Z domova jsem odešla v osmnácti. Necítila jsem se tam dobře, naši se hodně hádali a ani s jedním jsem neměla ideální vztah. Tak jsem se sebrala, jak to šlo, hned po maturitě, a odstěhovala se daleko od domova, abych nemusela prožívat ta jejich dramata.
Naštěstí jsem díky spolužačce sehnala super práci a po čase jsem se poznala i s mým mužem. Spolu jsme koupili malý byt na hypotéku, pořídili si pejska, jen na dítě jsme už tak nějak přestali čekat. Prostě nemáme to štěstí, ale jinak vše klape, hodně sportujeme, cestujeme, chodíme za kulturou. Prostě pohodový vztah.
Zjistila jsem, že mám sestru
Teď je mi třicet, takže už to bude dvanáct let, co jsem z domova. Naši se rozvedli krátce po mém odchodu. Táta se mi pak v jedné slabé chvilce přiznal, že mám mladší nevlastní sestru, kterou si pořídil s paní, se kterou to už léta táhl mámě za zády. Nejdřív jsem na něj byla hrozně naštvaná, ale protože jiné sourozence nemám, tak jsem se nakonec rozhodla ji poznat.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
V té době bylo sestře asi deset let, přišla mi docela fajn, taková veselá, bezstarostná a docela chytrá, prostě celý můj táta. Začaly jsme se občas u táty vídat, byly jsme s ním i na společné dovolené a docela jsme si sedly. Pak ale táta strávil několik let pracovně v cizině a náš kontakt se na nějaký čas přerušil, i když Eva bydlí shodou okolností ve stejném městě jako my.
Před pár měsíci mi táta zavolal, že má na mě velkou prosbu. Jestli by prý Eva nemohla nějaký čas bydlet u nás, protože její máma byla na nějaké složitější operaci a čeká jí několik měsíců rehabilitace, takže se o ni nemůže starat. On se prý nedostane v nejbližší době do České republiky, má pracovní povinnosti ve Francii, a ona tu nikoho nemá. Peníze prý nejsou problém, pošle mi, co budu potřebovat.
Ani moc dlouho jsem se nerozmýšlela. Ještě než jsem na to tátovi kývla, poradila jsem se s manželem, a on řekl, že to není problém, máme volný pokoj a on Evu před časem viděl a nic prý proti ní nemá. Aspoň prý bude doma veseleji. Tak jsme si ji vzali na byt s tím, že tu zůstane, dokud to bude potřeba.
Mám doma sokyni
Jsou to zatím asi tři týdny a já už jí mám dost. Jak se mi předtím zdála veselá a milá holčička, tak z ní za tu krátkou dobu vyrostla pěkně vypečená šestnáctiletá slečinka. Jsou prázdniny, takže školu zatím neřešíme (naštěstí), ale jinak je to tedy peklo. Ráno vyspává, doma se jí nic nechce dělat, ani umytou myčku nevyndá, nebo nevyluxuje, když ji o to požádám.
Příběh Alice: Manžel je samá milenka. Nevím, jak dlouho to vydržím |
Neustále je buď na mobilu, nebo u zrcadla, kde se češe, maluje a převléká. Několikrát jsem ji i přistihla, jak se po bytě producíruje jen v kalhotkách a podprsence. Schválně před mým mužem, kdyby si náhodou nevšiml, jak je vyvinutá. Jakmile přijde domů z práce, hned se k němu hrne a tu potřebuje s něčím poradit na mobilu, tu má chuť si zahrát karty nebo jít si ven zapinkat. Prostě se kolem něj motá, na můj vkus až moc.
Když jsem si s ním o tom promluvila, samozřejmě v její nepřítomnosti, smál se mi, že žárlím a chlácholil mě, že je to přece teprve dítě a já vidím trávu růst. On prý o žádném svádění neví a stejně by na něj prý nezabralo. Já ale znám chlapy, těm stačí trochu polichotit a trochu se natřásat, a už nevědí, čí jsou…
A taky je mi jasné, že jí to moc baví. Chápu, že se holka u nás nudí, kamarády má daleko a mámu v lázních, ale přece jen jsem čekala spíš parťačku než sokyni. Snažila jsem se jí vymyslet nějakou zábavu, nabízela jí, že půjdeme do kina, na koupaliště nebo si vyjedeme na kole, ale ona se asi víc baví s mým mužem než se mnou.
Původně jsem myslela, že společně pojedeme na dovolenou, ale to si asi radši rozmyslím a zůstaneme doma. Kdo ví, co by tam ta malá potvůrka vyváděla. Jsem z toho už dost unavená a nevím, co dělat. Tváří se na mě naoko mile, ale dovede být někdy pěkně protivná nebo odsekávat, když se jí něco nelíbí. Jediný, na koho se usmívá neustále, je můj muž.
Příběh Daniely: Moje švagrová nám ničí život, je zlá a závistivá |
Doufám, že už na tom bude její matka brzo lépe, protože toto asi už dlouho nevydržím. Špatně spím, jsem pořád roztěkaná a nervózní, občas se přistihnu, jak ty dva pozoruju, když o něčem vášnivě diskutují nebo když spolu sedí na gauči a koukají na televizi. Nikdy dřív jsem na něj nežárlila, ale také jsem nikdy dřív neprožívala takový pocit ohrožení našeho vztahu.
Kamila
Názor psycholožky čtěte na další straně.
Názor odbornice Nastavte si doma pravidla
Vážená Kamilo, jelikož se vaše polorodá sestra ocitla načas u vás doma, není od věci nastavit si pravidla společného soužití. Ani jeden z vás tří totiž není v hotelu, je tudíž potřeba, abyste se domluvili, kdo má které povinnosti na starosti.
Do jisté míry se tak dá předejít všudypřítomné nudě mladé slečny, bude-li mít něco z domácnosti na starosti. Domluvte se s partnerem na tom, které povinnosti by to měly být a kdo bude kontrolovat jejich plnění.
Co se týče vašeho žárlení – nedokážu takhle z rychlíku a na dálku posoudit, nakolik jsou vaše obavy oprávněné. Ve hře mohou být obyčejné sympatie (komunikace s vaším mužem může být Evě prostě milejší než komunikace s vámi), společná témata, fakt, že ji váš muž poslouchá a mluví s ní…
Věk vaší polorodé sestry nebývá stoprocentně splavný ani v úplných biorodinách. Mladý člověk v tomto věku se hledá, vymezuje se vůči autoritám a také objevuje (někdy zbrkle) svou sexualitu. Toto je jedna stránka mince. Druhou je váš vztah s mužem a důvěra k němu.
Píšete, že se vašim obavám směje a uklidňuje vás, abyste rozhodně neměla strach. Přemýšlím, proč je pro vás tak těžké mu věřit? Zklamal už někdy vaši důvěru? Měl pletky s jinou ženou nebo dokonce s mladou slečnou ve věku Evy? Jestliže je odpověď na tyhle otázky „ne“, doporučuji vám rychle se žárlením přestat.
Milé ujišťování ze strany vašeho muže, že skutečně o nic nejde, by se rychle mohlo stát otráveným vyhýbáním se kontaktu s vámi. Proč by se dobrovolně vystavoval vašim žárliveckým litaniím?
Jestliže vám ani takhle s žárlením nepůjde přestat, doporučuji vám obrátit se (individuálně) na odborníka, psychologa. S ním můžete pracovat na lepším pochopení sebe sama, svého prožívání a jeho někdy hluboko ukrytého pozadí.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Kamila dělat? Hlasujte na další straně.
