„Z maminky si dělaj dobrej den, a tím zlobí i mě,“ vysvětlil údržbář Jarda (45) ještě před výměnou, která se uskutečnila v době koronavirového nouzového stavu. „Méně vaří a hraje hry na telefonu,“ posteskl si na adresu manželky Jany (32), která za běžných okolností pracuje v kuchyni, ale nyní je doma s dětmi na ošetřovném. Janu zase nejvíc štve, že on s ní a dětmi není moc doma, protože pořád pracuje.
Na Janu je to moc dětí
Že Jana nemá domov ani děti úplně pod kontrolou, zjistila náhradní manželka Míša (28) docela záhy. „Začíná nám trošku bordýlek,“ komentovala zahradu, jakmile do ní vkročila, a podivila se i tomu, že v domácnosti údržbáře nesvítí v koupelně světlo. Oproti naklizenému bytu v Praze na Proseku, který Míša na deset dní opustila, se jí domek v Teplicích zdál zanedbaný a plný krámů. A když se dozvěděla, že Jana vstává v devět deset dopoledne, přiznala, že i když má doma jen jedno dítě, sama spí tak šest sedm hodil, aby všechno stihla.
Podle manuálu děti doma mámě s ničím nepomáhají, ale Míša je svědkem něčeho jiného. „Štěpánka šla krmit králíky sama od sebe, všechny děti pořád chtějí pomáhat,“ konstatovala, ale táta hned dceru zpražil: „Mamce nepomáháš, mám pocit, že se teď předvádíš.“
Míša se dětem poctivě věnovala, vzala je na kola, hrály společně hry a dohlédla na jejich učení. „Vypadá to, že máma to tu s dětmi nedává nervově a křičí. Jenže Nelča potřebuje naopak motivovat a chválit. Nikdo se jí asi moc nevěnuje. A když už, tak se na ni řve,“ nabyla dojmu poté, co Nela u učení plakala a utvrzovala se v tom, že na ni Míša nebude křičet.
„Jedné, co tu děti vyžadují, je můj čas. Chtějí být s vámi a pak jsou v klidu. Je třeba je zabavit, jít s nimi na hřiště, nechat vyřádit a budou hodné. Nuda je jejich největší nepřítel. Chce to pustit telefon a věnovat se dětem,“ zjistila a svěřila se náhradnímu manželovi.
„Je to tebou, já to vidím,“ tvrdil Jarda, který byl nadšený. „Hraje si s nimi, a to jim chybí. Děti jsou z nové maminky nadšené, poslouchají, nemá s nimi problém,“ viděl.
Po pěti dnech měla Míša začít velet, ale velké změny nechystala. Kromě společného výletu a úklidu dvora si přála, aby se táta dětem víc věnoval. „Nele je třeba se v souvislosti se školou věnovat,“ popíchla Jardu, a ten si s dcerou slíbil, že na ni nebude křičet, když ona nebude brečet.
Že Míše chybí manžel, jí došlo naplno ve chvíli, kdy jí od něj přišly makronky s fotografií a se vzkazem, že už se jí nemůže dočkat. Její manžel Alessandro (31) je Ital, ale česky umí docela dobře. „Je to perfektní chlap a asi si ho tolik nevážím, kolik bych měla. Myslím, že tuhle zkušenost jsem potřebovala, protože když člověk něco má, tak chce vždycky víc a neváží si toho, co má. Určitě mi to prospělo, abych si to uvědomila,“ řekla, i když jedním dechem dodala, že na rozdíl od staršího Jardy, který si život užívá, je Alessandro „jak starej pán“, který říká, že jakmile je otec rodiny, tím všechna legrace končí. „Já myslím, že spíš začíná,“ uvažovala nahlas.
Jarda si náhradní manželku nemohl vynachválit. „Vyfasoval jsem super ženskou. Myslím, že Jana to doma moc nezvládá, je to moc dětí. A já? Po cestě z práce bych si mohl třeba odpustit pivo,“ vyhodnotil desetidenní zkušenost.
Tři děti jsem vychovala, už na to nemám
Na rozdíl od Jaroslava Alessandro s náhradní manželkou moc spokojený nebyl. Jeho ženu Míšu, s níž žije už osmý rok a která se na mateřské se synem Dantem (1,5) stará komplet o celou domácnost, měla na deset dní zastoupit podle předpokladu zkušenější Jana.
Do Výměny manželek pár přihlásila Míša ze stejného důvodu jako Jaroslav druhý pár. Zajímalo ji, jestli zvládnou být od sebe tak dlouhý čas a zda ustojí úplně jiný život, než se poslední půldruhý rok odehrává v jejich třípokojovém pražském bytě. Manžel podle ní její péči bere už jako samozřejmost a ona by si ráda trochu mentálně odpočinula.
