Jmenuji se Šárka, je mi 38 let, jsem vdaná a s manželem vychováváme dva puberťáky. S rodinou bydlíme v malém domku se zahrádkou, který jsme s manželem po svatbě koupili a postupně zrekonstruovali.
Kromě mámy, bráchy a jeho ženy už žádné příbuzné nemáme. Manžel své rodiče ani nepoznal, vychovala ho babička, která už zemřela. I to je důvod, proč mi hodně záleží na dobrých rodinných vztazích. Jsme malá rodina a pokud v ní budou rozbroje, odnesou to všichni.
Brácha se potatil
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
My s bratrem poznali, jaké to je vyrůstat bez táty. Ale všechna čest naší mámě. Zvládala to, jak mohla, ale neměla to vůbec jednoduché. Manželství s člověkem, kterému práce nevoněla, víc než doma byl v hospodě, s ničím jí nepomohl a jen dělal ostudu, jí vzalo hodně sil. Nakonec podala žádost o rozvod a vyhodila ho, hodně jí tenkrát pomohl její bratr, bohužel dnes už není mezi námi.
Máma zůstala už celý život sama a všechnu energii soustředila na to, aby nás dobře vychovala. Troufám si říct, že u mě se jí to podařilo. Mám hodně z její povahy, jsem spíš poslušná, snažím se příliš nevyčnívat, nerada se hádám. Ve škole mi to docela šlo, máma se mnou neměla žádné starosti. Nakonec jsem si udělala maturitu a dnes jsem vedoucí u nás na poště.
To s bráchou to bylo mnohem horší. Je o šest let mladší než já a dodnes si pamatuji, jaký byl odmalička vzteklé a neposlušné dítě. Ve škole šel z průšvihu do průšvihu. Neučil se, chodil za školu. Máma byla věčně v ředitelně na koberečku. Šel do učení, ale ani to nedokončil. Věčně někde pařil s kamarády, doma mámě kradl peníze, až ho v osmnácti vyhodila. Nějakou dobu jsme o něm s mámou nic nevěděly, ale vždycky se objevil a potřeboval pomoc, především peníze. Mámu dnes, když mám sama děti, chápu, že mu je dala.
Brácha šel do sebe
Zhruba před deseti lety máma onemocněla, bylo to vážné. Tenkrát se rozhodla, že svůj byt přepíše na mě. Měla strach, že kdyby se s ní něco stalo, dědil by po ní i bratr a bylo jasné, že ten by to hned rozfofroval. Mámu jsem chápala, i když mi to nebylo moc po chuti, nedokázala jsem si představit, že by tady už brzy nemusela být. Naštěstí se z nejhoršího dostala a i když už musí být pořád pod lékařským dohledem, má šanci být s námi ještě hodně dlouho.
Nevím, jestli to bylo blízkostí máminy smrti, ale brácha mi zavolal a že by se mnou chtěl mluvit. Řekl mi, že byl vůl, že ty ztracený roky už nevrátí, ale že chce všechno dát do pořádku a začít žít normální slušný život. Přiznám se, že jsem mu moc nevěřila. Měl problémy s alkoholem i drogami, ale našel v sobě sílu se léčit a i když s menšími zádrhely, nakonec se z toho dostal. Časem si našel práci, pomáhal na stavbě jako pomocný dělník, to mu sehnala máma přes manžela své kamarádky. Udělal si i řidičák na náklaďák a dnes se živí jako řidič na stavbách ve firmě muže máminy kamarádky.
Máma mu nakonec řekla, jak to udělala se svým bytem. Bála jsem se toho, ale on všechno pochopil, prý je to trest za to, jak se choval. Vypadá to jako pohádka, ale já svým způsobem věřím, že zázraky se dějí, nebo v bráchovi ty špatné geny, co má po tátovi, konečně převálcovaly ty dobré, co získal od mámy.
Švagrová se nepovedla
Brácha si našel i přítelkyni, rozvedenou s malou dcerou. Po roce známosti se vzali. Bydlí nedaleko od nás. Pracuji celý život s lidmi a troufám si říct, že mám tak trochu čich na lidi a na ní mi od začátku něco nesedělo, ale říkala jsem si, já s ní nežiji a když je s ní brácha šťastný, budu s ní spokojená i já. Jenže bohužel se moje tušení potvrdilo.
Je to pár týdnů, kdy jsme seděli všichni na oslavě u mámy a už nevím jak, ale nějak se zmínilo, že mámin byt je vlastně můj, že ho před lety na mě přepsala. Z reakce švagrové jsem pochopila, že jí brácha nic neřekl, začala koktat, jak to jako mohla máma udělat, vždyť má dvě děti a jak je to nespravedlivé.
Máma ji odbyla, že k tomu měla své důvody, bratr jí také řekl, ať se do toho neplete, ale ona od té doby neustále víří vodu. Obávám se, že pokoj nedá, hučí do bráchy a párkrát to zkusila i na mámu. I mně řekla, že jsem pěkná vyžírka. Nic jí není svaté.
Šárka
Názor odbornice: Švagrovou nezměníte
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Šárko! Z toho, co popisujete, je zjevné, že bratr i maminka švagrové už odpověděli. Skutečně nejde o její záležitost. Jedná se o výsostné rozhodnutí vaší mámy, co udělat se svým majetkem. I když byste s bratrem jejímu rozhodnutí nerozuměli nebo s ním nesouhlasili, zůstává to stále na ní, co se svým majetkem podnikne.
Bratr navíc, zdá se, pochopil mámin záměr, proč se zachovala tak, jak učinila. Pokud to půjde, do hovorů na téma „rodinný majetek“ se švagrovou vůbec nezabředávejte, případně použijte neutrální odkázání na to, že je matčinou věcí, jak se svým majetkem naloží.
Samozřejmě je dobré udržovat s bratrem a jeho rodinou přátelské kontakty. Jestli to bude možné, pokračujte v nich. V opačném případě, byla-li by švagrová komunikačně náročná, načas frekvenci kontaktů s ní utlumte. Konec konců se můžete nějakou dobu vídat pouze s bratrem.
Nemyslím si, že by bylo ve vaší moci jakkoliv švagrovou měnit. Jen čas ukáže, zda se atmosféra okolo bytu uklidní, či nikoliv.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 7. ledna 2019. Anketa je uzavřena.
