Autoři studie z americké Wingate University a britské University College London uvádějí, že jde o takový typ interakce mezi dospělým a dítětem, která zahrnuje „verbální napadání a je charakterizována křikem, nadávkami, očerňováním dítěte a výhrůžkami.“ Což splňuje i to, když své dítě nazvete třeba blbcem nebo pitomcem.
„Tyto typy rodičovských jednání mohou mít na vývoj dítěte stejně neblahý vliv jako další v současnosti uznávané a forenzně stanovené druhy špatného zacházení, jako je fyzické a sexuální zneužívání,“ uvádějí akademici v odborném časopise Child Abuse & Neglect.
Vzorce, které replikujeme
Na rozdíl od sexuálního a fyzického násilí zažívá verbální napadání velmi vysoké procento dětí. Podle výzkumníků může jít až o čtyřicet procent. A tento počet stále roste.
Shanta R. Dube, americká expertka na násilí na dětech a spoluautorka zmíněné studie, říká, že dospělí si často neuvědomují, jak negativní vliv může mít na děti jejich křik a nálepky typu „blbý“ nebo „líný“, obzvlášť pokud sami vyrůstali v podobných podmínkách.
NA KAFI: Děti jsou samostatnější, ale emočně křehké, míní Peter Pöthe |
Studie se zabývala existujícími důkazy o vlivu verbálního násilí na dětech. Jedním z nich byla nedávná práce vedená Markem Bellisem a publikovaná v žurnálu BMJ Open.
Ta zkoumala reprezentativní vzorek 20 556 Britů a zjistila, že ti z nich, kteří zažili v dětství verbální napadání, měli téměř dvojnásobně vyšší riziko, že budou užívat marihuanu a skončí ve vězení, oproti těm, kterým se tato zkušenost vyhnula.
Na slovech záleží
Další britská studie provedená na tisícovce jedenácti- až sedmnáctiletých zjistila, že 41 procent z nich zažívá verbální násilí od rodičů, pečovatelů, učitelů či rodičů kamarádů velmi často. Obviňují je, urážejí či kritizují. Polovina z nich (51 procenta) uvedla, že takové chování zažívají každý týden, a každý desátý z nich dokonce denně.
Mezi nejčastějšími zraňujícími větami, se kterými se setkali, uvedli respondenti „jsi k ničemu“, „jsi blbec“ a „nic neuděláš dobře“. Naopak, mezi nejpozitivnější věci, které od dospělých slyší, zařadili věty „jsem na tebe pyšný“, „ty to dokážeš“ a „věřím v tebe“.
Obavy vědců z důsledků jednání dospělých na dětský vývoj a mentální zdraví vedly dokonce ke vzniku nové charitativní organizace Words matter (Na slovech záleží). Ta si klade za cíl rozšířit povědomí o problému a bojovat s ním.
Nerealistická očekávání. Děti nemají zlobit, přitom je obklopují vulgarity a řev |
Dospělí jsou pro děti vším
Další ze spoluautorů nové studie, vedoucí oddělení psychologie a jazykových věd na University College London Peter Fonagy, řekl listu The Guardian: „Děti jsou geneticky naprogramovány, aby věřily tomu, co jim dospělí říkají, a berou je vážně. Pokud jejich důvěru zradíme tím, že jim ubližujeme místo toho, abychom je učili, mohou se cítit nejen podvedené, opuštěné a vyčleněné, ale také neschopné začlenit se do komunity vrstevníků a těžit z výhod sociálního učení se.“
„Ze stovek studií víme, že vystavování verbálnímu násilí děti zásadně ovlivňuje. Je spojené s chronickým psychickým stresem, komplexními emocionálními a vztahovými potížemi, fyzickými i mentálními problémy a zvyšuje pravděpodobnost jejich vlastního násilného chování či tendence k nalézání si násilného partnera,“ dodal Peter Fonagy.
„Používání slov k ponižování, zostuzování nebo ovládání se zdá možná méně škodlivé než fyzické násilí, přesto je spojeno se stejnými riziky, jako je nízké sebevědomí, zvýšené užívání nikotinu a alkoholu, tendence k úzkostem, depresím a psychickým onemocněním.“
NA KAFI: Svobodné děti mají větší šanci na duševní zdraví, míní Staňková |
Začít musíme u sebe
Studie se opírá také o zjištění Světové zdravotnické organizace, která uvádí, že verbálnímu a emocionálnímu násilí čelí 36,1 procenta světové dětské populace. Fyzickým násilím trpí 22 procent a sexuálním násilím 25 procent dětí světě. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí zase reportuje, že 55 procent dětí vyššího školního věku zažilo doma nadávky a další verbální napadání.
Profesorka Dube také uvedla: „Podařilo se nám vzbudit povědomí o problematice fyzického a sexuálního násilí na dětech a dramaticky jej snížit. Pokud se zaměříme na verbální násilí, můžeme se dočkat obdobných výsledků a zlomit tento začarovaný mezigenerační kruh. Abychom to dokázali, musíme začít u dospělých.“
