Jsou různé pohledy na to, jak vypadá krásné tělo. V devadesátkách to například byla extrémní hubenost, později lidé snili o křivkách. Co pro vás jako pro kulturistiku tenhle pojem znamená?
Mě zajímá to, jak je člověk symetrický. Když to řeknu jednoduše, tak je pro mě důležité, jaká je proporce všech tvarů a aby byl vyvážený svalový rozvoj, jak spodek, tak vršek. O tom je kulturistika. Říká se tomu „X“ tvar – ramena, boky a potom stehna.
A to je tedy ideál, kterému se snažíte přiblížit?
Je to klasika. Každý kulturista nebo kulturistka chce být velký. Mně se taky líbí velké svaly, ale zase ne na úkor toho, aby se ztratila symetrie.
Ti, co mi píší nenávistné komentáře, mi přijdou jako nespokojení lidé, kteří potřebují komentovat někoho, kdo vyčnívá ze společnosti.
Věra Mikulcovákulturistka
A jste teď spokojená s tím, jaké máte „iksko“?
Jsem typ člověka, který nikdy není spokojený. Někdy si třeba řeknu – jo, už je to lepší, ale do příštích závodů musím mít ještě větší záda a větší nohy. Já si myslím, že kulturistika je taky o tom, že člověk se dál a dál posouvá. Myslím, že není dobře, když někdo dělá kulturistiku a řekne si, jo, teď už jsem spokojený, zůstanu. Takhle bych to třeba nechtěla.
Teď i přibývá mladších lidí, kteří jdou dělat kulturistiku. Nakonec ale vydrží třeba jen tři nebo pět let a skončí. Já kulturistiku dělám už 24 let, takže jsem takový srdcař kulturistiky a asi ji budu dělat, dokud to půjde.
Čím to podle vás je, že ti lidé končí po několika letech?
Myslím si, že tam není dostatek vůle. Například kategorie bikiny přiláká dost holek a žen, ale už nevidí, kolik je za tím práce a úsilí, takže vydrží jeden nebo dva závody a pak už nechtějí absolvovat dietu a tak dále.
Děti nebudou, registrované partnerství možná, říká kulturistka Věra Mikulcová |
Nenávistné komentáře píší nespokojení lidé
Váš vzhled je dost maskulinní a máte hodně svalů. Setkáváte se s nepříjemnými komentáři, které se týkají toho, jak vypadáte?
Za takzvané hejtry jsem ráda, protože mi pomohli k popularitě. Jak vždy říkám, je potřeba to brát jedním uchem dovnitř, druhým ven, takže si z toho nic nedělám. Myslím si, že když je člověk spokojený a dělá si to, co dělá, tak nemá potřebu řešit lidi.
Ti, co mi píší nenávistné komentáře, mi přijdou jako nespokojení lidé, kteří potřebují komentovat někoho, kdo vyčnívá ze společnosti. Což si myslím, že je v Česku velký problém – to jak jsou lidé zaškatulkovaní.
Takový přístup jste měla vždycky? Nikdy jste si komentáře nebrala osobně?
Já jsem s tím v pohodě úplně od začátku. Nevím proč, jestli to bylo tím, že jsem byla spokojené dítě, kulturistika se mi líbí a nikdy jsem si s komentáři nedělala hlavu. Navíc je skoro nečtu, jen když mi někdo řekne, že mi zase někdo něco psal, tak si to přečtu a vždycky mě pobaví.
Nejvíc mě vždycky pobaví, když rozkliknu profil toho dotyčného, a to hovoří vždycky samo o sobě. Myslím si, že každý člověk by měl být sám se sebou spokojený a neřešit ostatní.
Schytáváte hejty i mimo sociální sítě?
Když lidi potkávám osobně, tak se mi to ještě nestalo.
S kulturistikou jste začínala před dvaceti lety. Setkala jste se tehdy s tím, že by vás někdo od odrazoval s tím, že je to mužský sport?
