Vezmu vařečku a plesknu mu přes čumák
První rodina nové Výměny žije v Praze na Žižkově v nájemním bytě. Věra (43) pracuje v kuchyni, její partner Martin (44) je kurýr. Společně vychovávají Míšu (10) a Elišku (7). Kromě nich malý byt obývá i celá řada zvířat.
Svou domácnost do Výměny přihlásil Martin, protože mezi partnery to občas jiskří. „Věrka je výbušná, ale nepřizná si svoji chybu,“ vysvětluje. „Je to pravda, hlava rodiny jsem tu já,“ přitakává Věra. Další třecí plochou jsou finance, zatímco Martin je prý spořivý, jeho žena utrácí. Oba si rádi dopřejí cigarety a pivo.
Nikola (29) pracuje jako dělnice. S náhradním manželem měla celou řadu sporů, od malých naschválů až po potyčky ohledně stolu a čtení dětem.
Společnost během následujících dní dělala Martinovi Nikola (29), která pracuje jako dělnice. Náhradní manžel na ni moc dobře nezapůsobil: „Na první pohled málo akční, takový pecivál, pohodář.“ Martin ji zhodnotil jako „normální, pracující ženskou“.
Hned po seznámení se mu Nikola jala domlouvat. Při prohlídce domácnosti ji totiž zarazilo, že rodina nemá stůl, u kterého by se její členové společně najedli. „Křeček má obrovské akvárko, ale děti nemají kde jíst!“ upozornila nová manželka.
Martin se vymlouval, že děti jsou zvyklé jíst u stolku v pokojíčku nebo v obýváku. „Já ti říkám, že ten stůl tady bude,“ oznámila odhodlaná Nikola později kameramanovi.
Zatímco Nikola řešila, kde se bude jíst, Martina spíš zajímalo, co se bude jíst. Výkon náhradní manželky mu nebyl příliš po chuti. „Je to řídký,“ oznámil jí po několikaminutovém kritickém postávání u plotny. „Tak teď jsi mě dostal. Myslím, že vařím naposled,“ oznámila mu Nikola.
Děti ovšem byly nadšené. „Je to výborné, ještě si přidám,“ zhodnotil Míša. Zatímco on i Eliška seděli u jídla na gauči, otec svoji porci spořádal na zemi, kde se k němu přidala i Nikola.
Sbal si svoje pražské věci a vypadni. Vyměněná manželka musela na noc z domu |
Život v až příliš klidné domácnosti temperamentní Nikolu ubíjel. „Já jsem energický člověk a tady mě to strašně vysává. Tady ta energie není, já jsem zvyklá, že mě pořád někdo nabíjí,“ stěžovala si. I děti byly na její vkus příliš hodné. „Ty děti jsou takové mdlé, bez života.“
Malou Elišku vzala náhradní maminka na hřiště, bylo však vidět, že holčička na něco takového nemá náladu. „Řeknu jí, ať to tu jde prozkoumat a ona se vláčí, jak by to bylo za trest,“ nevěřila svým očím Nikola.
Večer se od Elišky dozvěděla, že jí nikdo nečte pohádky před spaním. „Moje milovaná tchyně mi říkala, ať si s sebou vezmu slivovici a měla jsem to udělat. Dneska bych toho panáka potřebovala,“ naříkala.
Další den pršelo a Nikola se rozhodla, že i přesto vezme Elišku ven. Ta ovšem neměla boty do špatného počasí. „Ona má jenom jedny látkové boty a víc nic,“ prozradila vyměněná manželka. Eliška se jí údajně svěřila, že „maminka nemá korunky na některé věci, které by chtěla.“
Rodina se však netají tím, že nezbytností jsou cigarety. Jak přiblížil Martin: „S Věrou kouříme dvacet cigaret denně každý. Leze to do peněz, hodně. Počítal jsem to a utratíme na cigaretách zhruba 8 500 Kč za měsíc.“ Ani jeden z nich údajně nemá vůli, aby přestal.
