Příběh Karla: Tchán mě před svou dcerou varoval, ale já mu nevěřil

Když jsem se ženil, byl jsem zamilovaný, navíc jsme čekali dítě. Varování budoucího tchána jsem se jen smál, myslel jsem, že svou nastávající znám nejlíp ze všech. Jak jsem se mýlil. Je celá její matka – naprosto nevypočitatelná. Dnes vím, že tchán měl pravdu.

Do své ženy jsem se zamiloval na první pohled, byl jsem hluchý a slepý. Nevšiml jsem si ani prvních náznaků, když se třeba kvůli blbosti urazila a pak se mnou i několik dní nemluvila, odmítala jakýkoli kontakt. Někdy hodila zadkem, aniž bych tušil proč. A já, místo abych to bral jako varování, jsem za ní pomalu lezl po kolenou, aby se zase smála a byla tou milou holkou, kterou jsem v ní viděl.

Na rady okolí jsem nedal

Naši mě varovali, kamarádi naznačovali, že je nějaká divná, a když mi tchán řekl: Dobře si to rozmysli, je to celá matka, budou velké problémy, ještě víc jsem se zasekl a rozhodl se všem ukázat, jak se mýlí. Dnes vím, že nemýlili. Tchán moc dobře věděl, o čem mluví. Jeho žena mu zahýbala, pak se vždycky vrátila a dělala jakoby nic, ještě mu dávala „sežrat“, že může být rád, že se vrátila. Tchán mě varoval, ale doma si pořádek neudělal, jsou spolu i nadále.

Tak jsme se vzali a společný život začali u mých rodičů – neměli jsme na vlastní bydlení. Nějakou dobu jsme to zvládali, žena na tom ale nebyla psychicky zrovna dvakrát dobře. Občas jsem přišel domů a naši mi hlásili, že vzala malého a někam zmizela, aniž by řekla slovo. Vždycky byla u rodičů a nedokázala mi říct, proč bez řečí odešla. Vyčítala mi, že je pořád sama, přitom já chodil do práce a vždycky pospíchal domů. Moje máma byla v invalidním důchodu, snažila se jí pomáhat, jak to šlo, byla na ni hodná, ale ženě zase vadilo, že se o ni příliš stará. Prostě jsem nevěděl, jak se jí zavděčit. Když pak byla se mnou doma, nadávala na svou matku, že je to běhna. Proč tam tedy utíkala, jsem se nikdy nedozvěděl.

Utíkala ode mě

Napište svůj příběh i vy

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Po roce jsme se od rodičů přestěhovali, nějakou dobu jsme bydleli v pronájmu a začali jsme stavět domek. Jednou jsem přišel domů z práce a doma nikdo, zmizely manželčiny i synovy věci. Nikde žádný vzkaz, u rodičů nebyla, byl jsem zoufalý. Po několika hodinách hledání jsem ji našel u její sestry, se kterou neměla zrovna dvakrát dobrý vztah. Ani jsem nevěděl, že se vídají. Sestra jí vlila do hlavy, že pro ni nejsem dost dobrý, že si ji nezasloužím a že by se se mnou měla rozejít. A žena na ni dala, vůbec nepřemýšlela o tom, co s ní a se synem bude dál. Kluka jsem vzal a odvezl ho domů, ona se vrátila za dva dny.

Popovídali jsme si, vysvětlili si hodně věcí a já doufal, že bude klid. Nějakou dobu byl, i když se u ní střídaly nálady – někdy byla milá, najednou se začala kvůli blbosti hádat a dotáhla to až tak daleko, že se mnou přestala komunikovat. Já nikdy dopředu nedokázal rozeznat, jakou má zrovna náladu, měnila ji i několikrát denně. Pak se nám narodila dcera, dostavěli jsme domek, přestěhovali se. Uběhlo pár let, děti pomalu dospěly a celé to období bych stručně shrnul jako střídavě oblačno, ale naštěstí žádné extrémní bouřky.

Nevěra

A pak jednoho dne se žena začala chovat nějak divně, chodila spát s mobilem, byla často tak nějak duchem nepřítomná. Začal jsem mít tušení, že za jejím chováním bude jiný muž. Když pak jednou kolem půlnoci rychle zmizela s telefonem do koupelny a tam si něco šuškala – myslela si, že spím –, vlítl jsem tam a telefon jí sebral. Na druhém konci byl nějaký chlap. Pak se mi přiznala, že je to kolega z práce, že je zamilovaná a on taky. Tak jsem jí řekl, ať si vybere – buď on, nebo já. A pokud zvolí jeho, z našeho domu odejde, rozvedeme se, já ji vyplatím, ale dům zůstane můj a děti určitě budou taky se mnou doma. Pak z ní vylezlo, že on je taky ženatý a nejspíš kvůli ní od ženy neodejde.

Rozešla se s ním a já se snažil jí odpustit. Šlo to ztuha, ale opravdu jsem se snažil. Jenže ona ne. Kdykoli jsme se kvůli něčemu chytli, tak mi začala vyčítat, že se tenkrát měla sebrat a jít, ale co teď, když jsem ji donutil se s ním rozejít. Někdy si říkám, jestli má žena není blázen. Co těmi řečmi a vůbec svým chováním sleduje, proč si neváží toho, že se snažím, aby naše manželství fungovalo? I děti mi už kolikrát řekly, že se máma chová jak blázen, že je nevyrovnaná a že se mi diví, proč s ní dál jsem. Já už to pomalu taky nevím. Mám ji sice pořád rád, ale ten život s ní mě dost ničí.
Karel

Názor odbornice čtěte na další straně.