Příběh Marty: Otěhotněla jsem, ale dítě teď nechci kvůli kariéře

Chci mít děti, ale ne teď. Otěhotněla jsem, přítel to však neví. Je mi jasné, že by s interrupcí rozhodně nesouhlasil. Jenže dostala jsem v práci nabídku, kterou nemohu odmítnout. Vyčítala bych si, že jsem tu příležitost zahodila.

Až do minulého týdne, kdy se potvrdilo mé podezření, že jsem těhotná, mi všechno vycházelo. Tedy stále v sobě živím malou naději, že jsem se zmýlila, že prostě všechny tři testy, které jsem si udělala, byly vadné.

Na gynekologii jsem ještě nešla, děsím se jednak toho, co mi řeknou a taky konečného rozhodnutí, jak dál. Já prostě na dítě nejsem připravená, ale to neznamená, že jednou bych se nechtěla stát matkou. V prvním okamžiku jsem byla pevně rozhodnutá, že půjdu na přerušení, ale malinký červíček ve mně hlodá.

Tajím to před přítelem

Přítel nic neví. Neřekla jsem mu, jak to se mnou je. Je mi jasné, jak by reagoval. Byl by nadšený. Posledního půl roku nemluví pomalu o ničem jiném. Jeho neteři jsou dva roky a pár měsíců a on je z ní úplně vedle.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Jeho brácha se ženou se přistěhovali kousek od nás, oni dva si jsou hodně blízcí, i mně jak bratr, tak jeho žena dost sedli, takže se často navštěvujeme.

Jejich dcera je opravdu kouzelná, mám ji moc ráda, ale mateřské pudy ve mně na rozdíl od přítele tedy nevzbuzuje. Spíš vidím to, jak je její matka dost často uštvaná, jak se musela mnoha věcí i aktivit vzdát. A já na to ještě nejsem připravená.

Je mi 29 let, příteli o dva víc. Myslím, že na dítě máme ještě pár let čas. Ovšem tím hlavním důvodem, proč ho teď odmítám, je moje práce. Na rovinu přiznávám, že jsem hodně ctižádostivá, soutěživá a chci to v kariéře dotáhnout hodně daleko.

Jsem taková už od dětství. Podepsaly se na mně geny mých rodičů i jejich ambice. Máma s tátou jsou špičkoví lékaři, otec primář na kardiologii, matka primářkou na ortopedii. Sourozence nemám. Naši byli vždy pracovně hodně vytížení, dětství jsem strávila s chůvami. Když ale měli volno, bezpodmínečně se mi věnovali. Nemohu říct, že bych nějak trpěla nedostatkem lásky. Rodiče mě milovali a milují.

Řešit s mámou svou situaci ani nemůžu. Dobře vím, co by mi řekla. Otěhotněla během studií na medicíně a jak se mi jednou svěřila, na své těhotenství přišla pozdě, to, jak jí bylo, přičítala stresu ze zkoušek, a když zjistila, že je těhotná, bylo už pozdě.

Na rovinu mi řekla, že by tenkrát o dítěti vůbec neuvažovala. Jsou prý s tátou moc rádi, že mě mají, ale radši by mě měli později. Já osobně si říkám, kdoví jestli by vůbec oni dva někdy měli děti. Jejich práce je skutečně maximálně pohltila. Nemůžu proto počítat, kdybych se pro dítě rozhodla, s jejich pomocí.

Životní šance

Rodiče na mě měli málo času, i tak jsme ale společně strávili dost krásných chvil. Podporovali ve mně veškeré moje schopnosti, ve škole mi to šlo, takže bylo jasné, že budu studovat. Naši by byli rádi, abych šla v jejich šlépějích, ale medicína mě nijak nelákala. Vystudovala jsem ekonomii a marketing.

Příběh Kristýny: Čekám dítě, ale můj současný přítel jeho otcem není

Už během studií jsem si našla brigádu v jedné nadnárodní firmě, po škole mi nabídli stálé místo a teď je přede mnou velká výzva. Vyhrála jsem u nás ve firmě konkurz na šéfování velkému projektu s přesahem do ciziny. Roky náročné práce byly zúročeny.

A bohužel stres z posledních týdnů, kdy jsem zpracovávala podklady do konkurzu, se podepsal i na mém současném stavu. Zapomněla jsem si několikrát vzít antikoncepci, neviděla jsem to příliš tragicky, přítel si při sexu tzv. dával pozor, ale bohužel stalo se. A teď stojím před nejhorším rozhodnutím ve svém životě.
Marta

Názor psycholožky čtěte na další straně.