Po vší té kritice Věry bylo pro Nikolu těžké skousnout názor dočasného manžela, který tvrdil, že jsou obě ženy stejné. „Obě dvě jste rázné, obě dvě chcete, aby bylo po vašem, obě dvě si hrajete se záděrama,“ vypočítával.
„Přestaň mě srovnávat s Věrou, nejsem jako Věra,“ trvala si na svém Nikola. Martinova slova musela jít „rozkouřit“ na balkon. „Jestli to řekne ještě jednou, tak vezmu vařečku a plesknu mu přes čumák,“ rozčilovala se.
Svou domácnost do Výměny přihlásil Martin, protože mezi partnery to občas jiskří. „Věrka je výbušná, ale nepřizná si svoji chybu,“ vysvětluje.
Kraviny do kravína
Ve změně režimu bylo opět nadhozeno téma stolu. „Milá Nikolko, já ti teda vyhovím, protože třeba to bude k něčemu dobré,“ oznámil oficiálně Martin. Dalším přáním, které Nikola vznesla, bylo čtení pohádek před spaním. Prozatím jen na zkoušku, do pátku. I v tomto případě se Martin zavázal, že jí přání splní.
Jinak šel vztah mezi dočasnými partnery od desíti k pěti. Všechny jejich konverzace připomínaly spíš potyčky a hádky. Martin třeba trval na tom, že mu Nikola schválně vypnula vodu v kuchyni, zrovna když ji potřeboval, a že nevyhodila adventní věnec na dveřích, u kterých zrovna stála.
Dětem se odhodlal číst jen s velkým sebezapřením. „Jsou zvyklé usínat samy a ne, že u nich někdo sedí,“ namítal. „Vy si dělejte, co chcete. My děláme to, co máme zažité,“ odpověděl na Nikoliny argumenty, že dítě, kterému se v předškolním věku čte, má ve škole lepší výsledky. „Když ta Ela bude chtít, budeš jí číst?“ ptala se Nikola. „Ne, nebudu. Kraviny do kravína,“ zněla odpověď.
Večer se však přeci jen odhodlal přečíst Elišce pohádku. „První pohádka, kterou čtu dítěti,“ pochlubil se přitom. Eliška měla viditelně radost. Smála se a dožadovala se další. „Čti až nakonec,“ požádala otce. „Ses zbláznila, Eliško, to tady budeme do půlnoci,“ krotil její nadšení.
Do patnácti let chci mít miminko, šokovala dcera vyměněnou manželku |
Protože děti nemají skoro žádné knížky, rozhodl se Martin, že si čtení z této konkrétní raději rozloží. „Musím číst ještě třikrát,“ oznámil dceři. Na závěr ještě jednou vznesl názor, že čtení dětem je zbytečné.
I s druhým úkolem si Martin poradil po svém. Stůl obstarala Nikola, židle Martin půjčil pouze na zbývající tři dny, a to v hospodě. „Já to tam nechci. Ať si dělá změny ve svém bytě, ne v našem,“ stěžoval si.
Naschvál navíc vytáhl matraci a dal ji na místo, kde měl stát stůl. Údajně na ní spí děti, když přijede návštěva. „Proč jsi to udělal? Proč jsi ji vytáhl?“ ptala se Nikola. „Abys viděla, že tady není dost prostoru,“ prohlásil. Na otázku, jak často k nim návštěva jezdí, odpověděl vyhýbavě: „I kdyby to bylo jednou za rok. Já to tady prostě nechci.“
S každým dnem přicházela pro Nikolu další a další nepříjemná překvapení. Když vytáhla děti do zemědělského muzea, zjistila, že sedmiletá Eliška ani nepozná slepici.
Rodina z Náchoda si chtěla účast vyzkoušet, i když Nikola už s tímto pořadem zkušenost má: „Před šestnácti lety byla moje maminka ve Výměně manželek. Mně bylo tehdy dvanáct let. Pomohlo nám to, od té doby s ní mám lepší vztah,“ říká.
Můžu ho plácnout, nebo mám raději křičet?
