Pochopitelně, je to ustanoveni pro vyjimecne situace. Ovsem pekne z nej vyplyva umysl zakonodarce, ktery je proste jiny, nez libovolna a bezduvodna preference jednoho z potomku zustavitelem.

Nevím na koho mluvíte. Jestli na mě, tak ja pravnik jsem, a taky to tu pisu.

Tomu rikam hodnotny komentar. ;-) Jsem holt narozdil od vas pravnik, takze na podporu svych slov dokazu dohledat i prislusne paragrafy. To neni chyba, ale plus.

Tééda paní Kulichová, Vy jen vyhledáváte a kopírujete a pak to tady aplikujete. To je tedy něco. Ale realita a praxe jsou naprosto jiné.

Píšete, že nejste právník , což je jasné již z Vašich příspěvků, protože jen kopírujete cosi, co jste si našla někde na internetu. Realita ale bývá naprosto jiná a darovací smlouva se dá ošetřit velmi dobře, což ale plno lidí jako Vy vůbec neví nebo nechápe.

A co bratrovy deti? Ja bych na miste matky vyloucila z dedeni jeho, ale jeho potomky nikoliv, ty za nic nemohou.

o dědění není vůbec řeč

no, víte--ono tohle označování bratra za zlého a sebe za hodného potomka je hodně subjektivní. obecně platí že vztahy mezi sourozenci, co se týká majetku, jsou málokdy ideální.,- a v touze po majetku jsou mnozí připraveni navykládat neuvěřitelné věci. dědic je dědic, děti dědí rovným dílem,-a to co je zde posáno, se rovná vydědění. správně by měla sestra bratra vyplatit.

On ten názor o dceři i synovi měla i jejich matka a ta o tom něco asi věděla, ne?

Trochu odbočím. V širší rodině se stalo, že po úmrtí jednoho z rodičů ten druhý vyřešil dědictví tak, že se spojil s advokátem řešící dědictví a za potomky mu sdělil, že se dědictví vzdávají. Přitom vztahy byly dobré. Když pak dostali rozhodnutí, koukali jak puci. Jsem nevěděla, že i toto lze udělat.

To máme dobře děravé zákony :(

Já jsem třeba jeden z těch zastánců spravedlivého dělení, které oslovujete. Bohužel to zní, jakoby snad zastánci spravedlivého dělení snad byli pro spravedlnost bez citu. Jakoby říkali "dělit rovným dílem za každou cenu a za každých okolností". Nejsem si ale vědoma, že by se někdo takový v diskusi objevil.

Říká se tomu straw man - předstíráte, že strana oponenta říká něco, co ve skutečnosti vůbec neříká.

Zde se bavíme o zcela konkrétní situaci ve které známe konkrétní (byť ne všechna) fakta. V popsané situaci, se mi nezdá spravedlivé, že by měl byt připadnout jen dceři. Já bych to tak neudělala. To neznamená, že bych nepomohla sestře, pokud by jí vážně onemocnělo dítě a dožadovala bych se stejné finanční podpory od rodičů. Neznamená to ani všechny ty ostatní věci, které píšete.

Pro rodiče není nic strašnějšího, než když ho zavrhne vlastní dítě.

Zcela jistě je pro rodiče nejstrašnější to, když své dítě přežije.