S Lukášem jsem se seznámila v jednom malém bistru, kam občas chodíme s kolegyněmi na oběd. Pracuji v bance na pobočce za přepážkou a Lukáš v té samé jako správce sítě. Také on, když si najde čas na jídlo, zaskočí do stejného bufetu něco rychle sníst.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo v dopisech, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Seznámili jsme se opravdu netradičně, podařilo se mi polít ho limonádou. Bylo mi hrozně trapně a nakonec jsem mu vnutila, že mu tu politou košili zaplatím nebo alespoň zaplatím vyčištění. Lukáš je srandista, a když viděl, že jinak nedám, košili svlékl a s úsměvem za všeobecného veselí mi ji podal, že tedy ano, ale na oplátku mě pak pozve na drink. Přitom jsme navíc zjistili, že vlastně pracujeme ve stejné bance.
První rande bylo skvělé, padli jsme si okamžitě do oka. Máme hodně společného - líbí se nám stejné knihy, hudba, filmy, máme i podobný styl humoru a také rádi sportujeme. Dokonce jsme byli v té době oba volní, takže nic nebránilo tomu, aby se z nás stal pár.
Po dvou letech jsme si našli byt
Lukáš i já jsme v té době bydleli ještě u rodičů. Mí rodiče mají velký dům, se sestrou jsme v něm měly každá vlastní pokoj s příslušenstvím. Lukáš bydlel jen s maminkou, která v té době byla po těžké operaci. Staral se o ni, dokud se sestra nevrátí z dlouhodobého pobytu v cizině a převezme péči o maminku.
Sice jsme chtěli spolu bydlet, ale nakonec se to protáhlo skoro o dva roky. V té době jsme ale společně trávili opravdu hodně času, občas u mě i Lukáš přespal, vídali jsme se jak přes týden, tak o víkendech, kdy jsme často jezdili i na několikadenní výlety.
Dá se říct, že jsme měli jeden druhého opravdu přečteného. Jediné, co jsme za ty dva roky nepoznali, bylo společné bydlení a společná dovolená. Před rokem jsme se konečně spolu sestěhovali do pronajaté dvougarsonky. Jak jsem se bydlení s přítelem obávala, tak se moje obavy brzy rozplynuly. Opět jsme si rozuměli téměř úplně ve všem. Lukáš je šikovný na manuální práce, nemá problémy s tím, že se chopí uklízení a občas mi fušuje i do vaření. Ani společné hospodaření nám nedělá problémy. Máme sice dál každý svůj účet, zároveň jsme si sjednali i společný a o peníze se nehádáme.
Dovolená u moře byl propadák
Už na začátku roku jsme začali plánovat společnou dovolenou. I když jsme oba aktivní sportovci, rozhodli jsme se pro válecí dovolenou u moře. Ani jeden z nás nikdy u moře nebyl, takže jsme se těšili jak malé děti. Od ledna jsme měli objednaný super pobyt na 14 dní all inclusive na Krétě. Letěli jsme na začátku července.
Hotel, moře, jídlo, program a spousta dalších věcí, vše bylo naprosto úžasné. Akorát čtrnáctidenní soužití s Lukášem bylo strašné. Pohádali jsme se hned první den, sice jsme se zhruba za hodinu usmířili, ale další hádky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hádali jsme se kvůli každé blbosti. Jen si na to vzpomenu, mám vztek, ale zároveň si říkám, proč jsme se zrovna kvůli tomuhle pohádali.
Lukášovi třeba vadilo, že se směji na číšníka, že jsem se jednou večer zapovídala s paní, která bydlela vedle nás v hotelu, nebo že chci zůstat u bazénu a ne jít k moři... Mně zase vadilo, že pořád sleduje internet v mobilu, že nechce dát spropitné pokojské... Kdybychom nebyli tak daleko od domova, tak sbalím kufr po pár dnech a utíkám domů.
Je to mezi námi napjaté
Odlet domů pro nás byl vysvobozením. Doufala jsem, že až budeme zpátky ve svém prostředí, že se zase všechno vrátí do starých kolejí. Zase budeme ten skvělý pár, který si naprosto ve všem rozumí. Jenže tomu tak není. Už jsme zpátky více než měsíc a pořád je mezi námi takový divný chlad. Bavíme se spolu, ale oba jsme odtažití. Sex máme taky, ale to napětí mezi námi smazat nedokázal.
Nevím, jestli to cítím sama, nebo jestli i Lukáš. Kdykoliv se ho zeptám, jestli je v pohodě, tak mi odpoví, proč by nebyl. Jenže já na něj koukám teď jinak a přemýšlím, jestli to má mezi námi vůbec dál cenu. Je ale pravda, že jsme tu dovolenou spolu prakticky příliš nerozebírali, nechceme se k ní vracet, ale třeba by nám to pomohlo.
Jitka
Názor odborníka: Konflikty patří i do fungujícího vztahu
Milá Jitko, jako první bych ráda zopakovala klady vašeho vztahu. Rozumíte si, máte stejné zájmy, stejné zaměření, dokážete spolu žít v poklidu a spokojeně v jednom bytě, shodli jste se ohledně financí, znáte se už skoro tři roky a stále máte hezký vztah. Vypadá to tedy, že máte stabilní vztah, kdy se ve většině shodujete.
Vy sama už jste si částečně na váš dotaz odpověděla. Zkuste si o dovolené promluvit, nedělejte z ní zbytečné tabu. Zkuste Lukášovi sdělit své pocity na dovolené, pravděpodobně jste se totiž cítili stejně. Že vám vadí drobnosti na chování protějšku, je ve vztahu po nějaké době běžné. Navíc píšete, že jste oba spíše sportovní typy a možná vám tato dovolená celkově nesedla.
Konflikty do vztahu patří a nemusejí být znamením, že je vztah špatný. Vy jste možná žádné velké konflikty neprožívali, a proto vás mohla taková dovolená překvapit. Z mého pohledu je důležité, že jste se shodli tři roky na zásadních věcech, nikoli, že jste se neshodli čtrnáct ní na drobnostech.
Tereza Zahrádková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 9. září 2013. Anketa je uzavřena.
