Vdávala jsem se těhotná a hodně mladá. S manželem jsme to spolu moc neuměli. Chodili jsme spolu jen pár měsíců, když jsem otěhotněla. Do svatby jsem ho víceméně donutila, doufala jsem, že když se vezmeme, vydrží nám to spíš, než kdybychom zůstali svobodní. Bylo nám tenkrát sotva dvacet. Ale brzy jsem poznala, jak jsem se mýlila.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Narodila se nám dcera a já byla na všechno sama. Manžel trávil docela dost času mimo domov. Před dceřiným narozením tvrdil, že si musí užít, než se dítě narodí, a moje smůla, že jsem těhotná a nikam s ním nemůžu. A po dceřině narození naopak utíkal, protože to s miminem prostě nedával. Byla jsem nešťastná, ale nakonec jsem se upnula na dceru, a tak nějak si zvykla. Manžel pochopitelně i doma trávil dost času, ale koníčků a kamarádů se nevzdal. Také mu musím přičíst k dobru, že jsme finančně nestrádali, peněz mi dával docela dost a ani u toho neměl řeči.
Manželství se mi nepovedlo
Když byly dceři dva roky a pár měsíců, znovu jsem otěhotněla. Další dítě rozhodně nebylo plánované, už jsem se pomalu chystala, že se vrátím do práce, dcera půjde do školky a já se konečně dostanu mezi lidi. Ale že bych šla na přerušení, jak mi navrhl manžel, mě ani ve snu nenapadlo. Narodil se nám syn a když mu byl rok, rozvedli jsme se. Žádost jsem nakonec podala já, zjistila jsem, že mi je manžel nevěrný, což jsem mu odpustit nedokázala.
Měli jsme malý domek, který jsem zdědila po babičce, nemusela jsem se tak po rozvodu s bývalým o ničem dohadovat. Nechala jsem mu část úspor, auto a televizi a šel. Už je to šest let, zpočátku mě to hodně bolelo, ale děti mi vše vynahradily. Bývalý manžel se s nimi vídá, je už znovu ženatý a má roční dceru.
Nový přítel
Před rokem jsem se dala dohromady s mužem, který bydlí v domku kousek ode mě. Znali jsme se jen tak povrchně, pár měsíců před tím, než jsme se dali dohromady, se rozvedl. Jeho žena si našla někoho jiného a odešla od něj i s dětmi.
Děti spolu mít nemohli, tak dvě adoptovali. Jejich dceři je dvanáct a synovi sedm, obě vědí, že jsou adoptované. Moje děti vzaly celkem v pohodě, že mám přítele. Nedělají žádné naschvály, berou to tak, jak to je. Jsou zvyklé už od svého táty, který má novou rodinu.
Přítel má s exmanželkou děti ve střídavé péči. Čtrnáct dní jsou u něj, další půlku měsíce pak s mámou. Ona pochází z naší vesnice, po rozvodu se vrátila k rodičům a teď se svým novým partnerem staví domek.
Jejich sedmiletý adoptivní syn je hyperaktivní, nepozorný, ubližuje dětem, úmyslně žaluje, vyhrožuje. Skončil první třídu a byly s ním jen problémy. Ke mně se chová mile, ale jakmile po něm chci, aby si uklidil, řve, že ho nemám ráda. Ovšem u přítelovy dcery mám jasno, ona mě opravdu ráda nemá a dává mi to dost nepokrytě najevo. Sotva na mě promluví, dívá se, jako kdyby mě chtěla zabít. Je mi to jasné: žárlí, vidí, že mě její otec má rád.
Když má přítel své děti u sebe, spí s nimi v posteli a nahý. Mně to tedy přijde hodně divné, ale on říká, že tak byl vychovaný, že nahota u nich doma nehrála žádnou roli. On tak nemá problém chodit nahý i před svými dětmi.
Dcera se k otci chová jako k partnerovi
Jeho dcera je vyspělá, má celkem velká prsa, už i menstruuje. Neustále si mu sedá na klín, chytá ho za ruku, říkají si miláčku, miluju tě. Její chování mi přijde hodně divné, je příteli pořád v patách, ani za kamarádkami nechodí. Za přítelem chodí jako ocásek a nespustí ho z očí, když tam jsem.
Já si pak u nich připadám jak páté kolo u vozu. Nedávno jí řekl, když jsem se u nich navečer zastavila, ať jdou s bratrem spát, že se mnou ještě chvilku posedí a pak si k nim přijde lehnout. A ona mu na to řekla, že je to přeci samozřejmé.
Nevím, jestli to vydržím. Občas mám takový zvláštní pocit z jejich chování. Přítel se tváří jakoby nic, ani nevím, jestli si s ním mám o tom promluvit, že mám dost rozporuplné pocity jak z toho, že s dětmi spí v jedné posteli a nahý, tak ze vztahu, jaký má se svou dcerou.
Názor odbornice: Zdržte se kritiky a nevyžádaných rad
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Jano, s přítelem jste přišla ke kontaktu s jeho dvěma dětmi. Najít k partnerovým dětem cestu může být leckdy oříšek, který se s narůstajícím věkem dětí stává stále složitějším. Obecně platí, že jsou-li v rodině děti, má soužití rovinu partnerskou a rodičovskou. Ve zdravém partnerském vztahu mezi nimi muž a žena plynule přecházejí a v rolích mají jasno.
Nejste-li však rodičem partnerových dětí, máte pouze velmi limitované možnosti, jak do rodičovské roviny vstupovat. S partnerovým přístupem k výchově jeho dětí nemusíte souhlasit, nemusí vám být blízký. Pokuste se obě roviny oddělit a věnovat se více té partnerské. Píšete, že jsou partnerovy děti ve střídavé výchově. Ta vám oběma skýtá pěkný čas pro společné chvíle v době, kdy jsou partnerovy děti u své matky.
Samozřejmě že s partnerem můžete o jeho výchovné filozofii hovořit. Avšak nechala bych takový rozhovor raději v rovině otázek či zájmu se dozvědět, jak to s přístupem k výchově partner má. Zdržela bych se kritiky či nevyžádaných rad. Děti odrůstají a jejich vztah s otcem se přirozeně bude rozvolňovat - a třeba v budoucnu poskytne více prostoru pro vztah vás, partnerů.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 14. července 2019. Anketa je uzavřena.
