Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Se svou ženou jsem se seznámil na vysoké škole, studovala o rok níž, a od začátku mi imponovala. Byla úplně jiná než ostatní dívky, se kterými jsem se znal a které jsem měl kolem sebe. Všechny své spolužačky a kamarádky převyšovala, a to doslova, byla vysoká, měla míry modelky, krásná, a navíc z ní vyzařovala inteligence a nezávislost. Ne nadarmo o ni usilovali snad všichni kluci, kteří se kolem ní motali.
Ani ve snu mě nenapadlo, že zrovna já budu mít štěstí jít s ní na rande. Ale stalo se, kývla na schůzku, ke které mě vlastně dotlačil kamarád, vsadili jsme se a on už se těšil na výhru, ale Markéta nás oba převezla. Šli jsme do kina, já se choval jak cudný panic a byla to ona, kdo mě vzal za ruku a dal mi pusu. No nakonec jsem se osmělil a brzy z nás byl pár.
Žádná svatba, žádné děti
Když jsme spolu randili pár měsíců, řekla mi, že má o své budoucnosti jasno, žádná svatba, žádné děti, najde si dobrou práci a bude vydělávat peníze a život si užívat. Prý jestli mi to nevadí a pokud ano, tak nemá smysl dál pokračovat. Zaskočila mě, ale pochopitelně mi to nevadilo, vždyť proč bych měl ve třiadvaceti myslet na svatbu a děti.
Strávili jsme spolu další dva roky, nakonec jsme si našli i společné bydlení. Oba jsme měli zajímavou práci a volné chvíle jsme trávili spolu, sportovali, stýkali se s kamarády, žili prostě jako dva mladí, bezstarostní lidé. I když se nás okolí, hlavně tedy rodiče, často ptali, kdy bude svatba, a kdy si pořídíme rodinu, nenechali jsme se rozhodit a drželi se Markétiných plánů – žádná svatba, žádné děti.
Jenže Markéta otěhotněla. Její první reakce byla, že dítě nechce, že si nezkazí život. Do rána si to naštěstí rozmyslela, ale musel jsem přísahat, že jí budu pořád pomáhat a nebudu jak její táta, který od nich neustále utíkal za kamarády do hospody a všechno pak bylo na její mámě. Všechno jsem slíbil a rád, já se na to dítě totiž moc těšil. Bylo mi skoro třicet a už jsem se docela toužil usadit. Já jsem na rozdíl od Markéty měl krásné dětství, oba rodiče se měli a mají moc rádi a všechno dělali spolu a nám s bratrem se hodně věnovali.
S dcerou jsem byl na rodičovské
Vzali jsme se a za pár měsíců se nám narodila dcera. Markéta s ní byla doma zhruba rok, prý to byl nejnudnější rok jejího života. Snažil jsem se jí pomáhat, co to šlo, ale jí to bylo málo. Nakonec jsme se vystřídali a o dceru jsem se další rok a půl staral hlavně já. Byl jsem na rodičáku a zároveň pracoval z domova. Bylo to náročné, ale dalo se to zvládnout.
Terezka byla moc hodné dítě a já na tu dobu strávenou s ní moc rád vzpomínám. Vytvořil se mezi námi vztah, který trvá dodnes. To za mnou vždycky chodila, když ji něco trápilo, mně se svěřovala. Manželka ji kolikrát odbyla slovy: tvoje starosti bych chtěla mít, a ona pak šla radši za mnou. Věnoval jsem se jí mnohem víc než žena, když už začala chodit do školky a pak do školy. Manželka na ni neměla trpělivost, nikdy se s ní neučila, nikdy se nesnažila jí vysvětlit nějakou látku, kterou probírali ve škole a které nerozuměla. Žena jí řekla: běž za tátou a Terezka šla. Ovšem žena ji měla a má ráda, ale svým způsobem.
Dala přednost milenci
Moje žena je svým způsobem sobec, nikdy se kvůli nikomu nebude omezovat, ať jsem to já nebo dcera. Pokud se třeba domluvila, že půjde s kamarádkami do vinárny a dcera do toho onemocněla, doma s ní nezůstala, prý jsem doma já, ona má program. Nakonec jsem si na to zvykl, že občas vyráží ven. Tvrdila mi, že se schází s kamarádkami z vysoké a já jí věřil. Jenže měla milence, dozvěděl jsem se to až po dvou letech. Pochopitelně mě to hodně vzalo, ale byl jsem ochotný jí odpustit, když se s tím mužem rozejde a aspoň trochu se změní. Naše dcera byla akorát ve věku, kdy mámu opravdu potřebovala, bylo jí čtrnáct, a myslím, že některé věci je lepší řešit s mámou než s tátou.
To jsem své ženě i řekl, ale ona se rozhodla pro milence a odešla. Myslel jsem, že se bude chtít i rozvést, ale řekla mi, že to ji vůbec netrápí, jestli je pořád vdaná nebo rozvedená. Zpočátku jsem byl rád, tak nějak jsem doufal, že se vrátí, přece jen hodit za hlavu ty roky, co jsme byli spolu, bych nechtěl. Měl jsem ji rád.
Už je to ale skoro dva roky. Moje žena stále žije s jiným mužem, o rozvodu neuvažuje, u nás doma má spoustu svých věcí a hlavně mě začíná štvát, že si k nám chodí, kdykoliv ji napadne. A to bez ohledu, zda jsme doma, nebo ne. Když jsem se jí zeptal, proč to dělá, řekla mi, že tam má svůj domov, svého muže a svou dceru a chce vidět, jak žijeme, jak se nám daří. A kdoví, třeba se jednou vrátí. Jenže mě už to začíná štvát, já už o ni vlastně vůbec nestojím. Dcera mi nedávno řekla, že jí je máma ukradená, že jí nevadí, když se u nás občas objeví, aspoň nemusí chodit k ní, jak to jeden čas po ní chtěla.
Patrik
Názor odbornice: Co chcete vy?
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážený Patriku! Píšete, že vaše žena rozvod nechce, respektive je jí jedno, jaké bude mít vaše rodina uspořádání. Dělá si, co sama chce. A vlastně proč by něco měnila? Má milence pro zábavu i manžela, který se jí stará o dceru.
Zajímalo by mne, co chcete Vy? Vyhovuje vám setrvávat ve stávajícím manželství? Jestli ne, budete to muset být vy, kdo podnikne kroky ke změně. Nečekala bych totiž, že to bude vaše žena, ta pravděpodobně nic měnit nechce.
Zkuste se na svou rodinnou situaci podívat ještě z úhlu pohledu vaší dospívající dcery. Soužití, které praktikujete ve vaší rodině, je pro ni jedinou normou. Nic jiného na vlastní kůži nezažila. Je to tedy jediný vzor, kterým se v budoucnu může řídit. Pakliže se vám to nezamlouvá, změňte to. Tím nemyslím vaši ženu, kterou pochopitelně nezměníte. Změňte svou rodinnou situaci. Jestliže se vám ve stávajícím soužití nežije dobře, učiňte kroky, kterými byste se z něj vyvázal. Dceři tím vyšlete důležitý signál, že nejste pasivní a nenecháte se bezmocně vláčet osudem.
O konkrétních možných krocích se můžete poradit třeba v některé z manželských poraden. Kontakt na konkrétní pracoviště v Praze naleznete na www.csspraha.cz, mimo ni na www.amrp.cz.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. ledna 2019. Anketa je uzavřena.
