku, jehož se držel bez ohledu na to, zda byl zrovna zdravý, nemocný či zraněný.
Máte-li pocit, že je vaše tělo ohroženo přetrénováním, měli byste upravit svůj tréninkový plán a předejít tak případným zraněním či nemocem. Zkuste dodržet tato doporučení:
- dovolte si pár dní odpočívat a dát tělu čas na regeneraci
- pijte a hydratujte
- zajděte si na masáž
- věnujte se i jiným sportům
- kvalitně se stravujte
- zkuste snížit stresující faktory jak jen to lze
Vědci zjistili, že...
Existují určité osobnostní vlastnosti, které riziko extrémního přetrénování vedoucího k vyhoření zvyšují. Kritický je přílišný perfekcionismus v kombinaci s vysokou mírou sebekritiky, nízká sebedůvěra a tendence ignorovat stresové situace.
Naslouchejte svému tělu, odstraňujte ze svého života života okolnosti, které vás zbytečně stresují, učte se mít rádi sebe sama a buďte se sebou trpěliví alespoň tak, jak jste trpěliví se svým okolí. Snížíte tím riziko vyhoření nejen ve sportu, který máte rádi.