Začínala jsem tehdy jako juniorka a vypadala jsem úplně jinak. V roce 2001 jsem vážila nějakých 52 kilo a byla jsem hubená, až vychrtlá, což bylo normální, protože jsem neměla tolik svalů. Postupem času jsem pak začala nabírat svaly a tělo se začalo měnit.
Možná starší lidé mi říkali, že za nich to vůbec nebylo. Třeba babička mi kdysi dávno řekla, že kulturistika je sport pro chlapy. Jsou to ale starší lidi, takže tak musím brát. Jinak jsem se s tím osobně nesetkala. Možná mi to nechtějí říkat do očí, protože se mě bojí.
Proč si myslíte, že se vás lidé bojí?
Nevím, to je hrozně zvláštní, protože když mě lidé poznají, říkají, že jsem v pohodě. Lidi asi nemají odvahu za mnou přijít, tak si raději sednou za počítač a něco napíšou.
V kulturistice soutěžíte a jezdíte na světové šampionáty. Jaká je atmosféra mezi ostatními soutěžícími? Jste spíše rivalky, nebo kamarádky?
V každé soutěži je rivalita. Kulturistky jsou menší uzavřená komunita a tady v Česku v podstatě nejsou, většina jich je obecně v Americe. Ale musím říct, že vždycky je na závodech pohodová atmosféra.
Proč podle vás v Česku není o ženskou kulturistiku takový zájem?
Je to klasika, tady to vůbec není podporované. V Česku vůbec neexistují závody pro ženskou kulturistiku. Dřív byly, pak je zrušily. Takže to je jedna věc. Druhá věc je, že třeba nechtějí nebo se bojí vystoupit z řady. Naopak v Americe je ženská kulturistika opravdu populární, závodí se tam, lidé se chodí podívat a fandí.
 VĚRA MIKULCOVÁ
|
Dopingu nelituji
Otevřeně mluvíte o dopingu a o tom, že vrcholově se kulturistika bez něj nedá dělat. Nelitovala jste někdy jeho užívání?
Určitě jsem toho nelitovala, protože jsem od začátku chtěla něčeho dosáhnout. Jsem člověk, který ví, co a jak dělat. Zdravotně si hlídám všechno, takže určitě ne.
Mluvíte o tom, že se dopuje i v jiných sportech. Nepozná se to? Vždyť sportovci chodí před soutěžmi na testy.
Víte co? Když se podíváte na běžnou populaci a vezmete si běžného člověka, tak on jde do lékárny, koupí si tam brufen, koupí si nějaké kapky a další věci a pak si to všechno dá dohromady. Dotyčný pak v sobě má spoustu látek, které nejsou pro tělo zdravé.
Na kulturistech je to vidět – jsou svlečení a v plavkách a lidé si říkají: „Jo, ten dopuje.“ Když ale porovnáte kulturistu s běžnou populací, která pije alkohol, bere brufeny a další věci, tak kdo je na tom lépe?
Nejmladší a zároveň nejtěžší profi kulturistka světa žije v Jihlavě |
Na Instagramu sdílíte fotky ze soutěží a přípravu na ně. Musí to být finančně náročné, uživí vás čistě jen závodění?
V Česku člověka ženská kulturistika určitě neuživí. Chlapy jo. Když si dokážou sehnat sponzory, tak ano. My máme s partnerkou fitko, to nás baví a živí. Vždycky, když pak jdu na závody, tak to fitko trošku oživí, lidé se jezdí podívat na to, jak vypadá kulturistika. Takže závoděním a fitkem s uživit dá.
Jsou ještě nějaké další rozdíly mezi tím mužskou a ženskou kulturistikou v Čechách?
Ano, určitě v těch sponzorech. Dále asi také v tom, že kulturistika je pro některé mužský sport a je pro ně obecně přijatelnější než ta ženská.
Práce s klienty je i terapie
Kromě toho, že provozujete fitko, tak také nabízíte soukromé lekce. S čím k vám klienti nejčastěji přichází?
