S manželem jsme měli jen jedno dítě, otěhotněla jsem na tehdejší poměry hodně pozdě, a protože těhotenství ani porod neproběhly bezproblémově, další dítě mi už lékaři nedoporučili.
Manžel s námi již bohužel není, zemřel před pěti lety. Zůstala jsem sama, ale radost mi dělala a stále dělají vnoučata. Jsem již v důchodu, občas sice vypomůžu bývalým kolegyním, pracovala jsem jako účetní, když nestíhají, ale je to jen nárazové, a navíc každá koruna se hodí.
I když nemohu si stěžovat, že bych se v penzi měla nějak špatně – důchod mám slušný a s manželem jsme dokázali i celkem dost naspořit. Dalo by se tedy říct, že jsem spokojená, zdraví mi také slouží, občas se mi sice zasteskne po manželovi, ale naštěstí je kolem mě hodně blízkých, přátel i členů rodiny, kteří mě dokáží rozptýlit.
První snachu jsem si zamilovala
Syn se poprvé oženil před dvanácti lety. Vzal si moc fajn dívku, která nám s manželem sedla takzvaně na první dobrou. Byla to milá, moc hezká a příjemná mladá žena. Když nám syn oznámil, že se musí ženit, byli jsme s manželem oba opravdu rádi, a to i přesto, že syn měl akorát před státnicemi. Těšili jsme se na vnouče a oběma jsme se snažili co nejvíc pomáhat, občas nějakou tou korunou, ale později především hlídáním malého vnuka.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Po třech letech jsme se stali prarodiči podruhé a opět se narodil kluk. Musím říct, že oba kluci se povedli. Jsou chytří, sportovně založení, a hlavně milí a dobře vychovaní. Trávit s nimi čas je pro mě opravdu velká radost. Uvědomila jsem si to především po manželově smrti, kdy mě dokázali přivést na jiné myšlenky.
Jenže se stalo to, co bych si nikdy ani ve zlém snu nedokázala představit. Syn se „zapomněl“ s jinou ženou, snacha mu nedokázala odpustit a podala žádost o rozvod.
Syn mě hodně zklamal, nicméně jsem doufala, že jejich manželství to ustojí, že snacha mu odpustí. Bohužel. Rozvod proběhl celkem rychle a syn se nakonec odstěhoval ke své nové lásce. Dlouho mi trvalo, než jsem s ním vůbec dokázala opět začít komunikovat.
Druhá snacha i její syn mi nesedí
Se snachou, tedy bývalou, jsem stále v kontaktu. Máme se obě navzájem rády, a i když i ona má nového partnera, vídáme se celkem často, především díky klukům. S vnuky trávím celkem dost času, ať už mi je přivede syn nebo bývalá snacha. Kluci se naštěstí s rozvodem rodičů vyrovnali dobře.
I když syn zklamal jako manžel, jako otec je skvělý a synům se snaží věnovat, co to jde. Žijí s matkou, ale vídá je velmi často. Snacha naštěstí své zklamání z manželství na syny nepřenesla a bývalému manželovi nedělá žádné problémy, naopak.
Stala jsem se ale i nevlastní babičkou. Synova nová přítelkyně, dnes už druhá žena – vzali se před půlrokem – má také syna, stejně starého, jako je synův mladší syn. Moje druhá snacha ho měla za svobodna, otce prý ani do rodného listu neuvedla, protože to prý byla jen chvilková známost a on ji poté, kdy mu řekla, že je těhotná, opustil.
Bohužel na výchově jejího syna se nepřítomnost otce dost projevila. Kluk je nevychovaný, neposlušný, sprostý a dost rozmazlený. On se své matce, jak postupně zjišťuji, hodně podobá. Je pravým opakem synovy první ženy.
Sice je to velmi hezká žena, ale umí být hodně svéhlavá, urážlivá a pro sprosté slovo také nejde daleko. Svému synovi dovolí pomalu všechno, v jeho výchově je velmi nedůsledná. Když jsem na to poukázala, odsekla mi, že by mi přála vychovávat dítě úplně sama. Prostě aby měla klid, tak mu dovolila vše, co chtěl, co si vyvztekal.
Jsem z toho nešťastná, protože už se mi několikrát stalo, že se u mě sešli všichni tři kluci, a když vidím ten rozdíl v jejich chování, jak se nevlastní vnuk chová i ke mně a k nevlastním bratrům, tak mám sto chutí mu sbalit tašku a poslat ho šupem domů.
Syn to také vidí, ale prosil mě, ať se to snažím vydržet, že to kluk neměl jednoduché a takové ty řeči. Ale já si kolikrát říkám, že by spíš potřeboval pár na zadek, i když to se dnes už nenosí, a ne aby se jeho chování pořád omlouvalo.
Navíc mě štve, že jsou s ním dost často v kontaktu i moji vnuci, kterým, jak jsem pochopila, jeho chování také není po chuti. Čím dál víc mi synův nevlastní syn vadí, ale nevím, co s tím mám dál dělat.
Vlasta
Názor psycholožky čtěte na další straně.
