Říká se, že pokud chce někdo konvertovat k židovství, musí třikrát přijít za rabínem a třikrát se nechat odmítnout, aby dokázal, že své rozhodnutí myslí vážně. Také jste se nechala třikrát odmítnout od rabína?
Nenechala. Nebylo to tak, že bych třikrát klepala na vrátka synagogy a třikrát byla odmítnuta. Proces konverze nicméně opravdu není jednoduchý. Prvotní rozhovory se nesou v tom duchu, že rabín nebo rabínka, za kterými přijdete, a řeknete, že byste chtěla konvertovat, se vás snaží tak trochu odradit.
Ptá se, jestli je to opravdu to, co chcete, protože jde o velký závazek, který přináší spoustu životních omezení. Člověk kvůli tomu opravdu musí změnit svůj život. Odmítání má zajistit, že si to člověk dobře rozmyslel a že nejde o rozhodnutí, kterého bude za dvacet let litovat, protože se nedá vzít zpátky.
Čím vás židovství tak nadchlo, že jste se rozhodla tento náročný proces podstoupit?
Židovství mi zkrátka dávalo smysl. Moje cesta v němu byla velice pozvolná a postupovala jsem krůček po krůčku.
Na začátku jsem opravdu byla nevěřícím člověkem. Tedy, tehdy jsem si myslela, že jsem nevěřící. Teď zpětně, když se na to dívám, tak jsem věřící vždycky byla, jenom jsem to neuměla pojmenovat. Možná jsem se i bála to pojmenovat, protože přece jenom být věřící je u nás pořád trochu stigma.
 Kamila Kopřivová
|
Být věřící je jedna věc. Vy jste se ale rozhodla posunout se ještě o kousek dál a stala jste se rabínkou...
Stejně jako moje cesta k židovství byla pozvolná, tak i moje cesta k rabínství byla krůček po krůčku. Postupně jsem se zapojovala do naší komunity v Praze. Tam jsem si vyzkoušela práci s naším dětským programem, pomáhala při organizování bohoslužeb a podobně.
Moje rozhodnutí přihlásit se na rabínský seminář také nebylo ze dne na den. Řekla jsem si, že to půjdu vyzkoušet a zjistím, jestli je to pro mě a co to všechno obnáší.
Sama jste říkala, že konverze je náročný proces. Pochybovala jste v nějakém momentě o svém rozhodnutí?
Nevybavuji si žádný strašně silný moment pochybnosti. Myslím si, že každý člověk občas pochybuje o tom, co dělá, jestli je to pro mě opravdu správné – je to opravdu to, co mám dělat? Nemám všechno vzdát a jít někam pást ovce? To jsou podle mě pochybnosti, které má asi každý.
Následně jste nastoupila do rabínského semináře. Překvapilo vás něco během studia?
Ne, určitě ne.
Nyní jste dokončila zácvik a stala se rabínkou. Vnímáte nějaký rozdíl v přístupu nebo tématech, se kterými za vámi lidé chodí, kvůli tomu, že jste žena?
To, že jsem žena, není velkou překážkou, ale někdy to věci trochu komplikuje. Nikdy se mi nestalo, že by mi někdo řekl: Nejdu k vám, protože jste žena. Nechci, abyste řešila můj problém nebo dělala moji ceremonii, protože jste žena.
Někdy se ale stává, že jsou lidé překvapeni. Přijdou do synagogy s tím, že chtějí mluvit s rabínem a ve dveřích se objevím já.
Někdy si mě pletou s rabínovou asistentkou nebo manželkou, ale většinou to velmi rychle vyjasním. Je to nicméně krok navíc, bez kterého bych se v životě klidně obešla.
Může to být naopak i výhodou?
Ano, některým lidem se naopak líbí, že jsem žena. Spousta žen mě přímo vyhledává. Dále také mladé dívky, které chtějí projít rituálem bat micva (náboženský obřad, během kterého židovská dívka vstupuje do období dospělosti, pozn. redakce) a je jim příjemnější, když se na něj mohou připravovat se ženou, protože se před mužem stydí. Dívkám je dvanáct let, tak jsme si zatím blíž i věkově.
Je pro vás výhodou i zkušenost s konvertováním k víře?
Určitě. Když ke mně přichází lidé s tím, že by chtěli konvertovat, tak v okamžiku, kdy se dozví, že jsem také konvertitka a že to jde, tak jim to často přináší úlevu. Vidí, že se to dá zvládnout, a dokonce je možné se stát i rabínkou.
Češi znají vtipy o Roubíčkovi, o židech moc neví
Potkat rabínku není úplně běžné. Jak reagují lidé, se kterými se setkáte poprvé, když řeknete, co je vaše povolání?
Lidé jsou hodně překvapení. Setkávám se spíš s dvěma typy reakcí. Když se bavím s někým v Česku, tak lidé vůbec neví, co to znamená, když je někdo rabínka. Občas tuší, kdo je rabín, ale už to pak nedokážou překlopit v to, že funkci může vykonávat i žena. Takže jim to musím vysvětlit.