Mám to různorodé. Chodí za mnou klienti, kteří chtějí shodit tuk, nabrat svaly nebo připravuji závodníky. Je to pestré a baví mě to.
Kdo jsou nejčastěji vaši klienti?
Řekla bych, že tak 60 procent žen a 40 procent mužů. Díky tomu, že většina ví, že byla v dětství obézní, tak když přijdou, cítí se líp. Ví totiž, že já vím, jaké to je. Sjíždí se mi sem lidé z celé republiky. Tak osmdesát procent je mimojihlavských.
 |
V čem je vaše koučování jiné, že se lidem vyplatí si dojet do Jihlavy?
Dělám to už čtyřiadvacet let. To je jedna věc. Navíc si myslím, že jsem normální člověk, který dokážete lidi pochopit. Vždycky říkám, že tady zároveň děláme psychoterapie. Takže máme psychoterapii, sestavíme jídelníček, pak jdeme cvičit.
Co myslíte tím, že děláte psychoterapii?
Když mluvím s klienty před samotným cvičením, tak zmiňují třeba obavy z toho začít cvičit. Když to přeženu, tak například mají strach z toho, že jsou obézní nebo širší a bojí se takto jít do fitka mezi vysekané lidi se svaly. Říkají si, co si asi ostatní o nich budou myslet?
Takhle to mají většinou ženské. Myslím si ale, že u nás v posilovně se to podařilo úplně odbourat, protože jsme jim vysvětlili, že jsou tady úplně normální lidé kteří ví, že klienti za námi chodí s tím, že mají nějaký problém, ať jsou tencí nebo tlustí. Takže je vždycky je přijmou do party a lidi se tady cítí dobře.
Občas si mě pletou s rabínovou manželkou, být ženou je i výhoda, říká rabínka |
Už jsme narazily na to, že ke cvičení jste se dostala díky tomu, že vám lékař řekl, že jste obézní a měla byste s tím začít něco dělat. Tím vás nasměroval k posilování. Přemýšlela jste někdy nad tím, co byste dělala, kdybyste měla například jiného lékaře, který by vám místo cvičení naordinoval prášky?
To je otázka. Nyní připravuji knihu, ve které spoustu věcí vysvětluji a popisuji svoji cestu, vyjít by měla na konci května. Co bych dělala, kdybych neměla svého lékaře a neřekl mi, že jsem obézní? Tak to těžko říct. Já jsem už tehdy hrála basketbal.
Když to vezmu popořadě – moje orientace by zůstala stejná. Myslím si, že kdyby se mi nestal úraz, tak bych pořád asi hrála basketbal a do fitka bych se nejspíš nedostala. Buď by se mi podařilo zhubnout tak, že bych se zažrala do basketu a hrála třeba nějakou ligu.
Když ne, tak bych byla, myslím si, plnoštíhlá. V té době jsem se vždycky chtěla stát policistkou. Když jsem byla malá, chtěla jsem být zase zvěrolékařkou, protože mám ráda zvířata. Je to velice zajímavé, ale myslím si, že bych chodila bych hrál basket nebo bych taky mohla být domácí puťka. To člověk neví, kulturistika totiž člověka mentálně opravdu posune.
KNIHA ☺️ už za 20 dní bude na světě
Moc se na ní těším. Říkám si, jak asi bude vonět když ji poprvé otevřu
Kniha je už v předprodeji, skvělá zpráva PRO SLOVÁKY lze objednat už i na albatrosmedia.sk … odkaz najdete v BIU
@albatrosmedia
Jak konkrétně vás kulturistika posunula?
Mě hrozně posunula v tom, že mám větší vůli. Dokážu si dát nějaký cíl a splnit ho. Když si dám cíl, že udělám dvacet kliků, tak je udělám. Když si řeknu, že chci jet na závody, tak držím dietu a hotovo. Platí to ale i v běžném životě. Kulturistika mě hodně utužila, co s týče vůle a disciplíny.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat – píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
