V Myškově mlýně kousek od Příbrami mě vítá Dana Houdková - hlavní lektorka kurzu, která prý ze všech nefalešný zpěv dostane. To alespoň hlásá na svých webových stránkách.
Ubytovávám se v pokoji s další účastnicí kurzu přibližně v mém věku. Zatímco já si myslím, že zpívat fakt neumím a v neděli odpoledne mi bude stačit, když zazpívám čistě alespoň NĚCO, ona chce dopilovat sólový zpěv. Její přítel pořádá kurzy bubnování a ona tam hraje na kytaru. A v budoucnu by u toho měla taky zpívat. Proto ta účast na kurzu.
"Tak se holky seznamte a v pět začínáme pracovat," oznamuje nám Dana. Postupně se do mlýna sjíždějí další "účastníci zájezdu". Před pátou se všichni scházíme v krbem vytopené místnosti. Je nás čtrnáct, plus Dana a její pravá ruka Marie Borseniková. Zajímavé je osazenstvo: všechny věkové kategorie, různé profese od novinářek až po řidiče kamionu, muži i ženy. A co je podle Dany cílem kurzu? "Aby si lidi odpočinuli, zapomněli alespoň na chvíli na starosti a přestali mít strach ze zpěvu," vypočítává.
Dana, která si celý kurz vymyslela a tzv. postavila, je typ člověka, ze kterého neustále čiší energie a dobrá nálada. Hned je mi líp, když vím, že zpívat mě bude učit někdo takový. Kromě kurzů a milionu dalších činností má Dana vlastní kapelu. Skládá muziku, texty, zpívá.
Pro mě jako naprostý hudební antitalent se tahle kombinace rovná božským dovednostem. Dana se ke kurzům zpěvu dostala před pěti lety přes vzdělávací instituci Serafin. Ta původně pořádala pouze kurzy kreslení. Její zakladatelky se s Danou už dávno znaly a chtěly se naučit zpívat. A taky vyzkoušet, jestli vedle tzv. kreslení pravou mozkovou hemisférou existuje podobná cesta i ke krásnému hlasu.
Kurzy kreslení totiž nejsou obyčejné. Pomocí zvláštních technik zapojují právě pravou polovinu mozku. Že je takováto výuka unikátní, potvrzuje i akreditace ministerstva školství. Tu mají, kromě jednoho, všechny kreslicí kurzy. "Před dvěma lety mě ,Serafinky‘ oslovily, zda bych nesestavila zpívací kurz. Zkusila jsem to a... šlo to," vypráví Dana. Podle mé zkušenosti je Dana moc skromná. Kurz je postavený opravdu fenomenálně. A musí se zažít.
Alt, nebo soprán?
Po úvodním seznámení přichází na řadu rozdělování do skupin podle hlasů. Měla jsem strach, že budu muset zpívat sama. Asi jsem nebyla jediná, soudě z pohledu ostatních. Dana nás ale uklidňuje. "Zpívat budete všichni najednou. Jen pár tónů. Já vás všechny obejdu a rozdělím do hlasů." Po několika ostýchavých ááá to jakžtakž jde.
Dana se u každého zastaví a poslouchá. Někomu určí skupinu hned, k jinému se po chvíli vrací. "Ty budeš alt, nebo možná i soprán, ještě nevím," říká mi a váhá, kam mě zařadit. Já sama se cítím lépe ve vyšších tónech, ale nechci se řadit do kategorie "uječených ženských". Nakonec beru jako osobní výzvu soprán. Během víkendu se stejně ukáže, že to byla dobrá volba. A žádná "uječená" ženská se nekoná.
A je to tady. Opravdové zpívání. Začínáme se učit první písničku. Je to lidovka, pro mě ale i tak dost složitá. Po pátém opakování se ve svých sopránových výškách začínám cítit docela dobře. První dvě hodiny práce jsou za námi a jsme "vysvobozeni" večeří. Po ní zůstáváme v jídelně a Dana přináší kytaru. Kurzovní písně jsou striktně zakázané, takže přichází na řadu cokoli, co si kdo přeje. Dana umí zahrát a zazpívat všechno, navíc má většinu akordů i slov v paměti.
Ještě v sobotu odpoledne si říkám, že zpívat asi nikdy umět nebudu. Jde mi to ztuha. Tedy alespoň já mám ten pocit. Dana s Maruškou jsou ale jiného mínění. Když se zaposlouchám, opravdu musím uznat, že ze sebe dokážu vydat i nefalešné tóny. A co je pro mě absolutní novinkou, je fakt, že se dokážu "chytit" jiného hlasu, který slyším. Ideální tedy je, když vedle mě stojí lektorka. To se to pak zpívá! A taky si už umím během zpěvu doladit tóny. Tedy už dokážu rozeznat, kdy zpívám falešně, kdy méně a kdy je to jen čistý zpěv. Začínám věřit, že mi to půjde.
Kromě zpěvu cvičíme i dech. Ten je pro zpěváka stejně důležitý jako hlas, dozvídáme se od Dany. Dechová cvičení pomáhají otevřít hrudník a při zpěvu pak vydávat hezčí tóny. V duchu děkuji sama sobě, že cvičím jógu. Díky tomu se mi i zde daří dech lépe ovládat.
Víkendový trojhlasý sbor
Pokud jsem ještě v sobotu byla sama k sobě skeptická, v neděli ráno se stalo něco neuvěřitelného. Při nacvičování latinské kantáty najednou cítím, jak se mi něco v krku otevírá a já vydávám naprosto čisté tóny! Dana je dojatá, jak nám to všem jde. I mně se chce skoro brečet dojetím. Já zpívám! Kdo nezažil, nepochopí. Je to asi jako když neplavec po mnoha hodinách marného plácání ve vodě udělá několik temp. A pak dalších a dalších, pořád líp a líp. Danina nevyčerpatelná energie a neutuchající optimismus z nás prostě dostávají to nejlepší. Hraje na kytaru, zpívá několika hlasy, je pořád samá legrace. A pro každého má vždycky povzbuzení.
Vlastní CD
V anotaci ke kurzu bylo uvedeno, že si ze zpěvavého víkendu odvezeme i své první CD. To asi těžko, říkala jsem si, když jsem se na kurz hlásila. Jak bychom mohli my, nezpěváci, nahrát CD? A kdo by to chtěl poslouchat? Neuvěřitelné se ale v neděli, na konci kurzu, stalo skutečností. "Ano, budete nahrávat CD," oznámila nám Dana. A nebojte se, bude to krása. A byla. Dokonce jsme všichni i to sólo zpívali. A taky krásně.
Pokračování bude
A co další, pokračovací kurzy zpívání? "Už jsem o tom taky přemýšlela. Lidi, kteří přijedou sem, mají často chuť jít ve zpěvu dál. Tak já ten pokračovací kurz postavím," směje se Dana. A je vidět, že to myslí vážně. V naší skupince se ozývají samé spokojené hlasy. Nejsem tu tedy sama, kdo o kurz stojí. Kurz ale vlastně není jen o zpěvu. Kromě pocitu, že zpívat opravdu může každý, jsem si totiž odvážela větší sebevědomí a skvěle odpočatou mysl (tělo moc ne: zpěv je totiž pěkná dřina!). Dana jezdí učit zpívat několikrát za léto také do Telče, do Konviktu svatých Andělů. Prý se tam zpívá na věži... je mi jasné, kam jedu o příštích prázdninách.
