V prehistorii jsme žili v mnohem menších společenstvích než dnes. Kdokoliv cizí znamenal vždy možnost ohrožení. Předpokládám, že to však bude v určité míře hrát roli i v dnešních anonymních mnohamilionových společnostech.
Bezpochyby. Vždy fungujeme v kategoriích „my“ a „oni“. Člověk k sobě normálně vnímá nějakých třeba 150 lidí, které je schopen unést v nějaké svojí „klanové“ paměti. A v minulosti příchod někoho nového opravdu většinou nepřinesl nic úplně dobrého a mohl znamenat ohrožení. Velmi často šlo o ohrožení vaší skupiny, seberou vám oheň, úrodu, ženy, prostě se bude dít něco špatného. Proto jsme ostražití a vnímáme to jako ohrožení. Je možné, že ten strach z něčeho cizího máme v sobě někde dost hluboko zakódovaný. Proto náš mozek zbystří i ve chvíli, kdy někdo vypadá jinak, cize. Mezi naše základní psychické potřeby rozhodně patří pocit bezpečí.
Když začnete do nějaké skupiny patřit, začnete pro ni jakoby pracovat a budete jinak a mnohem nepřátelštěji vnímat její nečleny.