Druhá reakce potom je, a s tou se setkávám častěji, že dotyčný ví, kdo je to rabín, a chápe, že rabínkami mohou být i ženy. Ale stejně je to něco, co lidi zajímá a co je pro ně velmi zajímavé. Potom se konverzace točí hlavně kolem toho, proč jsem se tak rozhodla.
Musím říct, že když jsem někde, kde nikdo neví, co dělám, tak někdy ani nemám úplně chuť to lidem říkat, protože přesně vím, že bude následovat stejná konverzace – jak je to možné? Proč?
Říkala jste, že lidi v Čechách kolikrát úplně neví, co si představit pod pojmem rabín, natož rabínka. Vnímáte, že lidé v Česku mají velké mezery ve znalostech judaismu?
Myslím si, že v nejširší české společnosti by povědomí o židovství mohlo být větší. Lidé často znají pár vtipů o Roubíčkovi a Kohnovi nebo něco, co viděli někde v televizi.
V sobotu nerozsvěcíme. Košer musí být i nádobí, říká ortodoxní židovka |
Nyní žijete v Londýně. Vnímáte rozdíl mezi tím, jak je židovská komunita jako taková přijímaná v Londýně a jak v Čechách?
Asi bych si dovolila velice opatrně říct, že tady v Londýně židovství není vnímáno tak exoticky jako v Česku.
Potkat někoho židovského vyznání je v Česku pro většinu lidí něco extra. Nemyslím tím v negativním smyslu, ale myslím tím, že to vzbuzuje zájem. Je to něco, co lidé neznají. Je to zajímavé, spousta lidí je tím fascinována, zatímco tady mám pocit, že být židovkou je součástí normálního života.
Je nějaký stereotyp, se kterým se v Česku opakovaně setkáváte?
Často si všímám například toho, že pokud je v televizi reportáž spojená s židovstvím, tak je v ní záběr na Západní zeď, jak se tam modlí muži v černých dlouhých kaftanech a v kloboucích.
Myslím si, že tento vizuální stereotyp ukazuje jen velmi úzký výsek židovství. Kdyby v té hypotetické televizní relaci chtěli opravdu ukázat židovství, tak ukážou, jaké je v Praze, v Londýně nebo v Los Angeles.
Mrzí vás, že tento vizuální stereotyp, jak vy říkáte muži v černých kaftanech, může zastiňovat duchovní stránku židovství jako takového?
Bojím se, že představa o židovství u spousty lidí pravděpodobně už asi nejde dál za tento obraz. Někomu se může líbit a připadat mu atraktivní a vzbuzovat zájem, pro někoho bude tento obraz naopak nezajímavý. Židovství je přitom velmi pestré.
S oddáváním LGBTQ+ párů nemáme problém
Říkala jste, že je vaše komunita otevřená pro všechny. V Česku se nyní vedou diskuze o LGBTQ+ komunitě a o manželství pro všechny. Do toho se zapojují i hlasy z křesťanských komunit, které se ke sňatkům vyjadřují odmítavě. Jak se k ní staví judaismus?
V tomto případě nemůžeme mluvit o židovství obecně. Máme několik proudů a každý k této otázce přistupuje jinak. Já patřím do progresivního proudu židovství a my přijímáme všechny takové, jací jsou.
Pokud jde o sňatky stejnopohlavních párů, tak tam se samozřejmě musíme v první řadě řídit legislativou daného státu, kde žijeme. Co se týče náboženského obřadu, tak jsme v podstatě schopní udělat náboženský obřad i pro stejnopohlavní pár a nevidíme v tom žádný problém.
Evangelický farář: Bible nehovoří o homosexualitě jako o hříchu, gayům žehnáme |
Mluvíte v množném čísle a říkáte my. Předpokládám, že tím myslíte vaši londýnskou komunitu. Jak byste ji popsala?
Já naši komunitu tady v Londýně opravdu miluji od první chvíle, kdy jsem sem přišla. Spousta lidí, kteří přijdou k nám do budovy, to tak také okamžitě říkají.
Popisují pocit otevřenosti a toho, jak jsou u nás vítáni a přijímání. Je to opravdu hmatatelné a jako komunita si velmi zakládáme na tom, aby se všichni, kdo k nám přijdou, okamžitě cítili jako doma.
A to se potom přenáší v podstatě na všechny další věci, které tady děláme, ať už jsou to bohoslužby nebo nějaké kulturní události. Opravdu se tady cítíme hezky a snažíme se k sobě tak hlavně chovat.
Takhle moc se budou vaši milovaní a přátelé usmívat, až najdou pod 🎄mou knihu. https://t.co/0wTiii5X8s
Vydala jste knihu Rabínka v zácviku: Neortodoxně o židovství. Má i ona pomáhat bořit zažité stereotypy?
Rozhodně. Já bych byla ráda, aby kniha právě trošku pootevřela dvířka do židovství, a pomohla lidem uvědomit si, že židovství je velice pestré náboženství, které je plné nejrůznějších lidí a každý z nich má svůj přístup. Židovství není monolit, který můžeme nějak zaškatulovat.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat – píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