Jana si v paneláku bez balkónu připadala jako v kleci. „Kouřit holt budu chodit před barák,“ bylo první zjištění. Mandlové mléko v lednici ji zaskočilo. „To neznám, nepiju, asi nějaká zdravá výživa. To mi nic neříká,“ přiznala. Snaha se postarat o malého Danteho se jí upřít sice nedala, ale evidentně ho zabavit nedokázala. Takže i když měl táta, zaměstnaný v ropném průmyslu, pracovat z domova přes počítač, musel se přitom neustále, prakticky deset dní, věnovat malému, protože s Janou být nechtěl. Malý se od Jany nenechal ani nakrmit, takže Alessandro kromě práce trpělivě zastával i roli maminky.
„Možná už zapomněla, jak zabavit děti v Danteho věku. Už jsem docela vyřízený,“ připustil už po pár dnech a marně doufal, že se situace zlepší, dokonce zkusil Janu poučit: „Nestačí jim jen pustit tablet nebo telefon, potřebují pořád nějaké nové impulsy,“ ukazoval, jak malého zabavit, ale Jana jen vzdychala u cigarety před domem: „Když byly moje děti malý, tak hodně spaly, já neměla problém. Tři děti jsem vychovala, ale už na to nemám, je to pro mě moc náročné, už nejsem zvyklá na malé děti.“
Alessandrovi pak přiznala, že u nich doma je manžel na děti ten přísnější: „Nejvíc je problém ve výchově z mé strany. Měla bych být trochu ráznější. Já většinou doma řvu, než abych je mlátila. Manžel neřve a rovnou jedná,“ rozpovídala se a její náhradní manžel konstatoval, že na to by neměl. „To raději budu ten hodný a Míša ta zlá.“
Při změně velení si Jana přála, aby jí jeden den Alessandro uvařil nějaké italské jídlo a aby si vyšli na společnou procházku po Praze. I když se Alessandro jak na smilování těšil na konec výměny, prokázal pevné nervy, dobré zdraví i trpělivost. Staral se o syna, uvařil Janě boloňskou omáčku podle receptu své babičky, vzal náhradní manželku na procházku. Čas na práci kradl po chvílích, kdy syn spal, nebo se mu podařilo vypravit jej s náhradní manželkou ven na procházku. „Jana sedí, luští křížovky. Cokoliv dělám teď, tak je běžně na Míše. Já jen občas něco uvařím nebo uklidím, ale většinou všechno dělá manželka“.
Jana si předsevzala, že už nebude tak závislá na telefonu. „Když to jde bez telefonu tady, tak to půjde i doma. A manžel bude rád,“ těšila se Jana, která se v Praze nudila, a přesto se těšila na víkend. „Alessandro má volno, tak to bude s malým klidnější. Je to s ním těžký, už se těším domů. Řev a hádky mi tu chyběly. Tady je na mě až moc velkej klid,“ připustila nakonec a uvědomila si, že pražský tatínek se malému věnuje víc a častěji než ona. „Budu se snažit dětem víc věnovat,“ předsevzala si.
„V Itálii je lepší počasí, jídlo a moře, ale když dáš všechna pro a proti na váhu, tak je lepší žít tady a do Itálie jezdit na dovolenou,“ odpověděl Alessandro na otázku, ve které zemi je to lepší a přidal, že z českých jídel mu nejvíc chutná svíčková a tatarák.
Omezím pivo a ty telefon
U jednoho stolu pak všichni čtyři na závěr rozebírali uplynulých deset dní. „Přes týden musel Alessandro pracovat, ale malej ke mně vůbec nechtěl jít. Visel na tátovi jako klíště prakticky až od soboty. Pak si trochu zvykl a už si se mnou hrál,“ popsala svou zkušenost Jana.
Míša přidala své zjištění, že se doma na děti křičí, máma hraje na telefonu, ale dětem se nikdo nevěnuje.
„Já se pokusím být víc doma, nebudu chodit na pivo a uvidí se, ale přijdu domů a ty nebudeš mít v ruce telefon a nebudeš hrát,“ obrátil se Jarda na sovu ženu, která souhlasila, slíbila, že omezí telefon a že se všichni pokusí fungovat víc společně jako rodina.
„Dante by měl být víc s jinými než s námi, pak se mu půjde snáz do školky,“ uvažoval pro změnu Alessandro a Míša se mu svěřila, že by byla ráda, kdyby se šel taky někdy někam pobavit. „Přijde mi, že tě ta práce ubíjí.“
