Máte honosně znějící jméno, které by klidně mohlo patřit primabaleríně nebo kněžně. Ve skutečnosti je však o něco delší.
Celé mé jméno je Elizaveta Maximovna Shvachko, ale to je dlouhé a zejména příjmení mi lidé často komolili. Snad nikdo ho napoprvé nepřečetl a nenapsal správně. Během natáčení minisérie Spravedlnost mě režisér Peter Bebjak upozornil, že bych se nad tím měla zamyslet. Řešila jsem to s rodiči a pak i s pedagogy na DAMU. Pamatuji si, jak jsme seděli ve sborovně a zkoušeli, jaká varianta je nejlepší. Dodnes mám ten papírek schovaný.
Narodila jste se v Kazani, kde jste strávila část svého dětství. Jak na to vzpomínáte?
V momentální situaci pro mě není jednoduché mluvit o rodném městě. Ale vzpomínky mám velmi živé a hřejivé. Rodiče i prarodiče se mi hodně věnovali. Odmalička jsem chodila na divadelní zkoušky za strejdou, který je uměleckým šéfem kazaňského Národního divadla, kde také působila a stále působí řada umělců z naší rodiny, herci i režiséři, a pozorovala jsem je při práci. Představení se hrají v tatarštině, do které se překládají hry současných světových autorů. Tento jazyk má dle mého sluchu rozhodně blíž například k turečtině než k ruštině.
Byla jsem živé dítě, neustále jsem prarodičům vyprávěla vtipy a chystala vystoupení.
