Denisa Voda jen hodinu denně
„Celý život mi chyběla tátova opora, proto jsem se rozhodla ho najít. A také kvůli mamince, protože o něm a o jejich vztahu krásně mluvila. Navíc mám syna a byla bych ráda, kdyby poznal dědečka,“ zdůvodnila Denisa (34) z Prahy, která učí v mateřské školce, proč by se ráda potkala se svým otcem a našla v něm kus sebe.
Její maminka se s otcem Robertem seznámila v roce 1987, kdy pracoval ve smíchovském pivovaru. Po dvou letech se vzali a narodila se jim dcera Denisa. Když jí byl rok, vycestovala celá rodina na Kubu. „Dopředu jsem věděla, že tam jedu na návštěvu za rodinou manžela. Chtěla jsem poznat jeho rodiče a ukázat jim naši dceru,“ popsala tehdejší situaci maminka Denisy, která si koupila už rovnou také zpáteční letenku.
„Bylo to krásný. Exotika, koupání, příroda. A když Denise rostly zrovna zuby, pomohli místní šamani. Ale jinak tam byla neuvěřitelná bída a hlad,“ vzpomíná. „Panoval přísný režim. Například voda se pouštěla od jedné do dvou, všichni museli denně od osmi do devíti povinně poslouchat Fidela Castra v televizi...“
Jsi celej tatínek
Po třech měsících se chtěla celá rodina vrátit do Čech. Ale otec Roberto měl smůlu. Fidel Castro v té době vyhlásil ozdravnou pětiletku. Na pět let se zavíraly hranice a kdyby odletěl, stal by se z něj emigrant, což nechtěl kvůli své kubánské rodině riskovat. „Odlétaly jsme v prosinci před Vánoci do Čech s dcerou samy. Od té doby jsme o něm neměly žádnou informaci. Nefungovalo žádné spojení.“
Zklamání i radost při hledání kořenů. Máma Kristýnu zapřela, sestra přijala |
Až po letech, když už bylo Denise deset let, dostaly z Kuby dopis a asi rok si s Denisy tátou psali. Jenž pak se přestěhovaly, spojení se přerušilo a jako vzpomínka zůstalo oběma jen pár fotek a dopisů. „A já celej život pak poslouchala, že jsem povahou celý tatínek,“ podotkla Denisa. Maminka jí dala za pravdu: „Byl to hodný, dobrosrdečný, zlatý člověk. Dokud byl tady v Čechách, nemůžu na něj říct nic špatného,“ potvrdila.
Vyrvali mi kus srdce
V pátrání po kubánském otci pomohli genealogové a kubánská komunita žijící na Floridě. Kubánská genealožka v Havaně zjistila podle dokumentů, které byly k dispozici, že otec Denisy stále žije a sehnala telefonní číslo na jeho bratra. „Ten nám poskytl kontakt na bratra Roberta,“ popsal pátrání moderátor Mirek Vaňura ještě předtím, než s pomocí španělské tlumočnice proběhl první mezinárodní videohovor.
Když se Roberto dozvěděl, že ho hledá jeho dcera, byl dojatý. „Já jsem si to myslel,“ prohlásil a potvrdil informace od Denisiny maminky o tom, že dceru od jejích asi patnácti měsíců už pak nikdy neviděl. „Včera měla dokonce moje holčička narozeniny a já už roky sním o tom, že ji zase uvidím. Mám její fotky…,“ utíral si slzy. Byl ještě více naměkko, když pak viděl přes obrazovku její aktuální fotografii a slyšel slova, která mu napsala do dopisu.
„Sním o tom celý život, je to kus srdce, které mi vyrvali,“ odpověděl pak na otázku, zda by se chtěl s dcerou setkat.
Máte tři další sourozence
„Tátu jsme našli. A máte ještě další dva sourozence – dvaadvacetiletého bratra a osmnáctiletou sestru,“ zaskočila Denisu dalšími informacemi moderátorka Tereza Pergnerová. „Jsem v šoku, že mám sourozence, ale je to dlouhá doba. Táta je fešák a vypadá spokojeně,“ reagovala Denisa na fotografii otce a vyjmenovala shodné rysy: „Určitě výraz v obličeji, obočí, tmavé oči, protože mamka má modré.“
„A máte ještě jednoho bratra,“ šokovala moderátorka Denisu znova. „Je starší než vy a je mu 36 let.“ Ze staršího bratra byla Denisa evidentně v rozpacích. „Nevím, jestli to mamka ví, nebo ne. Pokud ne, určitě by ji to i po těch letech ranilo. Já tu informaci neměla a je to pro mě šok,“ přiznala.
K infarktu chybělo málo
Sehnat pracovní povolení pro štáb a vycestovat na Kubu se ukázalo jako složité. Ačkoliv neméně náročné bylo i zařizování dokladů a papírů, aby mohl Roberto přiletět do České republiky. Nakonec se to po téměř roční práci podařilo a Roberto přistál v pražské Ruzyni.
„Nemohl jsem se dočkat, už jsou to dva týdny, co skoro vůbec nespím,“ svěřil se moderátorovi a dodal, že čas je s dcerou sice rozdělil, ale láska je pořád stejná. „Nikdy jsem ji nepřestal milovat.“
Zklamání i radost při hledání kořenů. Máma Kristýnu zapřela, sestra přijala |
Když pak v hotelovém salonku po 33 letech opět dceru uviděl, vyskočil jí obejmout a pro slzy oba nemohli ani mluvit. „Je to ta největší emoce, kterou může rodič zažít, když se po tak dlouhé době setká znovu se svým dítětem, chybělo mi málo k infarktu,“ snažil se pak Roberto popsat své pocity.
I Denisa jen těžko hledala slova: „Nejde popsat, co jsem cítila, když jsme se objímali, propojení je mezi námi obrovské. Když mi táta naznačil, abych si k němu sedla na klín, byl to moment, jako bych se vrátila zpátky do dětství. Jako by v tu chvíli nebylo na světě nic jiného než jen my dva. Musela jsem se ho pořád dotýkat.“
Roberto se svěřil, že vždycky hledal cestu, jak se za dcerou dostat, ale jeho plat na to, bohužel, nikdy nestačil. A tak o setkání jen snil a nikdy neztratil naději. V Praze strávil s nově nalezenou rodinou krásný týden.
Očima genealoga Jana EbertaVzhledem k velké kubánské komunitě na Floridě jsem požádal o pomoc tamní genealožku Claire, pro kterou jsem už dřív hledal v Česku dědice. Ta mě odkázala na svou kolegyni Lourdes, kubánskou emigrantku, a ta adresu i telefon na otce paní Denisy i jeho bratry skutečně sehnala. |