Druzí účastníci obývají prostorný nájemní byt v Náchodě. Nikolin partner Jirka (32) je montážní dělník. Mají spolu dceru Elišku (5) a syna Jirku (4). Rodina si chtěla účast vyzkoušet, i když Nikola už s tímto pořadem zkušenost má: „Před šestnácti lety byla moje maminka ve Výměně manželek. Mně bylo tehdy dvanáct let. Pomohlo nám to, od té doby s ní mám lepší vztah,“ říká.
„Rodinka je skvělá, pán je hodný, atraktivní, ukecaný,“ rozplývala se Věra po seznámení s Jirkou, který byl viditelně zaražený: „Nevím, můj typ to není, no. Místo Pražandy je to spíš vesnická ženská.“
Takhle vypadala Nikola před šestnácti lety, když se její rodiče také účastnili Výměny manželek.
Protože se blížil večer, Věru zajímalo, jak to má rodina s hygienou. Dozvěděla se, že náchodská rodina koupe děti každý den. „Já ty své koupu dvakrát za týden,“ přiznala překvapeně. „Nejsou tak špinavé a upocené, takže si většinou umyjí jen ruce. Mně to přijde častěji zbytečné,“ dodala. „Já jsem kluk z vesnice, takže vím, co to je, chodit spát špinavý. Ale dvakrát do týdne mýt děti…“ zamýšlel se Jirka.
Věřiny výchovné metody udivovaly Jirku i během dalších dní. „Když bude zlobit, tak můžu ho plácnout trochu po tom zadku, nebo mám křičet?“ ptala se ho. Jiří ji poradil, ať na syna zvýší hlas, ale fyzické tresty, ať nechá na něm.
„Dopadlo to tak, jak jsem čekala. Tak zvýším hlas, místo abych ho plácla. Ale jiná metoda mě fakt s tím malým nenapadá. Ale když to Jirka říká…“ hodnotila Věra. „Jsem překvapený, že by do toho fakt šla, já osobně bych si to k cizím dětem v životě nedovolil,“ mínil Jirka.
Buď chlap, ty vole, křičela vyměněná manželka na partnera procházejícího tranzicí |
Sice ještě nenastala změna režimu, Věra však přišla s dalším zajímavým požadavkem: „Mohli bychom ty obrázky sundat z té lednice? Je to takové přeplácané, je jich tam moc,“ ukázala prstem na lednici plnou výkresů Elišky a malého Jirky. Osobně by tam prý nechala jen „něco opravdu pěkného“. „Jsou to děti, co čekáš? Že z nich bude Picasso ve čtyřech letech?“ ptal se Jirka. Obrázky sundat odmítl, aby to děti nemrzelo.
Věra (43) pracuje v kuchyni a sama o sobě říká, že je hlavou rodiny. V náchodském bytě se nudila, chyběl jí mobil i zajímavý výhled z okna.
V náchodském bytě se Věra nudila. „Když se doma nudím, tak koukám z okna. A tady není na co koukat. V Praze mám naproti barák, kde se vždycky buď někdo stěhuje nebo se hádá, takže vždycky špehuju,“ práskla na sebe. Vadilo jí, že během Výměny nemůže mít mobil. „Když si hraju na mobilu, tak mi lépe ten čas utíká. I když někam jdeme s dětmi, tak si hraju hry na telefonu. Jsem takový závislák, se da říct.“
Vodu nám určitě šetří
I v této rodině byl hlavní požadavek změny režimu vznesen už dopředu: Věra se chtěla zbavit aspoň části obrázků, které visely na ledničce. Jirkovi se to ovšem moc nelíbilo: „Je to jejich prostor, budou naštvané,“ oponoval. Nakonec se oba dočasní partneři dohodli na tom, že některé obrázky sundají ve spolupráci s dětmi.
