Dnes v jejím odkazu pokračuje její matka Martina Kulhánková instagramovým profilem Na houpačce (@zivot_na_houpacce).
Vaše dcera trpěla hraniční poruchou osobnosti a letos na jaře si vzala život. Jak to zvládáte?
Není to jednoduché, poprvé ve svém životě jsem na antidepresivech, ale bylo mi řečeno, že mám, na rozdíl od Anetky, zdravé jádro a že se s nepřízní osudu vypořádám. Někteří lidé říkají, že bývá nejhorší první rok, ale já si myslím, že to bude bolet pořád.
Jste odolnější i proto, že víte, co život s duševní poruchou obnáší? Možná ano. Až do Anetčiny smrti jsem si nedokázala plně představit, co všechno prožívala. Až když jsem na vlastní kůži pocítila všechny ty úzkosti, došlo mi, že to jsou přesně pocity, které mi popisovala. Najednou jsem věděla, co to znamená, když vás srdce bolí tak moc, že vám chce vyskočit z hrudníku. Tohle je asi ta rakovina duše, jak nemoci Anetka říkala. Úplně srovnatelné to ale není. Já mám k bolesti důvod. Ona ho neměla, respektive měla, ale pro okolní svět nebyly její důvody pochopitelné.
S policejní eskortou ji převezli do Bohnic, kde jí bylo řečeno, že jí byla terapie ukončena, protože je její zdravotní stav natolik vážný, že jí stejně nepomůže.