Druhé přání znepokojilo Jirku ještě více: děti se měly podle Věry začít mýt obden místo každý den. „Ježišmarjá a proč?“ zděsil se. Věra zopakovala, že jí koupání dětí, které podle jejích slov nejsou tak špinavé a zpocené, přijde zbytečné. „Voda zas není tak levná,“ stála si za svým. Jirka mimo Věřin doslech její slova potvrdil: „Je pravda, že ona nám vodu fakt šetří. Všiml jsem si, že se koupe tak jednou za tři dny.“
Po šesti dnech Věra poprvé vařila oběd pro celou rodinu. Jirkovi, který se dřív živil jako kuchař, se při ochutnávce zkroutil obličej. „Cítím tam neprovařenou papriku nebo co. Řekni mi, jak jsi to dělala,“ vyzval ji. Jeho podezření se ukázalo být na místě, Věra dala do jídla papriku až těsně před dokončením.
„Rodinka je skvělá, pán je hodný, atraktivní, ukecaný,“ rozplývala se Věra po seznámení s Jirkou.
Další problém vyvstal, když měl jet Jirka nakoupit. Malý Jiřík odmítal zůstat doma sám s Věrou, která se urazila, ale dočasný manžel měl pro syna pochopení. „Nedivím se. Když se mu vůbec nevěnuje, tak se nemůže divit.“
Jiří se rozhodl vzít syna s sebou a Věře oznámil, že bude mít „veget“. „Zase, ty vole? Co tady, ty vole, zas budu dělat? Vy vždycky všichni vypadnete a já nemám co dělat,“ čertila se. „Měl ho nechat doma, aby si na mě zvykl,“ řekla později kamerám.
Jirka se později nabídl, že Věru naučí základy vaření, která mu však jeho výtvor zkritizovala s tím, že v něm cítí neprovařenou jíšku. „Jestli mi chtěl dokázat, že je lepší, tak není,“ zhodnotila.
Nikola i Jirka přiznávají, že dělají všechno pro děti nebo s dětmi, kolem ratolestí se točí celý jejich život.
Mám k hadovi hodit dítě?
Věra během setkání mezi osmi očima prohlásila, že Výměna byla fajn, ale že si v dočasné domácnosti připadala zbytečná. „Protože ses dětem nevěnovala. Kdybys jim dala více podnětů, tak k tobě přilnou víc,“ namítal Jirka.
Vyprávění z druhé strany bylo podstatně delší. Řešil se především stůl a Martinův naschvál s matrací. „A když mám sušák, tak kam bych ho dala?“ našla Věra další výmluvu, proč nemít stůl. „Máš na balkoně šňůry, můžeš si jich tam dát víc,“ namítala Nikola.
Věra téma praní a sušení rychle otočila ve výtku směrem k druhé rodině: „Perete každý den, děti to jednou oblečou a už se to pere. Mně to přijde úplně zbytečné.“ Druhá žena jí zase vytkla, že Míša a Eliška skoro nemají v čem chodit, jak málo mají oblečení.
Zkus se o sebe víc starat, nabádal partner vyměněnou manželku |
Pak se rozhovor zaměřil na zvířata. Věra prohlásila, že ji králík v Náchodě kousal, a že si ho chtěla odvézt do Prahy a dát ho hadovi. Nikola poté svému manželovi odvyprávěla historku, kterou se v Praze doslechla: „Elišky králík, byla to samice, prý nějak ubližovala samečkovi v kleci, tak ho normálně šoupli hadovi.“
Ozvala se Věra: „A co mám jako dělat? To ti připadá blbý? Had jako nemá žrát?“ „Přijde mi hloupost, aby ho děti měly v pokojíčku, Eliška se s ním mazlila, vytvořila si k němu vztah a ty ho pak hodíš hadovi,“ reagovala Nikola. „Mám tam dát jako dítě, nebo co?“ rozčílila se Věra.
I k dětem se účastníci dostali. Nikola poukázala na to, že předškolačka Eliška špatně mluví. „Já na to nemám čas. Přijdu z práce o půl třetí, uklidím a než se naděju, je pět hodin,“ řekla jí na to Věra a dodala: „Ty máš co říkat, vaše děti jsou stokrát horší než moje děti. Neposlouchají. Vy taky vychováváte děti špatně. V uvozovkách.“ Náchodská rodina se raději rozhodla ustoupit. „Zlato, to nevyhraješ,“ poznamenal směrem k ženě lakonicky Jirka.
